Politická lekce

r_2100x1400_radio_praha.png

Poslanecká sněmovna zamítla minulý pátek další tři návrhy zákonů, které měly být součástí radikální soudní reformy ministra Otakara Motejla. Celá reforma se tak zřejmě o několik let zpozdí. Podle ministra proto, že se stala předmětem politického boje. Mnozí pozorovatelé, jak uvádí Zdeněk Vališ, ale soudí, že příčiny Motejlova neúspěchu je třeba hledat i jinde.

Není snad v Česku člověk, natož odborník znalý justičních poměrů, který by byl spokojen se stavem soudnictví. A nejde jen o spokojenost českých občanů. Celá oblast je už dlouho terčem poměrně ostré kritiky orgánů posuzujících způsobilost vstupu České republiky do Evropské unie. Nejvíce všem vadí komplikovaná vymahatelnost práva. Například třetinu všech sporů mezi občany nebo mezi občany a úřady řeší soudy v průměru dva roky a na velkou část trestních věcí potřebují až tři roky.

Kompletní reforma čehokoli, natož takového kolosu, jakým je jedna ze tří mocí ve státě, není rozhodně nic jednoduchého. Odborníci občas připomínají, že jde o záležitost, jež si svým významem a rozsahem nijak nezadá s transformací české ekonomiky. Zatím si na tomto úkolu všechny předešlé vlády vylámaly zuby. O to víc oceňovali mnozí pozorovatelé úsilí té současné, ale především ministra spravedlnosti Otakara Motejla, konečně reformu rozjet. První rozčarování se dostavilo letos v květnu, kdy sněmovna smetla ze stolu předloženou novelu trestního zákona, která by měla tvořit páteř reformy české spravedlnosti. A minulý pátek poslanci zamítli rovnou tři další pilíře reformy, návrhy zákonů, o soudech, o soudcích a o státním zastupitelství.

Jestliže ale v květnu vyvolalo zamítnutí trestního zákona burcující novinové titulky typu: Hrozí kolaps justice či Zakonzervovaná justice, tentokrát zpráva o třech zamítnutých novelách žádný velký rozruch nevyvolala. Už jenom proto, že nešlo o nic překvapivého. Ministr Motejl sice na adresu poslanců ironicky poznamenal, že vyslali signál o vcelku dobrém stavu justice, nicméně pozorovatelé vesměs soudí, že debakl si způsobil sám.

Jednak mu předhazují, že jako dlouholetý předseda Nejvyššího soudu byl při přípravě reformy příliš v zajetí jedné skupiny soudců a moc se nebavil s jinými odborníky. Ti naopak dokázali poslancům nastínit rizika spojená s tak rozsáhlým zásahem do sice špatného, ale stále ještě funkčního justičního soukolí. Především prý ale Otakar Motejl téměř ignoroval právní experty parlamentních politických stran. Zkrátka jako jediný nestraník ve vládě Miloše Zemana silně podcenil politickou stránku věci. Jinými slovy řečeno, prosazovat důležité zákony v českém parlamentu není zřejmě práce pro nestranické odborníky. Ani pro člověka s tak silným charismatem, jaké má bezesporu Otakar Motejl.