Zvon sv. Josef vám v Obořišti splní tajné přání

Jednou z nejcennějších památek Středočeského kraje je klášterní kostel sv. Josefa v Obořišti. Letos oslavil 300 let od svého vysvěcení. Oproti všem zvyklostem je obrácen k západu a proto musel mít papežskou výjimku. Zajímavý je i zvon, který plní přání.

Kostel sv. Josefa v Obořišti, foto: autorka

Na Obořiště, které má asi 650 obyvatel, je kostel poměrně veliký, dříve se však stavěl pro celý kraj. Dnes opět patří redemptoristům, kteří ho vlastnili od začátku 20. století. Nás v kostele uvítal otec Jan, který na farnost přišel nedávno z Polska, a Ladislav Lexa, zvoník a znalec místní historie:

"Toto místo pro postavení kostela a kláštera zakoupil Jan Pešina z Čechorodu. To byl pražský světící biskup, český patriot, a chtěl uvést do Čech řád paulánů. Sv. Pavel je v kostele připomenutý také obrazem. Ukazuje příběh, kdy žil 40 dní na poušti a neměl žádnou potravu, jen krkavec mu nosil každý večer malý pecen chleba. Jan Pešina chtěl původně koupit pozemky v pro klášter v Tetíně, ale bohužel z nějakých důvodů k tomu nedošlo. Tak zakoupil obořišťské panství a nechal tady postavit klášter."

Kostel se stavěl až později a je zajímavé, že je situovaný obráceně ke světovým stranám, než bylo zvykem. Obvykle se stavěl směrem k východu, ale kostel v Obořišti stojí směrem k západu. Řád paulánů, který zde tehdy sídlil, žádal o výjimku samotného papeže. Využil k tomu jeho návštěvy ve Vídni. Delegace paulánů výjimku dostala a stavbě kostelu tak nic nebránilo. V roce 1701 se začaly hloubit dvoumetrové základy. U stěny, kde je oltář, leží i základní kámen s boční kapsou.

Foto: autorka

"A v té kapse je prý zastrčena platinová destička, na které jsou vyryta jména kněží, kteří už v tom rozestavěném klášteře sloužili."

Pauláni ještě před stavbou kostela požádali zřejmě Kryštofa Dienzenhofera, aby jim vypracoval dvě varianty plánů a jednu z nich realizovali. Původně měl mít kostel dvě věže, ta druhá zůstala nedostavěná. Jak měl kostel vypadat, prozrazuje i freska, na které je také voják s kopím a přilbicí. Jan Pešina, který místo pro postavení kláštera zakoupil, se bohužel dostavby kostela už nedožil.

"V roce 1680 a potom v roce 1720 byly ve středních Čechách dvě morové rány. Mnoho lidí umírá. Posléze se zjistilo, že to byla pouhá úplavice. Jan Pešina se v 53 letech taky nakazil, a píše závěť, ve které odkazuje celé panství Obořiště a ještě mnoho peněz, asi 15 tisíc kop zlatých, což byla veliká částka, řádu paulánů, aby dokončili jeho záměr. Tři dny potom umírá a je pochován v Praze v chrámu sv. Víta."

Pauláni skutečně dotáhli jeho záměr do konce. I když to byl řád bohatý, na stavbu kostela bylo třeba ještě více peněz a proto žádali bohaté rody z okolí o pomoc. Jedním z těch, kteří přispěli značnou částkou, byl rod Malotů. A jeho členka - Barbora Malotová s manželem je zde v kostele i pohřbena. Kryptu byste našli v postranní kapli Barbora, která je i zajímavě vymalovaná. Jsou tu výjevy, které představují závěr života a české nápisy, které byly na svoji dobu netypické.

Foto: autorka

"Tam jsou krásné fresky. Jan Pešina byl český patriot. Není tam žádná latina, žádná němčina. Jestli znáte pana profesora Pafka, který léčil prezidenta Havla, ten tu byl loni a zaujal ho výjev, kde je na fresce kostra nad starým člověkem a je tam napsáno: co pomůže věda, smrt, když klepe bledá."

