Palác Myslbek. Nabízí nejen nákupy či občerstvení, místo zde má i umění
Dlouhá desetiletí byla v ulici na Příkopech na pomezí Starého a Nového Města největší proluka v centru Prahy. Až ke konci devadesátých let minulého století zde vyrostla moderní komerční budova. Pasáž Nákupní galerie Myslbek tak spojuje dvě historicky odlišné lokality. Setkávají se zde dynamická energie rušné ulice a klidná energie Starého Města.
Už 26 let patří Nákupní galerie Myslbek k centru Prahy. Moderní stavba stojící na rozhraní Starého a Nového Města má rozlohu 17 tisíc metrů čtverečních, 6 nadzemních a 4 podzemní podlaží. V roce svého otevření 1997 byl palác Myslbek jednou z prvních postrevolučních komerčních budov v centru české metropole.
„Tady stávaly domy pradávno. Poslední dům, který tady stál, byla budova Union banky, která byla zbourána v roce 1926. Zřejmě byly nějaké další plány čím to nahradit, protože v té době se tady na Příkopech představovala velká spousta domů. Mely být větší, lepší, zajímavější, modernější. K výstavbě na této parcele ale nikdy nedošlo. Byl tady ale postaven výstavní pavilon spolku Spolku výtvarných umělců Myslbek a ten tady vystavoval až někdy do druhé poloviny 50. let,“
vysvětluje historička architektury Radomíra Sedláková, proč byla budova pojmenována po jedné z nejvýznamnějších osobností českého sochařství - Josefu Václavu Myslbekovi.
Když byl pavilon zbourán, existovaly nejrůznější záměry na využití volného prostoru. Dokonce měl na místě vzniknout velký mezinárodní hotel, který měl mít specializovanou část pro přijímání státních návštěv. Nakonec zde ale byla dlouhá léta proluka s parkem a místo sloužilo jako zázemí pro výstavbu metra nebo pro rekonstrukci Stavovského divadla. Změna přišla až po roce 1990, když v roce 1992 vyhrál návrh dvojice Zdeněk Hölzel a Jan Kerel na stavbu paláce Myslbek.
„Čeští architekti museli přivzít do hry francouzského architekta Clauda Parenta, který je autorem moderní fasády do Příkopů. Na druhé straně do Ovocného trhu palác vypadá úplně jinak, protože tam je prostředí komornější. Tam to není ten velkoměstský bulvár, ale vlastně je to středověké město, kde je Stavovské divadlo, Karolinum, komornější domy a tam má komornější fasádu, má ji členitější. Na první pohled může vypadat, že se trošku nějak kácí, údajně to je odkaz na nedaleký dům u Černé matky boží od Josefa Gočára,“ popisuje architektka.
Na to, že pasáž spojuje dvě historicky odlišné lokality, podle ní upozorňuje i interiér budovy, který od svého vzniku prošel několika stavebními úpravami. Návštěvník ale musí být vnímavý.
„Myslbek je obchodní pasáž, lidé procházejí odtamtud tam, podívají se do výloh. Málokdo si všimne, kde je. A ten dům je tak jakoby jenom nenápadně upozorňuje, že by si třeba mohli všimnout, jak je to s prostorem. Že jdete z Příkopů pasáží, která odpovídá Příkopum – vysokou, světlejší, otevřenější. A teď přijdete vlastně na vnitřní kruhové náměstí s ochozem a pak vejdete do další části pasáže, která je nižší, je stále světlá, ale měřítkem vás už připravuje na Staré Město. Je to prostorový efekt, chce to ale jistou vnímavost, aby si aby si člověk všiml, že přechází mezi dvěma částmi města a že ten prostor ho na to navádí,“ vysvětluje.
Rozhraní Starého a Nového Města symbolizuje podle ní také velká vstupní brána z ulice Na Příkopě. Je z nerezové oceli a váží přes osm tun. Uměleckým záměrem bylo, aby se její dvě gigantická křídla každý den ráno pomalu otevírala a večer zavírala. Zajímavá je ale také brána, která ukrývá vstup do technického zázemí budovy na Ovocném trhu. Tato impozantní brána s bronzovými hlavičkami, obrácenými různými směry symbolizujícími davy nakupujících, je dílem sochaře Karla Nepraše. Vznikla už během výstavby budovy v roce 1996. Už od počátku se totiž podle majitelů nákupní galerie Myslbek klade důraz na umění. V kruhové centrální hale se například nachází skleněná plastika Vortex od Lasvitu, kterou navrhl Maxim Velčovský.
„Mají tady i další zajímavé věci. Když se jde do prvního patra, kolem schodiště jsou jména všech výtvarníků, která jsou tady s tím spojena. A nahoře v mramorové podlaze jsou velice krásné medailony. Výjimku tvoří Mozart, ale jinak jsou to medailony architektů. Je u toho i mapička, aby bylo vidět, které stavby v okolí tady postavili. Od Petra Parléře až po Jana Kotěru. Zaplať pánbůh za to, že to ukazuje, jaká je historie tohoto místa,“ naznačuje Radomíra Sedláková.
V nákupní galerii mají místo i současní umělci. Majitelé chtějí spojit nakupování s kulturním zážitkem a uměním. Část svých prostor proto galerie věnuje pravidelným výstavám.
„Vlastně teď stojíme v místě, které je použito pro výstavu fotografií, což je velmi prima. Zřejmě není nájemce pro tento obchod nebo se teprve jedná, kdo tady bude. Tak místo aby se to polepilo papírem, otevře se to veřejnosti a dají se sem fotografie, což je strašně prima, že to není jenom to obchodní zařízení,“ konstatuje historička architektury.
Oceňuje také to, že v galerii nově přibyla i velká restaurace, přesto zde ve srovnání s jinými pražskými paláci něco chybí.
„Praha už ve 20. letech nedaleko odtud dostala krásné městské paláce, které měly v přízemí, někdy v prvním patře obchody, nahoře kanceláře, úplně nahoře byty. A měly jednu skvělou výhodu pro život města. Téměř všechny měly v suterénu nějaký zábavní podnik - kino, divadlo či varieté. Myslbek má jediný rozdíl oproti těm předchozím pražským palácům, že tady není toto kulturní zařízení, protože v suterénu jsou garáže. Možná ale jednou dojde k tomu, že nějaké kulturní zařízení dole bude,“ usmívá se architektka Radomíra Sedláková.
Související
-
Moderní paláce v Praze
Vydejte se s námi na procházku za zajímavými stavbami, které dotvářejí jedinečnou tvář české metropole.
