Po stopách Čeňka Paclta. Češi v Africe našli místo posledního odpočinku prvního českého světoběžníka
Zapomenutý český cestovatel, který ukazoval Emilu Holubovi, jak přežít v Africe, se po více než sto třiceti letech dočkal symbolického návratu. Jiří Neumann a Martin Šíl dopravili do Jižní Afriky kříž určený Čeňku Pacltovi a pátrali po místě, kde jeden z nejvýznamnějších českých světoběžníků 19. století zemřel. Výsledkem je dokumentární film mapující jeho pozoruhodný život i africkou expedici po jeho stopách. Jeho život by vydal na román, říká Martin Šíl.
"Téměř nikdo neví, kdo byl Čeněk Paclt, a přitom to byla dobrodružná duše, byl to rovný chlap a pozoruhodný muž druhé poloviny 19. století. Shodou okolností se narodil ve stejném roce jako velký humanista, cestovatel a bojovník proti otroctví David Livingstone, v roce 1813. Byl to člověk, který si nade vše vážil osobní svobody a možnosti říkat všechno tak, jak to cítí. Byl to prokazatelně první Čech, který navštívil všech pět obydlených kontinentů, čili v Evropu, kde se narodil, potom Severní a Jižní Ameriku. Pak odjel do Austrálie, z Austrálie na chviličku do Indie do Kalkaty, čili do Asie, pak se zase vrátil do Austrálie. Na sklonku života, ono to zní hloupě, protože mu bylo 57 let a o žádný sklonek života se dnes nejedná, ale v 57 letech konečně zavítal do Afriky. Říkám konečně, protože ten kontinent mám opravdu rád. On prožil posledních 17 let svého života právě na černém kontinentě v Africe, kde potom v roce 1887 i zemřel."
Kde všude v Africe pobýval?
"Připlul do přístavu Port Elizabeth, a odkud směřoval na diamantová pole, protože tam přijel v době, kdy vrcholila diamantová horečka kolem místa, kde dnes leží Kimberley, ale tenkrát tam nic takového nebylo. Do těch diamantových polí se vydal na káře tažené osmi mezky. Je to nějakých téměř 700 km a poslední čtyři dny šel pěšky, v době, kdy v Jižní Africe pěšky vůbec nikdo nechodil, dokonce i chudí cestovali třeba na volu. Píše to ve svých dopisech.
Sbalil raneček, nakoupil u kupce všechno potřebné a vydal se směrem řeka Vaal. Celou cestu popisuje v poutavém fantastickém dlouhatánském dopise. Když přišel do diamantových polí, zkoušel hledat diamanty. Našel všehovšudy tři, ale on měl opravdu neklidnou duši, a ta ho vždycky táhla někam dál. Nedokázal dlouho sedět na jednom místě, a tak se vydal na sever. Toužil dojít k řece Zambezi, a po proudu Zambezi jít k Indickému oceánu, potom do Mosambiku a zpátky se vrátit zase do místa zvaného Keiskamma k řece Vaal, kde hledal diamanty. Šel sám, měl sebou dva psy a jednoho vola. Přešli celou poušť Kalahari, a došli do osady na břehu Zambezi. Tam zjistil, že plán jít po proudu až k moři je naprosto neuskutečnitelný. A co udělal? Otočil se, vzal si batůžek, a šel zase zpátky. Pěšky. 1200 km vzdušnou čarou. Neskutečný výkon, a pak, když se vrátil do diamantových polí, tak se dozvěděl, že tam přijel i mladý lékař z Čech. A tím mladým lékařem z Čech byl nikdo jiný než Dr. Emil Holub."
Oni zpočátku spolupracovali, ale pak ta spolupráce nějak nedopadla. Proč?
