Petr Pithart k publikaci "Evropa a Evropané"
Společenství evropských národů a států má velmi bohatou historii. Na společné momenty politických a kulturních dějin se zaměřuje publikace předního francouzského historika Jeana Baptista Durosella nazvaná "Evropa a Evropané", jejíž české vydání bylo nedávno pokřtěno v Senátu Parlamentu České republiky. Významnému aktu byla přítomna Evelina Himalová.
Kniha profesora historie na pařížské Sorbonně, hostujícího profesora univerzit ve Spojených státech, Mexiku a Itálii, člena francouzské akademie věd a prezidenta Francouzského institutu, jenž byl až do své smrti v roce 1993 čelným představitelem francouzské historické školy moderních politických dějin, nás krok za krokem provází dějinami Evropy od doby megalitických kultur - přes řeckou a římskou civilizaci, která do značné míry položila základy rozvoje Evropy, přes staletí středověku, charakteristická rozvojem křesťanství uchovávajícího i přetrvávajícího dědictví řecké a římské vzdělanosti, dobu náboženských bojů za reformace a protireformace, jakož i období vzniku národních států a éru průmyslové revoluce i revolucí sociálních a národních - až po 20. století, završující historii Evropy v dobrém i zlém. Kmotrem české verze Durosellova díla "Evropa a Evropané", kterou vydalo nakladatelství Fortuna Print, byl předseda horní komory českého parlamentu Petr Pithart. S ním jsem si - a nejen o knize - při její slavnostní prezentaci, povídala...
"Evropa existuje, Evropané - to je problém. Lidé, kteří žijí na tomto kontinentě, jehož hranice jsou stále sporné, jsou Francouzi, Němci, Češi, Slováci,.. ale málokdo o sobě řekne, že je Evropan. Nemyslím, i kdyby Evropská unie byla sebeúspěšnější podnik, že to může být dřív než za několik desítek let, kdy Francouzi o sobě budou říkat: 'Já jsem Francouz, ale také Evropan', a Češi budou říkat: 'My jsme Češi, ale také Evropané'. To půjde pomalu, jinak to ani jít nemůže, a ta kniha je příspěvkem k tomuto pocitu společného osudu."
K naší připravenosti na případný vstup do sjednocující se Evropy Petr Pithart podotkl:
"Nejdříve o tom budeme hlasovat. 15. a 16. června se na území České republiky odehraje historicky první referendum.., a pozor, já si nemyslím, že to je už všechno jasné. Budeme muset vyvinout nemalé úsilí, abychom přesvědčili naše spoluobčany, že to je dobrá volba. Víte, já bych si přál, aby ti, kteří už v unii jsou, si pokládali za čest, že Češi, Poláci, Maďaři,.. se stávají součástí tohoto velkého světa. Ani jedno slovo ale nevystihuje to, o co jde: 'rozšíření' - to je takové mechanické, a spíš to ukazuje nějaké geopolitické vlivy, jakoby pomalu velmocenské - něco se rozšiřuje; 'sjednocení' - my jsme už byli součástí Evropy, a byli jsme jejím středem, tak jaképak sjednocení, možná znovusjednocení, ale ani to není úplně výstižné, protože celá Evropa nikdy jednotná nebyla. Prostě nemáme zatím slovo, které by vystihlo, o co tu jde, a není se co divit, protože to, co tady Evropané dělají, nedělal nikdo nikdy. Dávat dohromady tak rozmanitý kus planety, to je pokus, který nemá obdoby, a je to příběh s otevřeným koncem; nikdo neví, jak to dopadne, ale už jedno víme: Že se v Evropě 57 let neválčí, a jestli je něco argumentem pro sjednocenou Evropu, tak je to toto. Dneska se handrkujeme o peníze, o přímé dotace, o kvóty bramborového škrobu. Dobře, je to důležité, ale důležitější je, že se tady opravdu neválčí takovou dobu. Ukažte mi v dějinách Evropy 57 let, kdy se nevedlo několik válek, a to je to, proč stojí za to třeba i něco oželet a účastnit se toho podniku,"
...konstatoval v rozhovoru pro Radio Praha Petr Pithart, jehož největším přáním pro tento rok je...
"Abychom měli hlavu na ramenou a rozhodovali se v půli roku rozvážně - bude to nejdůležitější rozhodnutí za posledních 13 let - a v referendu dali hlasy pro unii, jinak zůstaneme tady s Lukašenkem, kdesi na periferii kontinentu, a to bychom si snad opravdu nepřáli."
