Poslanci rozhodli o vytvoření vyšetřovací komise v kauze Investiční a Poštovní banky

Bouřlivou debatu vyvolalo v Poslanecké sněmovně jednání o prodeji Investiční a poštovní banky. Ministr financí Pavel Mertlík předložil zákonodárcům obsáhlou zprávu vlády, ve které dokládal že banka během let sice získávala stále více klientů, ale její hospodaření spělo ke krachu. Více informací má Eva Petržílková.

Ministr Mertlík popsal vývoj v Investiční a Poštovní bance od její privatizace. Neoznačil však konkrétní viníky toho, že stát už před tím ztratil v bance většinu. Uvedl, že banka podávala zkreslené informace, aby nemusela vytvářet potřebné rezervy. Nepřehledný byl podle ministra i stav majetku.

"IPB je z tohoto hlediska exemplární případ problémové banky. Jak už jsem uvedl, netransparentní majetková propojení, nikoliv prostřednictvím majektových účastí, ale prostřednictvím opčních a obdobných smluv, věcně i právně komplikovaná strukrura operací směřujících k zakrytí skutečné kvality aktiv."

Podle Mertlíka bylo uvalení nucené správy a rychlý prodej IPB Československé obchodní bance jediným možným řešením, které by nezatížilo celou ekonomiku. Připomněl, že IPB vedla mj. účty Všeobecné zdravotní pojišťovny a měla na starosti výplatu důchodů. Uvalení nucené správy předcházela podle jeho slov snaha nalézt řešení situace s hlavním akcionářem - japonskou Nomurou, ale bez výsledku. Mertlík na výtky poslanců, týkající se rychlosti prodeje banky, dodal, že bez přesné znalosti toho, co se vlastně prodává, by bylo velmi obtížné uspořádat seriózní výběrové řízení. Pokud by stát nechal banku padnout, vedlo by to podle expertních odhadů k poklesu hrubého domácího produktu o dvě až čtyři procenta.

Poslanci však nebyli se zprávou příliš spokojeni a diskuse se přenesla do politických výpadů. Například předseda ODS Václav Klaus si myslí, že panika klientů, která připravila IPB o peníze, byla uměle vyvolána sdělovacími prostředky a že to neodpovídalo faktické situaci banky.

"Druhou otázkou, kterou bych kladl, je to, zda byly různé články a rozhovory v médiích v této době zcela náhodné, zda byly vedeny pouze snahou médií dospět k pravdě a informovat veřejnost, nebo zda šlo o infomrace záměrně šířené, zda šlo o vědomě řízenou a organizovanou mediální kampaň."

V konečném důsledku byla podle Klause IPB darována jiné mocenské a finanční skupině. Sněmovní výbor pro obranu a bezpečnost označil účast příslušníků policejní protiteroristické jednotky při uvádění nuceného správce do IPB za nepřiměřené. Jeho předseda Petr Nečas dodal.

"Naprosto na místě byla debata o tom, že nucený správce, pokud se cítil ohrožen, měl být vybaven policejní ochranou, naprosto na místě bylo to, aby případně nucený správce při vstupu do budovy byl doprovázen uniformovanými policisty, kteří by případně mohli překonat určité překážky, které by snad někdo mohl klást při vstupu nuceného správce, ale použití speciálně vycvičeného komanda vybaveného velkorážnými zbraněmi, je něco, co je naprosto nepřijatelné."

Poslanci kladli další a další otázky, na jednání pléna se ale odpovědi nedozvěděli. Ty by měla poskytnout parlamentní vyšetřovací komise, o jejímž ustavení sněmovna rozhodla. Komise má objasnit rozhodování státu v IPB od doby jejího vzniku do uvalení nucené správy a následného prodeje Československé obchodní bance. Svá zjištění bude muset komise předložit sněmovně do konce června příštího roku.