Po 38 letech je vystavena naše nejvzácnější a nejdražší poštovní známka
Dva bodyguardi otevírají kufřík, v něm se objevuje malá krabička a v ní klenot - nejvzácnější a nejdražší československá poštovní známka. Fotoaparáty cvakají, kamery natáčí. Tak se představila před několika dny známka novinářům a od pátku do neděle ji mají po 38 letech možnost spatřit lidé na pražském Veletrhu sběratel.
"Poštovní muzeum nakonec muselo tuto známku vrátit soukromým osobám a já jsem ji od nich koupil. Deset roků jsem to nesměl vystavit,"
říká majitel známky - přední český filatelista Ludvík Pytlíček. Desetileté embargo bylo součástí kupní smlouvy a tak se na ni mohl chodit dívat pouze do bankovního trezoru. Známka je pojištěna na deset milionů korun a o její výjimečnosti svědčí i certifikát Poštovního muzea. Jako unikát je prezentována už od roku 1928. Je to takzvaná obrácená čtyřka, tedy přetisk na rakouskou čtyřkorunovou známku otočenou "vzhůru nohama". Jak vlastně tyto přetisky vznikaly? Krátce po vzniku republiky byly vydány známky nové. Ale počátkem roku 1919 tehdejší šéf pro vydávání známek Jaroslav Lešetický přišel s iniciativou, aby se použily i velké zásoby starých rakouských známek - takzvané přetisky s nápisem Pošta československá 1919. Objevily se však pouze na jedné poště a nejsou známé zásilky, které by byly těmito známkami ofrankovány. Tento klenot bude vystaven i v Monte Carlu.
"Na pozvání monackého prince Alberta bude vystavena v Monte Carlu na přehlídce světových rarit. Této přehlídky se zúčastňuji každé dva roky. Je na ni pozváno 20 muzeí a 80 filatelistů. Zajímavostí je, že každý z účastníků může vystavit jenom jednu věc, jednu raritu, včetně například anglické královny nebo knížete Lichtensteina, mistra světa Karpova a tak dále, kteří jsou všichni členové tohoto prestižního klubu '100 de l' Elité Monte Carlo'."Ludvík Pytlíček vlastní i další unikátní známky. Za svoji sbírku čítající dnes 5000 listů a pojištěnou na 100 milionů korun získal mnohá ocenění. Sbírku vystavil prakticky ve všech velkých turistických destinacích ve světě. Největší napětí však prožíval na výstavě Granada ve Španělsku, kde očekával v roce 1992 třetí velkou zlatou medaili.
"Jakmile dostanete tuto třetí, tak na ostatních výstavách už medaili dostáváte automaticky. Já jsem tam seděl, byl to takový kulatý stůl na recepci a vyhlašování výsledků. Vyhlašovali velké zlaté medaile a já jsem pořád očekával, že ji dostanu. Pořád jsem nebyl vyvolávaný, všichni kolem mě fandili a říkali: to příjde a nakonec jsem tu velkou zlatou mediali dostal, měl jsem tak ohromnou radost a málem jsem se rozbrečel."