Panorama II: Vyhynou muži? Odpověď mohou dát rostliny

r_2100x1400_radio_praha.png

Muži možná už za jeden milion let vyhynou. S touto děsivou vizí přišli někteří genetici při zkoumání pohlavního chromozomu Y. Ten, jak známo, mají pouze muži a vyskytuje se v páru s ženským chromozomem X. Ženy to mají jednodušší – u nich jsou v páru dva chromozomy X. Problém je v tom, že mužský chromozom Y je takový mrňavý ubožáček, dalo by se říci nedochůdče. Obsahuje také jen 78 genů, zatímco ženský chromozom X jich má tisícovku. Genetici vesměs tvrdí, že chromozom Y zdegeneroval. V dědičné informaci savců se objevil asi před 300 miliony let. Pravěcí plazi ho nepotřebovali. A nepotřebují ho ani dnešní želvy či krokodýlové. Také u nich o tom, zda se z vajíčka vyklube samec nebo samice rozhoduje pouze teplota. Lidé mají 23 párů chromozomů. Jeden člen páru je od otce, druhý od matky. Chromozomy v párech si vzájemně pomáhají, mohou si vyměňovat odpovídající genetické úseky a zbavovat se tak poškozených míst. Jedinou výjimkou je mužský pohlavní pár YX. Ten toho, na rozdíl od ženského pohlavního páru XX, moc mezi sebou handlovat nemůže. A to je prý podle genetiků pro mužský chromozom Y osudné. Od svého vzniku, kdy byl zcela rovnocenný s ženským chromozomem, prý neustále degeneruje a smrskává se. A jeho přežívajících několik desítek genů to má údajně spočítané – ještě milion let a konec! Feministky ale ještě nemohou jásat. Jiní genetici totiž tvrdí, že mužský chromozom Y vydrží ještě několik desítek milionů let. Pokud ovšem tak dlouho vydrží samotný živočišný druh Homo sapiens sapiens. Chromozom Y si podle těchto vědců dokáže své důležité geny velmi dobře chránit. Nacházejí se v něm totiž ve více kopiích, takže si ´Ypsilonek´ může poškozené úseky vyměňovat sám se sebou a nepotřebuje k tomu druhý chromozom. Více světla do tohoto ošemetného problému by ale mohl třeba vnést výzkum, kterého se účastní 32letý Roman Hobza z Biofyzikálního ústavu Akademie věd v Brně.

Roman Hobza, foto: autor
Také doktor Hobza získal letos prémii Otto Wichterleho, udílenou mladým, talentovaným vědcům.

„Primárně se zabýváme evolucí pohlavních chromozomů, a to speciálně u rostlin.U rostlin je zvláštní to, že mají pohlavní chromozomy na rozdíl od živočichů a zvláště člověka ve velmi raném stádiu. Tudíž nám ty pohlavní chromozomy ukazují stav, ve kterém byly lidské pohlavní chromozomy před mnoha desítkami milionů let. Teoreticky můžeme číst z toho, co tam právě probíhá, i osud našich pohlavních chromozomů, které už jsou v této době z velké části zdegenerované – tedy ve smyslu pohlavního chromozomu Y – a my vlastně nevíme, co se stane, až ten chromozom zmizí úplně. Rostliny nám tím, že čteme v těch počátcích mohou říci něco o té zkáze, o konci.“

Ani Roman Hobza ale nevidí osud mužů až tak černě. Mají vědci vůbec tušení, jakým směrem se bude evoluce dál vyvíjet?

„Tušení mají. U některých savců se to už stalo, že chromozom Y zmizel. Jsou v podstatě dvě teorie. Jedna říká, že ten mužský determinující gen v chromozomu Y přeskočí na jiný autonom (jiný než pohlavní chromozom – pozn.ZV) a ten se stane pohlavním chromozomem. Druhá teorie říká, že se vyvinou nové geny, které budou spouštět mechanismus determinace pohlaví. Pro mužský rod to tedy pravděpodobně nebude úplná zkáza, ale bude to nová cesta.“

Výzkum pohlavních chromozomů u rostlin provádějí brněnští vědci samozřejmě v úzké mezinárodní spolupráci.

„Spolupracujeme s mnoha pracovišti ze samých vyspělých zemí, jak je Japonsku, USA, teď začínáme rozvíjet velkou spolupráci se Švýcarskem, Velkou Británií a Francií.“

A ještě pár slov na vysvětlenou. Letošní držitel Wichterleho prémie mladý astronom Miroslav Bárta nemá nic společného s profesorem Miroslavem Bártou, slavným českým egyptologem. Jedna americká televizní společnost už ale astronom Bártu oslovila a chtěla s ním natočit pořad o pyramidách. Také další držitel Wichterleho prémie Roman Hobza z Biofyzikálního ústavu Akademie věd v Brně říká, že není nikterak příbuzný s jedním z nejcitovanějších českých vědců v zahraničí, profesorem Pavlem Hobzou z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd.