Podlipansko nabízí cestu motoráčkem i návštěvu Bauerovy vily
Na pultech knihkupectví se nedávno objevila rozsáhlá monografie architekta Josefa Gočára. My se dnes vydáme do jedné z jeho vil, která je unikátní v tom, že jako jediná stojí na venkově. V cestě Podlipanskem pak budeme pokračovat motoráčkem, který zprovoznili železniční nadšenci a možná dojedeme až do pivováru. To dlouhé 'á' není chybou, opravdu se tak jmenuje.
"Vila vznikla v letech 1912 - 1914. Sloužila Bauerům jako rodinné sídlo a rodina si ji užila společně asi 15 let. Pan Bauer zemřel na cukrovku v 50 letech v roce 1929. Manželka byla o 15 let mladší, měli dvě dcery a tak tady nějaký čas pobývala. Potom vilu pronajala, odstěhovala se do Prahy, kde se podruhé provdala. Vzala si lékárníka Richtera a za války jako židovská rodina skončili všichni v koncentračním táboře. Tady za války sídlil německý správce a po roce 1948 vila propadla státu a dostala ji do správy obec."
"Například soubor nábytku od Josefa Gočára pro sochaře Jana Štursu. Gočár ho vytvořil do Štursovy jídelny kolem roku 1917. Novinkou je tu Gočárův lustr, pak jsou tady plastiky Otto Gutfreunda a ve vitrínách jsou originální dózičky od Pavla Janáka. Začínaly se dělat kolem roku 1911, takže jim je sto let."
Architekti kubismu nahrazovali pravé úhly lomenými šikmými tvary připomínající krystal. Jak dodala Alena Marková, nové je i oplocení vily.
"Autorem je Josef Gočár, který plot navrhl panu Bauerovi, ale on ho nikdy nerealizoval. Takže ten plot je vystavěný úplně poprvé a přibyl nám nový altánek. Je to kopie Josefa Gočára, originál stojí v Praze na Hradčanech v Tychonově ulici a do vily přibyly i nové výmalby, tapety a lina."
"V našich sbírkách se nacházejí vozidla od druhé světové války až po legendární Vindobonu. Tato vozidla jsme shromáždili během uplynulých pěti let. Neměla motor, rozvaděč, okna, sedačky, byl to kus plechu."
"Provozujeme v Praze, ve Středočeském kraji, v Libereckém a Ústeckém kraji dohromady sedm linek a spolupracujeme s dalšími, kteří jsou jako my. Zde na Zásmukách jsme začínali v roce 2006 s jedním motoráčkem. Tenkrát se tady zrušila drážní doprava."
Podlipanský motoráček doveze turisty například do historické Kouřimi, Peček, Bošic, Radimi či Kolína. Každý rok se tu od června do září přepraví za víkendy na 2000 lidí. Možná by ani do zdejšího kraje nezavítali, ale díky motoráčku přijedou. Bez evropských peněz by to však nešlo, dodal Bohumil Augusta před tím, než jsme vyrazili k motoráčku.
"Roční náklady na údržbu a provoz flotily 6 motoráků, kterými zabezpečujeme muzejní aktivity, se pohybuje asi 3,5 milionu. Peníze sháníme horko těžko, většinou z grantů, veřejných rozpočtů, na provoz nám přispívají obce. Jinak se živíme tím, že máme nákladní mašinky, a to, co odpadne od úst velkým společnostem na koridoru, tak tam nasazujeme svoje mašiny."
Unikátní krov žentouru je patrně jediný v celé Evropě. Součástí muzea je i rozsáhlá databáze informací o zaniklých pivovarech. Těch je asi 2000 v Čechách a 1000 na Moravě a ve Slezsku. Na konci exkurze na návštěvníky čeká pivovarská restaurace ve stylu první republiky.
