Pomoc chorvatských krajanů; čeští krajané na Slovensku
Hned na začátku dnešní rubriky mám pro vás důležité upozornění. Od příštího týdne se bude krajanská rubrika místo v neděli vysílat už v sobotu. Její rozsah ani zaměření se ale nijak nezmění. Věříme, že si své stálé posluchače najde i v našem sobotním vysílání. A teď k dnešnímu programu: koncem tohoto týdne proběhlo v České republice 1. kolo senátních voleb. Podle právníků v nich byli krajané žijící v zahraničí zvýhodněni před občany trvale žijícími v Česku. Doslova v předvečer výročí vzniku samostatného Československa si budeme povídat o tom, jak dnes žijí naši krajané na Slovensku. A dozvíte se i o sbírce, kterou pro záplavami postiženou Českou republiku uspořádali krajané v Chorvatsku.
V pátek 25. a v sobotu 26. října proběhly v České republice senátní volby. Zatím jen první kolo, další bude následovat za týden. Volila se celá jedna třetina senátorů, a podle politologů se tak do jisté míry volil i budoucí prezident republiky. Právě o něm budou spolu s poslanci rozhodovat i noví senátoři počátkem příštího roku. Své hlasy pro členy horní komory parlamentu mohou tentokrát odevzdat i naši krajané žijící v zahraničí. Právě v této souvislosti ale politologové a právníci poukazují na to, že krajané jsou oproti občanům v Česku vlastně zvýhodněni. Lidé s trvalým pobytem v Česku totiž mohou volit ve svém senátním obvodu jen jednou za šest let, zatímco krajané volí každé dva roky. Navíc si i mohou vybrat senátní okrsek, v němž odvolí. Teoreticky by tak velký počet krajanů, pokud by si vybrali jeden volební okrsek, mohl uměle navýšit počet tamních voličů. Podle expertů je tak porušena rovnost volebního práva, daná Ústavou. Senátorka Dagmar Lastovecká k tomu však uvádí:
"Ta absolutní rovnost nikdy ve volbách v praktickém životě není možná. A já myslím, že vždycky určité narušení nějakého principu je nutno poměřovat tím, jaké může mít dopady na výsledek voleb. A s ohledem na to, že těch občanů, kteří žijí v zahraničí a volí na našem území, je velice málo zejména v senátních volbách, tak si myslím, že na platnost či neplatnost voleb to vliv mít nemůže."
O tom svědčí například i skutečnost, že náš zastupitelský úřad ve Spojených státech zaznamenal ze strany krajanů jen minimální zájem o senátní volby. Potvrzuje to i washingtonský zpravodaj Českého rozhlasu Miroslav Konvalina:
"Narozdíl od voleb do Poslanecké sněmovny nevolí Češi žijící v Americe na zastupitelských úřadech, ale ti, kteří jsou na voličských seznamech ambasády nebo na konzulátech, mohli požádat o přepsání do místa svého trvalého pobytu v Čechách nebo o vydání voličského průkazu, se kterým by mohli po příjezdu do Čech volit ve kterémkoli z volebních obvodů. Velvyslanectví ve Washingtonu ani generální konzulát v New Yorku žádnou podobnou žádost krajanů nezaznamenaly."
Krajané ostatně projevili malý zájem i o červnové volby do sněmovny, přestože to bylo poprvé, kdy se jich mohli zúčastnit. Tehdy k volebním urnám přišly jen necelé tři tisíce lidí. Důvodem byla především skutečnost, že mohli volit jen asi na stovce zastupitelských úřadů a vybraných konzulátů. Malá účast krajanů ve volbách znovu oživila debatu o zavedení korespondenčních voleb.
Ještě před necelými deseti lety jsme s nimi žili ve společném státě. Dnes jsou Češi, kteří po rozdělení Československa v roce 1993 zůstali na Slovensku, našimi krajany. Jak se žije Čechům na Slovensku, o tom si budu povídat s Janou Bratinkovou, místopředsedkyní Klubu občanů České republiky a předsedkyní místního klubu v Bratislavě.
říká Jana Bratinková. Klub má nyní asi čtyři stovky členů, nebo lépe řečeno adresátů, jimž posílá své informace. A jak dodává, za jedním adresátem se často skrývá celá česká rodina. Činnost klubu se samozřejmě neomezuje jenom na problémy s občanstvím.
"Organizujeme různé kulturní akce, u nás v Bratislavě se v Českém kulturním centru scházíme pravidelně dvakrát do měsíce. Je to první úterý v měsíci na takzvaných klubech, které začínají ve čtyři hodiny. Je tam takové volné posezení a v pět hodin začíná samotný program. A potom třetí úterý v měsíci organizujeme takzvané "Toulky českou minulostí", který je zaměřený na propagaci české historie."
Na některých z těchto pořadů vystupují i sami členové Klubu. Jedna z členek, která vyučuje na vysoké škole architekturu, tak například připravila cyklus přednášek k filmům, které provázely výstavu Deset století architektury. Klub si ale zve přednášející i z Česka, z Prahy sem přijíždějí čeští umělci a hudebníci. Vánoční koncerty s českými muzikanty se v bratislavském klubu staly již tradicí. A jaká je návštěvnost těchto akcí?