"Spolupracovali, měli se velmi rádi, velmi si jeden druhého považovali. Vařili spolu, kouřili dýmky a debatovali. A podle toho, jak Holub psal domů dopisy, tak mohli dle libosti politizovat a křičet, protože jim nikdo nerozuměl, nikdo tam česky nemluvil. Ale časem došlo podle mého názoru a podle toho, jak jsem dostal informace od historiků, zřejmě ke generačnímu rozkolu, protože Pacltovi bylo tenkrát 60, Holubovi 25, a jednak taky ke sporu povah a toho, jak viděli svět. Holub se odmalička připravoval na to, že bude objevitel, že tu Afriku objeví, že ji projde z jihu na sever a že bude konat veliké věci. Paclt po něčem takovém netoužil. Ten chtěl být volný, svobodný. Zítra mě napadne, že jdu k oceánu, a tak jdu k oceánu, a tyhle ty dva koncepty životní na sebe narazily, a ti dva se zkrátka a dobře rozešli. Bylo to chvílemi i docela drama, které ukazujeme v tom dokumentu, ale nakonec všechno dobře dopadlo."
Když jste říkal, že putoval třeba čtyři dny, tak první, co mě napadlo, bylo, jak se stravoval, jak objevoval vodu nebo podobné praktické věci.
"No jasně, to je v té Africe poměrně velký problém, zejména voda. O jídlo ani moc nešlo. On měl dobrou pušku a spolehlivý revolver, byl výborný střelec a lovec. Takže si vždycky upicnul nějakou antilopu nebo nějakého ptáka a uvařil si je, ale s tou vodou měl několikrát problémy a doopravdy se stalo, že už se loučil se životem. A když slunce zapadalo nad vyprahlou Afrikou, a on se plížil a umíral žízní, tak ho prosil, aby zulíbalo zemi českou, protože byl opravdu vlastenec a měl rád svůj rodný kraj. Ale vždycky to dobře dopadlo a vždycky se našel někdo, kdo mu pomohl. Takhle se třeba seznámil s bratry Taichovými, kteří ho našli polomrtvého žízní, zachránili ho a potom pro ně vedl v Kimberley důlní dílo v jejich diamantovém dílci."
Jak jste se dozvěděli o Čeňkovi Pacltovi?
"Já jsem o něm samozřejmě vůbec nic netušil, až můj kolega a přítel Jiří Neumann, se kterým cestuji do Afriky, a se kterým děláme filmy, mě na něj přivedl. Řekl mi: hele, já jsem se dočetl o nějakém Čeňkovi Pacltovi, je zajímavý. A tak jsem se pustil do studia a přišel jsem na to, že Jiří opravdu přišel na osobu, která si zaslouží, nechci říct být adorována, ale zaslouží si, aby se na ni nezapomnělo, protože Čeněk Paclt byl opravdu naprosto jedinečný zjev mezi všemi českými dobrodruhy."
Vy tam jste vezli kříž, který jste chtěli dát na hrob Čeňka Paclta, ten hrob tam asi není. Kam jste dali kříž?
"Myslíme si původní hrob už vzala voda. My jsme mu zřídili takový nový hrobeček. Ten kříž jsme mu tam opravdu vezli, protože on ve svých dopisech píše, že právě s jedním z bratrů Taichových se dohodl, že až zemře, tak mu udělají na hrobě nápis. A my jsme si nebyli jistí, jestli k tomu došlo, protože Čeňka Paclta poté, co zesnul ve svém stanu u Vaalu, našel jeho přítel Hermann Jeppe. A víc se o tom pohřbu nepíše. My jsme hledali místo, kde by to mohlo být. Našli jsme Čeňkovu Keiskammu na břehu řeky Vaal, našli jsme i velmi starý hřbitov, po kterém zbývaly jenom takové kruhy kamenů, a který právě při každoročních povodních ukusuje ta řeka. Tam jsme dovezli a vztyčili ten kříž, který jsme vezli až z Evropy a udělali jsme takové symbolické pietní místo pro našeho krajana."
Ta vaše cesta se objeví v dokumentu, kdy ho bude možné vidět?
"Film se jmenuje Čeněk Paclt: Poslední husita v Africe. Předpremiéru má 20. října symbolicky v Náprstkově muzeu, a potom slavnostní premiéru má o tři dny později v Pacltově rodišti v Turnově, v městské knihovně. Na obě promítání se velmi těšíme."
Související
-
Přepíší Češi zeměpisné atlasy? Odpověď dá měření vodopádu Tugela
Přepíšou Češi zeměpisné atlasy? Pokusí se o to česká expedice, která odletěla do Jihoafrické republiky, aby přeměřila druhý nejvyšší vodopád světa Tugela. Geodeti chtějí…
