Prachatice - město na Zlaté stezce
Jihočeské Prachatice leží na Zlaté stezce, která spojovala Čechy s Bavorskem. Příští rok to bude už tisíc let, co začali z Pasova do Prachatic kolony soumarů dopravovat nikoliv zlato, jak by snad sváděl název stezky, ale sůl. Prachatice mají krásnou renesanční radnici i městské muzeum, které vzniklo z původně pivního spolku.
Jednou z nejvýznamnějších obchodních stezek středověku byla právě Zlatá stezka. Spojovala Čechy s Bavorskem a protínala šumavský les. Na prohlídku nejmenšího okresního města, které má 12 tisíc obyvatel, se vydáme s ředitelem prachatického muzea Josefem Fenclem. Své povídání o Zlaté stezce začal na náměstí u kamenné kašny.
"Původní Zlatá stezka vedla do tzv. Starých Prachatic. Když lokalita přestala vyhovovat, tak bylo na přelomu 13. a 14. století založeno město Prachatice. Bylo to město hrazené a sloužilo jako cílové místo pro dopravu soli, čili tady se ta sůl skladovala. Prachatice z toho velmi zbohatly. Dokladem jsou renesanční domy, které tu máme. Ale po 30ti leté válce došlo k zákazu obchodu, protože Habsburkové měli zájem na dovozu své vlastní soli."
Prachatice pak rychle upadly do chudoby. Navíc v roce 1832 přišel ničivý požár, který poškodil 137 domů. I přesto patří Prachatice k městům, která mají nejlépe zachované historické renesanční jádro. Je městskou památkovou rezervací, tento stupeň má přitom jen 40 nejzachovalejších měst v Česku. Na prachatickém náměstí stojí řada zajímavých domů. Jedním z nich je i Galerie Otto Herberta Hájka.
"Původně se tomuto domu říkalo Solnice, protože byla představa, že se tu skladovala sůl. Ve skutečnosti se skladovala ve všech měšťanských domech. Všude pod námi jsou dvou až třípatrové sklepy renesančních domů. Městská rada nechala ve druhé polovině 16. století tento dům - Solnici - vymalovat a potom malíři nezaplatila. Malíř se jim pomstil tím, že tam umístil nápis: Malováno jest, ale není zaplaceno."
Dalším zajímavým domem je Rumpálův dům. Jak už jeho název napovídá, patřil měšťanu Šebestiánu Rumpálovi. Za pozornost stojí jeho výzdoba - například obraz zobrazující bitvu antických pěších bojovníků a jezdců. Nejkrásnější budovou je však stará radnice s nápisy a sgrafity.
"Pochází z roku 1571. Je to doklad o bohatství města, protože je to jedna z největších renesančních radnic vůbec v Čechách."
Už v době vzniku to byla výjimečná stavba. Zajímavá je i výzdoba. Jak řekl Josef Fencl, jsou tu nápisy vztahující se k soudnictví.
"Nápisy české i latinské, například: právo se pavučině podobá, kterou brouk prorazí, ale muška zůstává."
Ve druhé polovině 90. let byla provedena rekonstrukce renesančních arkád i podzemních prostor, kam mě doprovodila Jana Vítková z Informačního centra.
"Momentálně se nacházíme asi takových 5 metrů pod zemí. Tyto prostory byly zrekonstruovány, v podobě jak je vidíte, v roce 1996, kdy se upravovaly prostory celé radnice. Tehdy se zjistilo, že se v budově nachází i tyto krásné renesanční sklepy."
Nová radnice je z roku 1903. Za pozornost stojí obraz na její fasádě, znázorňující dopravu soli soumary po Zlaté stezce, na věži pod hodinami je pak zobrazeno předávání městských privilegií Prachaticím posly krále Václava IV. v roce 1382. V budově dnes sídlí okresní úřad, divadlo, konají se tu koncerty.
Jedním z nejkrásnějších domů na náměstí je pak Sitrův dům. Prachatický malíř Šebestián Hájek zde nakreslil portrétní galerii deseti českých králů. Dnes je v Sitrově domě muzeum a jedna z expozic ukazuje, jak vypadalo malé městské muzeum na sklonku rakousko-uherské monarchie. Je tu také představena osoba Johanna Zdiarského, starosty Prachatic a zakladatele muzea. Spolu s dalšími přáteli založil spolek, který měl ve znaku sovu a pod průhlednými záminkami chodili do místní restaurace. Jak uvedl průvodce po muzeu Emil Halfer, manželky však řekly: dost.
"Ženy se domluvily a daly všem mužům zákaz chodit do hospody. Když to trvalo tři neděle, tak přišel starosta Zdiarský s nápadem, že by každý mohl něco sbírat a že si to budou chodit vyměňovat do hospody, aby měli důvod tam chodit. Tak to dělali nějakých 10, 15 let. Pak se ženy vzbouřily znovu. Nikoliv kvůli tomu, že chodí do hospody, ale proto, že mají domy zanesené různou veteší. A tak to začaly nosit Zdiarským do domu. Bylo to na hromadách na schodištích, po chodbách. Tak paní Zdiarská řekla: dost. Tak to začali dávat do takového sklepení a v roce 1904 to pojmenovali muzeem a pivní spolek přejmenovali na spolek muzejní."
"Bude se k tomu vázat i cesta soumarů z Rakouska po Dunaji. Poté půjdou z Pasova soumaři pěšky a v den slavností dorazí do Prachatic. Každý den na cestě se ve městech zastaví s krátkým kulturním programem a potom vystoupí tady v Prachaticích."
Prachatice v roce 2011 čeká ještě další významné jubileum. Uplyne 200 let od narození zdejšího rodáka Jana Nepomuka Neumanna, prvního amerického svatého.