"Bývá tu šedesát, sedmdesát lidí, podle toho, na co je zaměřený ten program. Někdy je nám až to České centrum malé."
Postupem času získal klub dobré renomé i v České republice. Svědčí o tom i fakt, že sdružení dostává každoročně finanční pomoc od českého ministerstva zahraničních věcí na vydávání svých informačních listů. Zajímalo mne, jaká další sdružení českých krajanů na Slovensku působí:
"Na Slovensku jsou dvě, respektive tři organizace sdružující Čechy. My jsme organizace, která sdružuje na základě českého občanství, takže sdružujeme nejenom Čechy, ale máme samozřejmě mezi sebou i Slezany a Moravany, ale třeba i Němce nebo národnostní Maďary. Další dvě organizace, které tu jsou, je jednak Český spolek na Slovensku, který sdružuje na základě české a slezské národnosti, ale má mezi sebou i ty, kteří mají české občanství. A potom tu existuje ještě třetí spolek v Nitře, který sdružuje Moravany, ale s ním popravdě řečeno kontakty nemáme. Se Spolkem Čechů na Slovensku na regionálních úrovních spolupracujeme hlavně v Bratislavě, Bánské Bystrici, Zvolenu a Košicích."
Jany Bratinkové jsem se zeptala, jak se podle jejího názoru Čechům na Slovensku žije a jak je slovenská společnost přijímá:
"Někteří lidé jsou velice milí, kolikrát mně i řeknou, ať mluvím česky, a litují rozdělení republiky, ale na druhou stranu jsou i lidé, kteří v momentě, kdy vycítí, že to je Čech, bývají velmi nepříjemní. A jsou to mnohdy i vzdělaní lidé. V Čechách to je úplně jinak, tam Slováci jsou bráni normálně. Ale i moje slovenská mamka, když jsem se stěhovala na Slovensko, mě upozorňovala na to, že na Slovensku problémy budu mít."
Pro posluchače, kteří mají rádi dechovku - a podle ohlasů, které dostáváme do naší redakce, Vás není málo - mám teď jeden rozhlasový tip. Stanice Praha Českého rozhlasu uvádí 28. října pořad, v němž zaznějí unikátní nahrávky skladeb slavného kapelníka Františka Kmocha. Jde o archivní nahrávky, uchované na fonografických válečcích a starých gramofonových deskách z dob Rakouska - Uherska. Ve své sbírce je má Gabriel Gössel, který pořad také připravil a uvádí. Pravidelní posluchači naší krajanské rubriky si vzpomenou, že z jeho sbírek jsme nedávno představili předválečné nahrávky vydávané pro české krajany ve Spojených státech. Tentokrát si na stanici Praha můžete poslechnout vzácné nahrávky Kmochových pochodů v původní podobě, bez pozdějších úprav. Poprvé se Kmochův orchestr sešel k nahrávání válečků pro americkou firmu Columbia v roce 1904. Zaznějí i snímky pořízené pobočkou firmy Ultraphon v roce 1930. Pořad o slavném kapelníkovi, který s Kolínskou hudbou sokolskou navštívil od 70. let 19. století až do smrti v roce 1912 snad každé město v českých zemích, uslyšíte na stanici Praha Českého rozhlasu 28. října v 16.00 hodin SEČ.
V roce 1991 pomáhali oni nám, dnes pomáháme my jim - pod tímto heslem probíhá mezi našimi krajany v Chorvatsku humanitární sbírka na pomoc záplavami postižené České republice. V 91. roce pozval prezident Václav Havel děti českých krajanů z Chorvatska, kde právě vypukla válka s Jugoslávií, do Československa. A jak uvedla předsedkyně Svazu Čechů v Chorvatsku Lenka Janotová, krajané nám teď tuto pomoc chtějí oplatit:
"Samozřejmě že nikdo z nás, příslušníků české menšiny v Chorvatsku, a zároveň i mnozí Chorvaté nezůstali lhostejní. Musím říci, že z iniciativy našich krajanů v Chorvatsku zahájil Svaz Čechů finanční sbírku na pomoc při odstraňování následků záplav v České republice. Do naší akce se zapojují mnohá vedení měst, podniky, instituce a jednotlivci, zkrátka občané Chorvatska. Vzpomínáme si, že jsme podobnou velice úspěšnou akci provedli v roce 1997, kdy jsme finančně pomohli některým školám a mateřským školkám v Opavě, v Bílovicích a Troubkách. Letošní finanční sbírka Svazu Čechů potrvá až do konce tohoto roku a neříkáme, že bude úspěšná natolik, že sebereme stovky tisíc. Ale myslím si, že už to morální gesto vzájemné pomoci příteli nebo přátelům, kteří utrpěli nějakou škodu, je vlastně důležité. Naše české spolky, České besedy a školy pořádají kulturní pořady, výstavy, hudební a divadelní večery a výtěžek z nich bude věnován na konto humanitární pomoci."
