Politický aspekt olympijských her
Štafeta s olympijským ohněm narážela během své pouti světem do Pekingu na rozhodný odpor kritiků porušování lidských práv v Tibetu a celé Číně. Trať štafety byla několikrát zkrácena, televizní přenosy přerušeny. Namísto slavnostních ceremoniálu se v ulicích odehrály šarvátky, například v Paříži či v Londýně. Nabízí se proto několik zásadních otázek: Bylo rozumné přidělit pořadatelství olympijských her Číně? Je v takových případech na místě bojkot olympijských her? Měl by se vůbec spojovat sport s politikou?
"S politováním sledujeme, co se odehrává, protože pro sportovní prostředí je útok na jakoukoliv symboliku olympismu je pro nás nepřijatelný. Mně se zdá velmi pokrytecké, když prostřednictvím sportu se mají řešit problémy světa. Pro řešení těchto problémů jsou přece vlády, jsou nevládní organizace, které to mají přímo v popisu práce, takže brát si sportovce jako rukojmí je skutečně pokrytecké."
A co o tom soudí komentátor Českého rozhlasu 6 Petr Hartman?
"Sport s politikou by se určitě spojovat neměl, ale v dnešní době to bohužel jinak nejde než tak, že se ten sport s politikou spojuje. Ostatně bylo to i v dobách minulého režimu, možná ještě více, kdy bylo potřeba udělat výkladní skříň socialismu, a tedy za každou cenu dosahovat skvělých výsledků. Tomu odpovídaly i různé propracované dopingové programy, které byly proslulé především v bývalém východním Německu. V dnešní době je sport takový zvláštní fenomén, který má v sobě hodně prvků obchodu a také politiky. Takže úplně oddělit to nejde. Mám samozřejmě na mysli ten sport vrcholový."
"Určitě nemůžeme úplně oddělit sport a politiku. Ostatně i sport má nějakou svoji diplomacii, i sport je závislý třeba na nějakých politických rozhodnutích. Ale je pochopitelné, že sportovci to neradi takto vnímají. Oni se skutečně snaží sport brát jako svoji vlastní aktivitu, berou to v podstatě jako svoje vlastní zaměstnání, které vykonávají, a vykonávají ho bez ohledu na to, v jaké zemi zrovna jsou, kdo tam vládne a zda-li země, ze které oni původně pocházejí, má k vládě, která vládne v té hostitelské zemi, nějaké problematické vztahy."
"Tady bude asi záležet na jednotlivých sportovcích, jak k tomu přesně přistoupí. Určitě si dokážu představit, že řada sportovců to skutečně vezme čistě technokraticky, že jsou tam za sportem, že jsou tam proto, aby reprezentovali Českou republiku v jednotlivých sportovních disciplínách, aby ukázali, jak trénovali, a budou to brát čistě takto sportovně. Ale myslím si, že existuje i řada sportovců, kteří mají své politické názory a kteří je chtějí demonstrovat, a myslím si, že se i někteří objeví, kteří budou třeba mimo oficiální sportoviště své politické názory, včetně protestu proti porušování lidských práv v Číně, vyjadřovat. Myslím, že tohle se nedá úplně vyloučit."
Právo vyjádřit i své politické názory neupírá sportovcům ani komentátor Petr Hartman:
"Já myslím, že sportovci jsou i normální lidé a mohli by vyjadřovat své postoje, jak chtějí. Problém je v tom, že když se konají nějaké velké akce typu olympijských her, tak tam organizátoři mají zájem na tom, aby to probíhalo pokud možno bez rušivých efektům, a samozřejmě se budou snažit nejrůznějšími pákami tlačit na to, aby politika v této oblasti nebyla, aby se sportovci pokud možno k lidským právům nevyjadřovali. Ostatně i v historii olympiády bychom mohli nalézt některé pokusy o vyjádření politických postojů, a dost často to dopadlo tak, že ti sportovci pak byli za to potrestáni, například ztrátou olympijských medailí a podobně.
"Moje účast byla velmi diskutabilní od začátku a teprve poté, co pan prezident oznámil, že nepojede, tak jakoby ten rozhodovací proces zůstal na mně. Já předpokládám, že do Pekingu nepojedu. Nicméně připadá mi to hodně předčasné, zatím všechny akreditace postupují tak, jak mají. Domnívám se, že pokud mezinárodní společenství se obecně rozhodne, že na ten zahajovací ceremoniál z mnoha důvodů nepojede, tak já tam nepojedu také a nemíním v tomto smyslu 'vyčuhovat' z davu a dělat nějaká prázdná gesta. Domnívám se, že nepojedu do Pekingu."
"Politici tam za každou cenu jet nemusí. A z jejich strany neúčast na olympijských hrách je vlastně projevením politického názoru, aniž by tím omezovali ten sportovní aspekt olympijských her. U sportovců je vlastně pak podobné jako s tím, zda tam mají nebo nemají projevovat své názory. Tady asi většina bude zastávat názor, že olympijské hry jsou v první řadě sportovní událostí, a proto ze strany sportovců bych žádné bojkoty ani neočekával."
Bylo tedy rozumné přidělit pořadatelství olympijských her Číně?
"Já si myslím, že určitě, ale musí se k tomu hned dodat to, že to bylo rozumné proto, že olympijský výbor sledoval především ekonomickou stránku věci. A myslím si, že v tom nebyl jenom olympijský výbor, ale i významní sponzoři tohoto olympijského výboru. Ten se, jak známo, bez peněz neobejde a musí tedy vycházet vstříc daleko více zájmům komerčním, dalo by se říci, než čistě morálním. A v této souvislosti Čína je velice zajímavý trh, žije tam víc než miliarda lidí, takže tam ty zájmy jsou jednoznačné, a bylo pouze otázkou času, kdy se olympijské hry uskuteční v Číně. Ostatně, když se mohly uskutečnit v roce 1980 v Moskvě, tedy v době, kdy panoval v této zemi tuhý komunismus, kdy zuřila studená válka a podobně, tak není nic divného, že nyní se olympiáda koná v Číně," říká komentátor Českého rozhlasu 6 Petr Hartman.
