Po českých stopách v EU: Roaming a revers charge
Česko letos slaví 20. výročí členství v Evropské unii. Když do společného klubu přistupovalo, část veřejnosti se obávala, zda český hlas bude slyšet v konkurenci mnoha dalších zemí, včetně těch největších. S odstupem dvaceti let můžeme říci, že se Češi v řadě případů stali dokonce hlavními aktéry změn s dopadem na celou Evropu.
Český podíl na konci roamingových poplatků
Nebyli to však Češi, kdo přišel s myšlenkou na snížení cen služeb mobilních operátorů v zahraničí. Už v roce 2007 vznikl takzvaný eurotarif. Jeho ceny však dál výrazně převyšovaly domácí standard, zvláště v případě cen dat, a proto následovaly pokusy o úplný zákaz roamingu, které nakonec byly úspěšné. Dva europoslanci zvolení za hnutí ANO, kteří se ale oba později s tímto hnutím rozešli, Dita Charanzová a Pavel Telička, výraznou měrou přispěli k tomu, že se unii podařilo odstranit jednu z bariér na společném trhu. Nebyl to nijak jednoduchý boj.
„Ať už uděláte cokoli, ať už EU udělá cokoli na digitálním trhu, důvěryhodnost toho by byla do jisté míry podkopána, pokud bychom pokračovali v roamingu na půl cesty. To je otázka, kde jsou - ať už právem, nebo neprávem - velká očekávání, která Evropská unie vzbudila,“ varoval tehdy Telička, který výrazně přispěl k tomu, že Evropané mají v rámci Unii při volání a používání dat v rámci Unie stejné tarify.
Nutella v Německu chutná jinak
Existují i další příklady, kdy se čeští europoslanci zasadili o změnu legislativy. Tím asi známějším je dvojí kvalita potravin. Eurokomisařka pro ochranu spotřebitele Věra Jourová z hnutí ANO a europoslankyně Olgy Sehnalové z ČSSD, jako první upozornily na to, že se identicky označené výrobky prodávají v různých evropských zemích s různým složením. Řešení se zavázal přinést předseda Komise Jean-Claude Juncker v roce 2017 ve svém výročním projevu před europoslanci.
„ Ve svazku rovných nemůže existovat spotřebitel druhé kategorie. Nemohu souhlasit s tím, aby se lidem v některých částech Evropy, především ve střední a východní Evropě, prodávaly potraviny horší kvality než v jiných částech, přestože obaly a označení značek jsou stejné. Slováci si nezaslouží méně ryb v rybích prstech, Maďaři si nezaslouží méně masa v masných pokrmech nebo Češi méně kakaa v čokoládě. Právo EU již takové praktiky zakazuje. A nyní je třeba dát vnitrostátním orgánům rozsáhlejší pravomoci, aby mohly proti těmto, ano, nezákonným praktikám zakročit plošně.“
A povedlo se: uvádění výrobků s identickým složením, ale odlišným složením se stalo nelegální obchodní praktikou, za kterou hrozí vysoké pokuty. Paradoxně za to ale Evropská unie v Česku nesklidila pochvalu, ale naopak kritiku. Do legislativy se totiž dostaly výjimky, za kterých bylo odlišné složení přípustné, například z důvodu použití lokálních surovin. V době předvolební kampaně to vládní politici interpretovali jako legalizaci dvojí kvality.
Babišův boj za revers charge
Andrej Babiš jako tehdejší ministr financí v Sobotkově vládě prosadil možnost zavést tzv. reverse charge, tedy jiný způsob placení DPH, který by omezil daňové podvody. Česko kvůli tomu vyjednávalo velmi tvrdě, dokonce se uchýlilo k taktice zneužití jednomyslnosti a blokování nesouvisející legislativy. Nakonec EU na žádost Česka možnost využít reverse charge uzákonila. Paradoxní je, že Babišova nástupkyně Alena Schillerová z hnutí ANO se rozhodla reverse charge nakonec nespustit. Zůstal tak jen na papíře.
(Viktor Daněk je zástupcem ředitele Institutu pro evropskou politiku Europeum.)
Související
-
Po českých stopách v EU
Jakou roli hraje Česká republika v Evropské unii? Které osobnosti se prosadily na evropské scéně? Jak jsme se vypořádali s předsednictvím? Jak se daří hájit české zájmy?
-
Názory českých politiků na hlavní témata evropských voleb
Které strany kandidují v Česku? Jaké názory zastávají jejich kandidáti a jaká témata dominují české předvolební kampani?
