Povinnost vyprávět příběhy válečných veteránů
Čtvrtek 11. listopadu je dnem válečných veteránů. Už ve středu se proto v Praze sloužila ekumenická bohoslužba ve vojenském kostele svatého Jana Nepomuckého. O připomínání životních osudů válečných veteránů a odbojářů z prvního, druhého i třetího odboje se stará rozhlasový redaktor Miloš Doležal. V uplynulých letech získaly například pozornost jeho objevné dokumentární pořady Atentát na Heydricha, Smrt v Kobylím dole, Na množství nehleďte a další.
„Ten dokument vypráví příběhy z roku 1942, které se staly v Ležákách. Mě vždycky připadalo, že Ležáky leží tak trochu ve stínu Lidic. Ležáky leží na kraji Vysočiny, malá vesnice, naprosto zapomenutá. Řekl jsem si, že by bylo dobré se tam rozjet, protože sám žiju na Vysočině, a ke svému údivu jsem začal zjišťovat, kolik zvláštních, silných, bolestných příběhů je v té krajině ukryto. Ba co víc, že tam ještě žijí svědkové, dokonce možná korunní svědkové některých příběhů. A začal jsem je tedy nahrávat, vyptávat se a hledat."
Vy se ve své rozhlasové tvorbě věnujete už řadu let protifašistickému odboji a válečným veteránům. Proč je podle vás nutné se k těm věcem stále znovu vracet?
"Myslím, že to souvisí s pamětí. S tím, že každý národ, který chce žít a přežít, si musí vyprávět příběhy. Své hrdinné i temné příběhy. A kdo jiný než hrdinové nebo lidé stateční by měl ty příběhy vyprávět? Tak to je jeden důvod. A pak jsme byli v minulých desetiletích svědky zkreslování historie, posouvání akcentů, přehlížení lidí. A já myslím, že my máme velkou příležitost některé věci napravovat, znovu interpretovat, znovu vyprávět. A dokud ti lidé, svědci, pamětníci žijí, je povinností každé společnosti, která má být zdravá, uchovávat je pro budoucí. Podle mě je to životně důležité."
