Politolog Jan Kubáček: Žádný zákon přeběhlictví nevyřeší

vaha.jpg

Fenomén přeběhlictví v tomto volebním období doslova obchází poslaneckou sněmovnou. Zatímco v jeho úvodu měla navrch pravice, když své návrhy často protlačila silou jednoho či dvou hlasů, bezprostředně po pádu vlády se karta obrátila a převahy si užívá levicová část politického spektra. Jakoby se v našem parlamentu naplnilo přísloví: "Kdo s čím zachází, tím také schází". Souhlasí s tím i politolog Jan Kubáček...

"Je to přesně tak, protože otázka přeběhlictví zpochybňuje politickou soutěž. Problém je, když do toho začne promlouvat silová politika, sněmovna rezignuje na možnost dohodnout kompromis a nefunguje autenticky komunikace vládní koalice s opozicí. Nám se to změnilo v kolbiště a do toho se začalo objevovat několik osamělých střelců, kteří využívali tohoto bezvládí. Takže se bohužel stali do jisté míry i obchodníky s politickým vlivem, předmětem politického lobbismu a celkově zneklidnili politickou kulturu parlamentní komory - a to je samozřejmě špatně."

V souvislosti s přeběhlictvím přišla ČSSD s návrhem zákona, kterého má eliminovat. Kubáček si však myslí, že žádný zákon tento problém nevyřeší.

"Institucionální nebo zákonná změna moc nepomůže. Je potřeba, aby do toho vstoupili dva důležité elementy. Na jedné straně občané, kteří nemají problém tyto politiky hodnotit a posléze jim vystavit stop a vykázat je z politického prostoru nebo je naopak ocenit, pokud považují jejich krok za důležitý a vnímají ho jako jistou politickou odvahu. A vedle toho na druhé straně politici, kteří jsou schopní říci, že takhle ne - nejsme ochotní spolupracovat s přeběhlíky."

Jak moc toto ohrožuje faktický a praktický chod země, když se přijaté zákony zruší ještě během jednoho volebního období. To, co pravice prosadila mnohdy silou jednoho nebo dvou hlasů, tak nyní levice shazuje také těsnými hlasováními?

"Samozřejmě to není dobře, protože politika potřebuje vizi, jasnou strategii, být srozumitelná a působit dlouhodobě. Bohužel, když dochází k velkým výkyvům, tak se tak začne chovat i společnost - ode zdi ke zdi. Začne být nervózní, nevyzpytatelná, má tendenci si vybírat i obdobné politiky a ten systém se začne drolit. Hlavně si musíme uvědomit, že když někdo poruší pravidla, tak se mu to může vrátit. Takže není vyloučeno, že Jiří Paroubek nebo někdo jiný z politiků bude mít podobné problémy za pár měsíců, kdy bude čelit nesmlouvavé opozici, která si řekne - začneme se mstít. Ve výsledku jsou ale obětí občané."

A jakou variantu by si Jan Kubáček vybral v případě, že by se na misky vah položila na jedné straně sněmovna plná přeběhlíků, jak jsme toho svědky v tomto volebním období a na straně druhé tolik mýtizovaná opoziční smlouva či velká koalice?

"Obě situace by šly zvládnout, pokud by politici ctili dohody, bylo tady transparentní prostředí, jasně rozdělená moc a zároveň i jasně daná odpovědnost. Problém je, že obě varianty skýtají neprůhledné podmínky, kvazi opozice, přátelské dohody, rozhodování pouze na úrovni lídrů, suché oznamování veřejnosti a hlavně neochota cokoliv vysvětlovat."