Zvon sv. Josef vám v Obořišti splní tajné přání
Jednou z nejcennějších památek Středočeského kraje je klášterní kostel sv. Josefa v Obořišti. Letos oslavil 300 let od svého vysvěcení. Oproti všem zvyklostem je obrácen k západu a proto musel mít papežskou výjimku. Zajímavý je i zvon, který plní přání.
"Toto místo pro postavení kostela a kláštera zakoupil Jan Pešina z Čechorodu. To byl pražský světící biskup, český patriot, a chtěl uvést do Čech řád paulánů. Sv. Pavel je v kostele připomenutý také obrazem. Ukazuje příběh, kdy žil 40 dní na poušti a neměl žádnou potravu, jen krkavec mu nosil každý večer malý pecen chleba. Jan Pešina chtěl původně koupit pozemky v pro klášter v Tetíně, ale bohužel z nějakých důvodů k tomu nedošlo. Tak zakoupil obořišťské panství a nechal tady postavit klášter."
Kostel se stavěl až později a je zajímavé, že je situovaný obráceně ke světovým stranám, než bylo zvykem. Obvykle se stavěl směrem k východu, ale kostel v Obořišti stojí směrem k západu. Řád paulánů, který zde tehdy sídlil, žádal o výjimku samotného papeže. Využil k tomu jeho návštěvy ve Vídni. Delegace paulánů výjimku dostala a stavbě kostelu tak nic nebránilo. V roce 1701 se začaly hloubit dvoumetrové základy. U stěny, kde je oltář, leží i základní kámen s boční kapsou.
Pauláni ještě před stavbou kostela požádali zřejmě Kryštofa Dienzenhofera, aby jim vypracoval dvě varianty plánů a jednu z nich realizovali. Původně měl mít kostel dvě věže, ta druhá zůstala nedostavěná. Jak měl kostel vypadat, prozrazuje i freska, na které je také voják s kopím a přilbicí. Jan Pešina, který místo pro postavení kláštera zakoupil, se bohužel dostavby kostela už nedožil.
"V roce 1680 a potom v roce 1720 byly ve středních Čechách dvě morové rány. Mnoho lidí umírá. Posléze se zjistilo, že to byla pouhá úplavice. Jan Pešina se v 53 letech taky nakazil, a píše závěť, ve které odkazuje celé panství Obořiště a ještě mnoho peněz, asi 15 tisíc kop zlatých, což byla veliká částka, řádu paulánů, aby dokončili jeho záměr. Tři dny potom umírá a je pochován v Praze v chrámu sv. Víta."
Pauláni skutečně dotáhli jeho záměr do konce. I když to byl řád bohatý, na stavbu kostela bylo třeba ještě více peněz a proto žádali bohaté rody z okolí o pomoc. Jedním z těch, kteří přispěli značnou částkou, byl rod Malotů. A jeho členka - Barbora Malotová s manželem je zde v kostele i pohřbena. Kryptu byste našli v postranní kapli Barbora, která je i zajímavě vymalovaná. Jsou tu výjevy, které představují závěr života a české nápisy, které byly na svoji dobu netypické.
Zajímavě vymalovaný je také oltář, vypadá jako by měl mramorové sloupy, ale je to jen iluzorní malba, založená na hře světel a stínů. Krásně malovaný je ostatně celý kostel. Na jeho výzdobě se podílela skupina umělců kolem Jiřího Kubáta z Prahy. Byli na zkušené v Itálii, kde se naučili tento styl krásného baroka. Kostel v Obořišti je vlastně předchůdcem pražského chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, který má dominantní velikou kopuli. Na zdech kostela jsou zajímavé obrazy svatých, dary od bohatých rodů. U posledního obrazu marně přemýšlím, kdo ze světců, by to mohl být.
Řád paulánů fungoval v Obořišti až do 1786, kdy císař Josef II. zrušil všechny řeholní řády a došlo i na Obořiště. Kostel byl sice opuštěn, ale nebyl odsvěcen. Spousta věcí se pak rozprodala do okolních kostelů, například varhany odvezli do České Lípy, kde s požárem kostela shořely. Ve vedlejším klášteře byla výrobna octa, pak vězení a později úřady. Roku 1902 se vše změnilo. Obořiště koupili redemptoristé, přistavěli další patro, založili teologickou školu, a začali prosperovat. Na konci 20. let byla postavena kazatelna i oltář, který vyřezal Bedřich Kafka z Červeného Kostelce, příslušník slavné sochařské rodiny. Pak přišel roku 1950.
"13. dubna v roce 1950 sem v půl jedné v noci přišlo vojsko, policie, milice. Všechny kněze pochytali a přímo u postele jim nasadili pouta a odvezli je na Králíky, všechno jim tu ukradli a zničili."
"Píšťaly jsou cínové a když se ladí, tak se na ně nesmí sahat rukama, protože by teplota lidské ruky měnila tón píšťaly. Proto mají takové kamenné držáky a kleštičkami stáčejí takový plíšek, kterému říkají tomu olejovka. Spousta píšťal je však odvezená v Příbrami na Svaté Hoře na opravu."
Slíbili jsme, že vám prozradíme i tajemství největšího kostelního zvonu sv. Josefa. Na věž s námi vystoupal i Ladislav Lexa, který jako zvoník přece musí vlastnosti zvonu dobře znát.
"Kdo má nějaké přání, vystoupí pod zvon, zavře oči, uchopí jeho srdce a lehce ťukne, tak je sv. Josef tak hodný, že mu to splní a údajně se tam může i dvakrát. Kardinálu Vlkovi jsem to říkal, a ten se vší úctou šel a udělal to. Říkal: tyto věci jsou od toho, aby se plnily."
Pokud tedy máte skryté přání, vydejte se do Obořiště.
Příspěvek jsme poprvé vysílali 21. září 2012, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.