Zajímavě vymalovaný je také oltář, vypadá jako by měl mramorové sloupy, ale je to jen iluzorní malba, založená na hře světel a stínů. Krásně malovaný je ostatně celý kostel. Na jeho výzdobě se podílela skupina umělců kolem Jiřího Kubáta z Prahy. Byli na zkušené v Itálii, kde se naučili tento styl krásného baroka. Kostel v Obořišti je vlastně předchůdcem pražského chrámu sv. Mikuláše na Malé Straně, který má dominantní velikou kopuli. Na zdech kostela jsou zajímavé obrazy svatých, dary od bohatých rodů. U posledního obrazu marně přemýšlím, kdo ze světců, by to mohl být.

Foto: autorka

"Na tomto krásném obraze je zachycen světec, který patří k redemptoristům. Poznáte kdo to je? Je patronem těhotných maminek a je to svatý Gerard. Měl schopnost se vznášet. Nebyl knězem, ale řeholním bratrem, nechtěli ho přijmout do řádu. Tam většinou byli kněží, kteří jezdili na misie a on nechtěl, řekl, že se bude modlit a pomáhat. Děly se takové zázraky, že lidé žasli. A to už za jeho života. Zemřel však mladý. Patronem těhotných maminek je proto, že byl neslušně obviněn, že má vztah s ženou. Po něm je pojmenován i zvon, a na něm je nalito: Chraň se hříchů, drž se Boha, volá Gerard hlasem mým."

Řád paulánů fungoval v Obořišti až do 1786, kdy císař Josef II. zrušil všechny řeholní řády a došlo i na Obořiště. Kostel byl sice opuštěn, ale nebyl odsvěcen. Spousta věcí se pak rozprodala do okolních kostelů, například varhany odvezli do České Lípy, kde s požárem kostela shořely. Ve vedlejším klášteře byla výrobna octa, pak vězení a později úřady. Roku 1902 se vše změnilo. Obořiště koupili redemptoristé, přistavěli další patro, založili teologickou školu, a začali prosperovat. Na konci 20. let byla postavena kazatelna i oltář, který vyřezal Bedřich Kafka z Červeného Kostelce, příslušník slavné sochařské rodiny. Pak přišel roku 1950.

"13. dubna v roce 1950 sem v půl jedné v noci přišlo vojsko, policie, milice. Všechny kněze pochytali a přímo u postele jim nasadili pouta a odvezli je na Králíky, všechno jim tu ukradli a zničili."

Foto: autorka

Dnes kostel opět patří redemptoristům. Nahlédli jsme i do jeho zázemí, vystoupali ke kazatelně a k varhanům. Varhany tu mají zajímavé 'udělátko', je okolo nich nastavěna soustava zrcadel, díky nim varhaník vidí na faráře a ví tak, kdy má začít hrát. Celý kostel má skvělou akustiku. U stěny ještě stálo několik píšťal.

"Píšťaly jsou cínové a když se ladí, tak se na ně nesmí sahat rukama, protože by teplota lidské ruky měnila tón píšťaly. Proto mají takové kamenné držáky a kleštičkami stáčejí takový plíšek, kterému říkají tomu olejovka. Spousta píšťal je však odvezená v Příbrami na Svaté Hoře na opravu."

Slíbili jsme, že vám prozradíme i tajemství největšího kostelního zvonu sv. Josefa. Na věž s námi vystoupal i Ladislav Lexa, který jako zvoník přece musí vlastnosti zvonu dobře znát.

"Kdo má nějaké přání, vystoupí pod zvon, zavře oči, uchopí jeho srdce a lehce ťukne, tak je sv. Josef tak hodný, že mu to splní a údajně se tam může i dvakrát. Kardinálu Vlkovi jsem to říkal, a ten se vší úctou šel a udělal to. Říkal: tyto věci jsou od toho, aby se plnily."

Pokud tedy máte skryté přání, vydejte se do Obořiště.

---

Příspěvek jsme poprvé vysílali 21. září 2012, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.