Platit eurem, nebo korunou?

Vstoupit do eurozóny, nebo ne? Co by to lidem přineslo, a co vzalo? Na bruselském setkání novinářů Euranetu a studentů s předními představiteli Evropské unie jsem o tom hovořil s místopředsedou Evropského parlamentu Liborem Roučkem. Na úvod jsem mu nabídl anketu natočenou v jedné pražské restauraci.

Foto: archiv Radia Praha

„Euro? Vůbec ne. Nemám ráda euro, nemám ráda Evropskou unii. Myslím si, že je to blbost. Prostě si myslím, že čím víc vládních regulací, tím je to špatné pro lidi. Uznávám takový ten volný kapitálový trh, což si myslím, že nám Evropská unie spoustou svých nařízení tady ztěžuje."

„Je to asi jediná šance, jak spolupracovat na mezinárodní úrovni jako Evropa, jako celek, vůči ostatním, třeba Spojeným státům nebo mocnostem, které možná vzniknou, jako třeba Čína a tak. Pokud by tam byl nějaký funkční model, pro všechny stejný, tak asi jednotná měna, no."

„Euro jo, ale jaksi to, co jsme od toho čekala, nějakou jakoby kontrolu spravování veřejných financí, to se neděje. V Řecku ukazují, že je to vlastně úplně jedno, protože stejně si Evropská unie nemůže dovolit někoho ztratit nebo ho nechat naholičkách, takže se do něj nabalí spousty peněz. Když to udělá několik zemí, tak celá věc úplně ztrácí nějaký smysl. Ale jsou tu i nějaké jiné věci, o kterých se musí přemýšlet, než tohle zrovna."

Gerald Schubert (zády) v rozhovoru s Liborem Roučkem

Myslím, že všechny odpovědi měly společné to, že to zní trošičku chladně. Já si pamatuji, že když se rozšířil Schengenský prostor, tak to byla docela emotivní záležitost. Schengen měl velký symbolický význam hlavně pro nové členské země. Teď mám dojem, že tomu v souvislosti s eurem tak úplně není, už je to jenom hospodářská, ekonomická debata.

"Je pravda to, že vstup do Schengenu měl mnohem větší emotivní náboj. Pro lidi v České republice, na Slovensku, v Maďarsku to byl symbol svobody, to, že mohli cestovat. Při přijetí eura tomu tak není. Když si vezmeme jako příklad Slovensko, kde euro vstoupilo v platnost před rokem, Slováci byli rádi, že přijali euro, jsou dodnes hrdí na to, že euro mají, ale již tam není takový ten emotivní náboj. A v případě České republiky již asi vůbec ne. Zajímavé je, že když se podíváme na průzkum veřejného mínění, na to, co se říká v hospodě, tak právě slyšíme celé spektrum názorů."

Vy jste se ve své politické dráze hodně zabýval zahraniční politikou. Já bych se rád zeptal, jaký je význam společné měny v rámci globální ekonomiky a v rámci vztahů s ostatními mocnostmi, jako jsou USA, jako je Čína? V souvislosti s tím, jak oni vidí nás?

Foto: Evropská komise

"Ten význam je samozřejmě obrovský. Když si vezmeme, jak by Evropa, pokud bychom ještě měli národní měny, vyjednávala řekněme s Čínou o směnovém kurzu renminbi, tak já osobně si to nedovedu představit. A to byl také jeden z důvodů, proč vlastně vzniklo euro. Protože národy a státy, nejenom menší, ale i třeba Německo či Francie, si uvědomily, že osamoceně, samostatně, s markou, frankem, se šilinkem v té globální konkurenci nepřežijeme. A když toto platilo před deseti, patnácti lety, tak nyní to platí v ještě mnohem větší míře."

V České republice, to je známá věc, se často mluví o ztrátě suverenity také v souvislosti s eurem. Na druhé straně, jak říkáte, je samozřejmě i vnější tlak na určitou harmonizaci měny v rámci Evropské unie. Je taková národní měna spíše garantem flexibility, aby ty země mohly pružněji reagovat na určité ekonomické vývoje, nebo je národní měna spíše rizikem?

"Já myslím,že to je oboje. Je pravda to, že když má země, hlavně menší země, svoji měnu, může flexibilněji reagovat. Centrální banka může zvyšovat nebo snižovat úrokové sazby. Na straně druhé ale zde je obrovské riziko, a to hlavně pro menší země, když měna je vystavena tlaku globálních trhů i nejrůznějších spekulantů, tak potom je prostě ta země ohrožena. A abychom vytvořili stabilitu v Evropě, tak země, které jsou členy eurozóny, a to je pravda, se dobrovolně vzdaly části své suverenity. Již to není spolková banka ve Frankfurtu nebo spolková banka ve Vídni, ale je to evropská centrální banka, která určuje úrokové sazby."

Foto: Evropská komise

Jsou i staré členské země, které ještě nemají euro. Česká republika je jedna z nových členských zemí, které nemají euro. Jak byste z hlediska Evropského parlamentu zhodnotil tu diskusi kolem zavedení eura, či ne. Je to spravedlivá debata? Je přístup k jednotlivým zemím zhruba stejný?

"Já myslím, že ten přístup k jednotlivým zemím je stejný. Je pravda také to, že všechny nové členské země, které přistoupily v roce 2004 a poté, se zavázaly ve svých přístupových smlouvách, že zavedou euro. Čili ten závazek je jasný, akorát v těch přístupových smlouvách není napsáno, kdy to bude. Zda za rok, nebo za pět let, nebo za patnáct let, a podobně. Takže Slovinsko, Kypr, Malta, Slovensko, od příštího ledna to bude Estonsko, země, které zavedly euro, a potom jsou zem jako Česká republika, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko, které z nejrůznějších důvodů to euro ještě nezvedly. Většinou to jsou důvody, že ty země nesplňují podmínky. Tady je určitá nerovnost, protože jsou staré, původní členské země, jako například Belgie nebo Itálie, které jsou členy eurozóny, a ony ty podmínky nesplňovaly již na počátku, kdy euro vzniklo, přesto v té eurozóně jsou a nadále působí. Čili určitá nerovnost tady je, ale prostě tak to bylo určeno v tom roce 2003, 2004, a všechny ty nové členské země a jejich obyvatelstvo s tím souhlasily."