Plzeňské Pivovarské muzeum

Plzeň - město na soutoku čtyř řek bylo založeno na příkaz českého krále Václava druhého na konci 13. století. Když se dnes řekne Plzeň každému se vybaví pivo. A za jeho historií se vypravíme se Zdeňkou Kuchyňovou, která se vydala do Pivovarského muzea.

Pivo se v Plzni vaří téměř od jejího založení. Poprvé se o pivu hovoří už v roce 1307 a to ve velice neobvyklém dokumentu - v závěti. V té Wolfram Zwinilinger odkazuje kostelu sv. Bartoloměje svůj pivovar a sladovnu. Pivo se vařilo pouze v domech, kterým král Václav II. ve 13. století udělil právo várečné. Jak ho mohl měšťan získat, to je otázka pro Andreu Hvízdalovou, vedoucí Pivovarského muzea.

"Musel si obléci sladovnický kroj a připravit pivo, které vařil a na které chěl mít uděleno to právo várečné. To bylo rozlito na lavici a pokud on si sedl v tom sladovnickém kroji, jehož součástí byly kožené kalhoty a přilepil se, tak to pivo bylo uznáno za kvalitní a bylo mu uděleno právo várečné a směl vařit."

Ve 14. století toto privilegium měli jen majitelé domů uvnitř hradeb. Vaření piva bylo svobodným měšťanským povoláním, proto nebylo cechovně regulováno. A na chuť se příliš nebral zřetel. Celkem smělo pivo vařit 260 měšťanů. Jak uvedl průvodce Tomáš Raboch, za nekvalitní pivo však byly ukládány různé tresty.

"Trestalo se různě, například potupným nákrčníkem, trestalo se oholením hlavy a nebo dokonce i tím, že u krčmáře bylo rozbito nádobí. Trestalo město a trestalo jednak ty, kteří pivo vyráběli a potom samotné šenkýře nebo majitele pivnic. Každý si vyráběl pivo tak jak chtěl. Vyvrcholilo to tím, že v roce 1838 bylo na plzeňském náměstí vylito 36 sudů piva, tak aby se ukázalo všem obyvatelům, že to pivo se nedá pít."

Tahle událost ovlivnila právovárečné měšťanstvo natolik, že se rozhodli společně vybudovat nový moderní pivovar, aby navždy zajistili výrobu kvalitního plzeňského piva. Výstavbou pivovaru byl pověřen Martin Stelzer, který měl zkušenosti ze zahraničních cest po pivovarech. Při návštěvě Bavorska se seznámil s geniálním, avšak velice svérázným sládkem Josefem Grollem. Přesvědčil ho, aby se s ním vydal zpět do Čech a v pivovaru uvařil pivo novou metodou spodního kvašení. Groll se svého úkolu zhostil výtečně a dne 5. října 1842 uvařil první spodně kvašený světlý ležák, který se stal pravzorem všem ostatním světlým pivům.

"Proto vlastně i dnes a v celé historii se snaží lidé na celém světě to pivo a tu chuť toho piva napodobit. Proto také názvy pils, pilsner či pilsener, ale ten originál je samozřejmě jenom jeden."

Jaroslav Hašek, 1920

Myšlenka na založení muzea vznikla podle jeho ředitelky Andrei Hvízdalové už v roce 1929. Otevřené však bylo až v roce 1959 a stalo se tak u příležitosti 100. výročí ochranné známky "Plzeňské pivo". Základ tvořila sbírka, kterou přinesli po svých předcích místní lidé. Ačkoliv je muzeum součástí Plzeňského prazdroje sídlí v původním právovárečném domě, kde mají návštěvníci možnost vidět všechny dochované místnosti. Řadu z nich zaujme i zvon a říkají si, co dělá v pivovaře?

"Když byla nová várka dokončena, tak každý právovárečník zval své sousedy, aby ochutnali novou várku piva a zvonil právě na tento zvonec."

Současná expozice se jmenuje Příběh piva a vypráví tento příběh od starověku po současnost. Češi jsou známí tím, že mají v pití piva prvenství ve světě. Včetně kojenců i staříků vypijí v průměru 162 litrů na hlavu ročně. Pivo je však populární už celá staletí a bylo vlastně objeveno náhodou.

"Původně vzniklo tak, že ti naši předci pravděpodobně nechali někde nádobu s obilím, kam se dostala voda. To zkvasilo a jim to tak zachutnalo, že v podstatě potom už cíleně vyráběli takovýto kvašený nápoj. První písemné zmínky o pivu pocházejí z Břevnovského kláštera, a už tehdy bylo u nás pivo velmi oblíbený nápoj. To znamená celý středověk až do současnosti."

Zdatnými pijáky byli také třeba staří Germáni, kteří za krále Wotana byli chopni vyrobit pivo z celé úrody a pak umírali hlady, alespoň to tvrdí římští historikové. Pivo však bylo dříve značně odlišné a slabé. Ve starých kronikách se píše, že jeden pohár vína byl co do síly srovnatelný s 20 poháry piva.

A kde jinde se pivo pije než v pořádné pivnici. Klasická pípa dříve neexistovala a pivo, které se kvůli zachování své teploty ledovalo, přinášel hostinský ve velkých nádobách. Mnozí umělci a politici té doby spřádali své myšlenky právě v tomto prostředí. Jako například Kafka, Hašek či Čapek. A právě takovou krčmu z počátku 20. století mají i v muzeu a pouštějí i staré pijácké písničky.

Poslech v RealAudio

Brzy po vzniku pivovaru se pivo začalo vozit do Prahy. A za to můžeme vděčit místnímu obyvateli panu Salzmanovi, který přinesl svému příteli Pinkasovi soudek piva ochutnat.

"Jemu tak zachutnalo, že pověsil to své řemeslo na hřebík a založil si hostinec s tím, že se dostal brzy do Prahy. Dva roky po založení pivovaru už se dostal do Vídně. Ovšem samozřejmě ten rozvoz byl velmi složitý. Používala se koňská doprava. Pivo se transportovalo v takových bedýnkách a ty jednotlivé láhve, které nevypadaly jako dneska, byly obaleny slámou, takže ten export byl velmi náročný. Nicméně v 80. letech 19. století se dostalo prvně i do Ameriky."

Muzeum tekutého chleba, jak se také pivu říká, nemá o návštěvníky nouzi. Víte, jak vlastně vzniklo úsloví, že pivo je tekutý chléb. Má svůj původ v Egyptě. K výrobě obilí tu byly totiž používány pivní chleby pečené v popelu, které se zalévaly vodou ke zkvašení.