Dnes se vydáme na Podlipansko. Navštívíme malé městečko Plaňany, kde najdete klenot - románský kostel. Vztahuje se k němu řada historek zejména z období prusko-rakouské války. A v chodbách pod ním by mohla být i pokladna napoleonských vojsk.
Foto: autorka
Plaňany leží v rovinaté krajině, odtud zřejmě jejich název. Ten se však používá přibližně poslední dvě století. Dlouhá léta před tím - celý středověk a ranný novověk - neslo městečko jméno Plaňasy. O významu Plaňan svědčí i to, že se objevují téměř na všech starých mapách. Co zaujme každého návštěvníka, jsou dva kostely u hřbitova. Jeden z nich, románský, pochází z 12. století. Je spojený i s bitvou u nedalekého Kolína. Ta se strhla 18. června 1857 mezi vojsky rakouské císařovny Marie Terezie a pruského krále Friedricha II. Plaňany obsadili Prusové a Friedrich chtěl zjistit, kde se nachází jeho nepřítel, rakouský velitel Daun. Protože jsou Plaňany v rovině, rozhodl se vylézt na střechu kostela, přiblížil tehdejší situaci náš průvodce Martin Drahovzal.
Martin Drahovzal, foto: autorka
"Když dorazil ke kostelu, kostel byl zavřený. Místní farář tvrdil, že nemůže nalézt klíče, že se zřejmě ve zmatku někam ztratily. Pruský král se prý rozčílil a nechal dveře tohoto kostela vyrazit. Jaké bylo jeho překvapení, když vstoupil dovnitř a kostel našel plný nábytku a cenností všech obyvatel Plaňan, kteří v obavě před rabováním vojáků, ať už rakouských, tedy vlastních nebo pruských veškeré své cennosti nastěhovali do kostela a zamkli ho. Doufali, že vojáci kostel budou ignorovat. Podle zmínek v historických spiscích i místních legendách to pruský král vzal spíše s nadhledem. Nábytek nechal být, vojáky sem nepustil, vylezl na věž a rozhlédl se po krajině. Zjistil, že nic nevidí, protože Plaňany leží více méně v dolíku."
Bitvu nakonec Friedrich prohrál a ve zdejším kraji se o sedmileté válce vypráví řada historek. Však také zasáhla celý region a přinesla na 20 tisíc mrtvých. Říká se, že v kostele v Plaňanech dokonce Friedrich, když utíkal, část vojáků zapomněl a oni měli padnout do rakouského zajetí. Plaňany měly kromě Friedricha navštívit i další zajímavé osobnosti. Traduje se, že v hostinci, kde stávala slavná Plaňanská rychta, nocovala lady Hamiltonová s admirálem Nelsonem. Podle místních legend vedou z rychty na všechny strany podzemní chodby. Tam prý zmizely i cennosti z plaňanského kostela krátce před tím, než sem během třicetileté války vtrhli Švédové.
Foto: autorka
"Cennosti prý zdejší kostelník a farář ukryli a zazdili kdesi v chodbách, které snad měly spojovat tento kostel s rychtou. Švédové oba mučili. Farář nepřiznal a zemřel. Kostelník cosi přiznal a zemřel. Nicméně na místě, které udal, stejně Švédové nic nenašli. Tyto příběhy o podzemních chodbách měly další pokračování za napoleonských válek, kdy zde nocovala francouzská generalita a důstojníci sebou vezli plukovní pokladnu, traduje se to v místních zápiscích. Ovšem ve chvíli, kdy se blížilo rakousko-ruské vojsko, plukovníci vydali příkaz, že se pokladna musí ukrýt a zmizeli s ní v jedné z těch chodeb s tím, že v tichosti opustí Plaňany. Říká se, že od té doby, ani plukovníky, ani poklad nikdo nikdy nespatřil,"
dodal Martin Drahovzal, který sebral příběhy a pověsti z celého kraje a vydal je ve dvou knihách.
Foto: autorka
V roce 1940 proběhl v kostele velký archeologický průzkum. Když byla odkryta podlaha, našly se základy ranně křesťanské svatyně z 9. století, což dokazuje, že místo bylo centrem osídlení už v této době. Kostel se snaží zachránit občanské sdružení Plaňanští zvoníci. Jejich členem je také Ivan Vokřál, který připomněl, že první zmínka o zdejší tvrzi pochází až z roku 1539, kdy ji Beneš Mírek ze Solopysk dokončil jako nové rodové sídlo.
"Vlastnili Plaňany téměř 200 let. Vystavěli tady tvrz a po roce 1620 jim bylo celé panství zabráno. Převzali ho potom Lichtenštejnové. Nicméně Solopyskové se snažili ještě nějakým způsobem zachránit majetek a dělali vše pro to, aby byli uznávaným rodem. Takže tu vystavěli ještě renesanční zvonici, do které byl ulit zvon Petr, který váží přes dvě tuny. Bohužel v roce 1913, když byl stavěn nový kostel, tak byl zvon přenesen na jeho věž. V roce 1952 však do kostela uhodilo, zvon při hašení věže spadl a roztříštil se. V 60. letech 20. století získal pan Dittrich povolení vytvořit přesnou kopii zvonu z působní zvonoviny, protože ten zvon se neroztavil, jenom roztříštil, takže vyrobili z původní renesanční zvonoviny Brichcího kopii jeho zvonu, který umístili sem do zvonice. Na novou věž to už nešlo dát."
Ivan Vokřál, foto: autorka
Nový kostel byl postaven poté, co původní románský už přestal vyhovovat. Už tehdy ho brali jako památku, která musí být zachovaná. I tak za staletí prošel kostel mnoha přestavbami. Například byl snešen původní trámový strop a zazděná všechna románská okénka. Gotická část kostela je zpracována velice kvalitně a má se za to, že na ní pracovali mistři hutě Matyáše z Arrasu. Ačkoliv to na první pohled nevypadá, momentálně je kostel Zvěstování Panny Marie jednou z nejvíce ohrožených památek Kolínska.
Další zajímavostí kostela jsou hodiny na věži z roku 1868. Prý hodinový stroj nefungoval už před válkou.
"Všichni říkali, že to je do šrotu. Nás to stálo asi dva dny práce čištění od holubů a jeden přivařený litinový zub, který chyběl. To byla jediná závada. Takže jsme to slavnostně v roce 2000 spustili a od té doby, pokud ho vrchní zvoník nezapomene nátáhnout, tak jde. Je to stroj na ruční natahování. Myslím si, že včera zapomněl, protože je tam deset hodin,"
Zvonice, foto: autorka
dodal za Plaňanské zvoníky Ivan Vokřál. Hodiny prý za svůj vznik vděčí pivu, které zdejší lidé před 150 lety vypili.
"Pan děkan jim dal svolení, že je mohou dát na věž, ale musí je zaplatit a starat se o ně. Takže obecní rada vyhlásila že se dá grejcar nebo dva z vytočeného mázu piva a za dva roky na hodiny měli. Takže zřejmě byli zdatní, co se toho týče. Hodiny jsou stejný stroj, jako je v Poděbradech na zámku od hodináře Janaty a opravdu neprošel žádnou modernizací. Je pěkně zachovalý, ale špatně se k němu může. Do věže jsou postavené varhany a my, co jsme prostorově výraznější, máme velké potíže."
Ve vedlejší zvonici pak najdete malou výstavu a už vzpomínaný zvon Petr, který v roce 1966 světil František kardinál Tomášek, tenkrát ještě pražský světící biskup a byl to poslední zvon, který pan Dittrich ulil.
