Podlipansko nabízí cestu motoráčkem i návštěvu Bauerovy vily

Bauerova vila, foto: autorka

Na pultech knihkupectví se nedávno objevila rozsáhlá monografie architekta Josefa Gočára. My se dnes vydáme do jedné z jeho vil, která je unikátní v tom, že jako jediná stojí na venkově. V cestě Podlipanskem pak budeme pokračovat motoráčkem, který zprovoznili železniční nadšenci a možná dojedeme až do pivováru. To dlouhé 'á' není chybou, opravdu se tak jmenuje.

Bauerova vila, foto: autorka
Bauerova vila nedaleko Kolína je kubistickým skvostem české architektury. Velkostatkář v Libodřicích její stavbu zadal architektu Josefu Gočárovi zhruba v době, kdy vyprojektoval lázeňský dům v Bohdanči nebo známý dům U Černé Matky Boží v Praze. Tato vila je však jediná, která stojí na venkově. Její dveře nám otevírá Alena Marková a vypráví příběh vily i rodiny Bauerů.

"Vila vznikla v letech 1912 - 1914. Sloužila Bauerům jako rodinné sídlo a rodina si ji užila společně asi 15 let. Pan Bauer zemřel na cukrovku v 50 letech v roce 1929. Manželka byla o 15 let mladší, měli dvě dcery a tak tady nějaký čas pobývala. Potom vilu pronajala, odstěhovala se do Prahy, kde se podruhé provdala. Vzala si lékárníka Richtera a za války jako židovská rodina skončili všichni v koncentračním táboře. Tady za války sídlil německý správce a po roce 1948 vila propadla státu a dostala ji do správy obec."

Bauerova vila, foto: autorka
Pak tu byl národní výbor, knihovna, soukromý byt, kadeřnictví a to až do konce 90. let. V roce 2002 vilu zakoupila Nadace českého kubismu a rozhodla se udělat z vily kubistické muzeum. Nábytek tu však původní není. Bauerovi, i když měli kubistickou vilu, tak její vybavení v duchu kubismu nebylo. Dnes, po nákladné rekonstrukci, tu návštěvníci najdou díla známých českých představitelů kubismu.

"Například soubor nábytku od Josefa Gočára pro sochaře Jana Štursu. Gočár ho vytvořil do Štursovy jídelny kolem roku 1917. Novinkou je tu Gočárův lustr, pak jsou tady plastiky Otto Gutfreunda a ve vitrínách jsou originální dózičky od Pavla Janáka. Začínaly se dělat kolem roku 1911, takže jim je sto let."

Architekti kubismu nahrazovali pravé úhly lomenými šikmými tvary připomínající krystal. Jak dodala Alena Marková, nové je i oplocení vily.

"Autorem je Josef Gočár, který plot navrhl panu Bauerovi, ale on ho nikdy nerealizoval. Takže ten plot je vystavěný úplně poprvé a přibyl nám nový altánek. Je to kopie Josefa Gočára, originál stojí v Praze na Hradčanech v Tychonově ulici a do vily přibyly i nové výmalby, tapety a lina."

Foto: autorka
Pokud se turista chce toulat Podlipanskem dál, může k tomu použít třeba Podlipanský motoráček. Jízda v sobě nese kus romantiky a nostalgie, kterou moderní rychlíky neposkytnou. Motoráček na nás čekal v depu v Zásmukách. Jezdí tu už čtvrtým rokem. Předseda Klubu železničních cestovatelů Bohumil Augusta s kolegy koupil rozbouraný motorák a začal stavět a financovat přestavbu historických vozidel. Dnes jich mají 19.

"V našich sbírkách se nacházejí vozidla od druhé světové války až po legendární Vindobonu. Tato vozidla jsme shromáždili během uplynulých pěti let. Neměla motor, rozvaděč, okna, sedačky, byl to kus plechu."

Bohumil Augusta, foto: autorka
Klub železničních cestovatelů má 144 členů, které spojuje láska k historické železnici a vše, co s tím souvisí. Nejde o to vozidla jenom mít, ale musí taky jezdit.

"Provozujeme v Praze, ve Středočeském kraji, v Libereckém a Ústeckém kraji dohromady sedm linek a spolupracujeme s dalšími, kteří jsou jako my. Zde na Zásmukách jsme začínali v roce 2006 s jedním motoráčkem. Tenkrát se tady zrušila drážní doprava."

Podlipanský motoráček doveze turisty například do historické Kouřimi, Peček, Bošic, Radimi či Kolína. Každý rok se tu od června do září přepraví za víkendy na 2000 lidí. Možná by ani do zdejšího kraje nezavítali, ale díky motoráčku přijedou. Bez evropských peněz by to však nešlo, dodal Bohumil Augusta před tím, než jsme vyrazili k motoráčku.

"Roční náklady na údržbu a provoz flotily 6 motoráků, kterými zabezpečujeme muzejní aktivity, se pohybuje asi 3,5 milionu. Peníze sháníme horko těžko, většinou z grantů, veřejných rozpočtů, na provoz nám přispívají obce. Jinak se živíme tím, že máme nákladní mašinky, a to, co odpadne od úst velkým společnostem na koridoru, tak tam nasazujeme svoje mašiny."

Kostelecký pivovar, foto: autorka
Pokud během cesty po Podlipansku dostanou turisté žízeň, mohou se vypravit do nedalekého Kosteleckého pivováru. Ten byl v Kostelci nad Černými lesy postavený v roce 1840 na popud knížete Lichtenštejna. Poslední várka piva tu byla svařena v roce 1987 a objekty začaly postupně chátrat. V roce 2001 získali pivovar nadšenci, kteří ho chtějí vrátit opět na mapu pivovarů České republiky. Vzniká tu rozsáhlé pivovarské muzeum s původním vybavením. Součástí pivovaru je i mlýn, dnes kulturní památka, uvedl Tomáš Vodochodský, ze společnosti s pivovarským názvem Dej Bůh štěstí.

Kostelecký pivovar, foto: autorka
"Tento mlýn, kterému se říká polygonální mlat nebo žentour, byl zdevastovaný. My jsme pivovar koupili v roce 2001 s kamarádem, který je stejný blázen jako já do historie pivovarnictví. Tento mlýn byl v podstatě na zboření. Chtěli, aby se tu otáčely kamiony a mlýn tu překážel. Za pomoci Středočeského kraje, ministerstva kultury a grantů se nám podařilo tuhle věc zachránit jako první."

Unikátní krov žentouru je patrně jediný v celé Evropě. Součástí muzea je i rozsáhlá databáze informací o zaniklých pivovarech. Těch je asi 2000 v Čechách a 1000 na Moravě a ve Slezsku. Na konci exkurze na návštěvníky čeká pivovarská restaurace ve stylu první republiky.

10
49.994380800000
14.859945100000
default
49.994380800000
14.859945100000