Pravdu vyjeví jen zkoušky

r_2100x1400_radio_praha.png

Čas od času proběhne médii po celém světě zpráva o dalším novém zázračném léku či postupu při léčbě rakoviny. Podobné zprávy mívají většinou jepičí život, popřípadě jsou doprovázeny sdělením, že to chce ještě čas. V Česku se stala hitem tzv. devitalizace, o níž se veřejnost poprvé dověděla právě před rokem. Ministerstvo zdravotnictví nakonec povolilo omezené klinické zkoušky této metody s lidskými pacienty. Předpokládané výsledky se nedostavily, a tak ministerstvo nedávno zkoušky pozastavilo. Na nátlak části veřejnosti ale dostane devitalizace opět šanci. Jak uvádí Zdeněk Vališ, zjistit, kdo má vlastně pravdu, může zřejmě jen další ověření metody v praxi.

Ve věku 70 let zemřel letos v lednu na plicní embolii chirurg, doktor Karel Fortýn. Ještě několik měsíců před tím znalo toto jméno jen pár lidí. Pak ale odvysílala Česká televize pořad o jeho metodě léčby rakoviny a k doktoru Fortýnovi začali tisíce lidí vzhlížet s novou nadějí.

Devitalizace v podstatě spočívá v podvázání cév a žil, kterými je nádor spojen s organismem. Po zákroku se prý tělo samo vypořádá s nádorem odstaveným od dosavadní přirozené výživy. Rozpadající se nádorové buňky přitom aktivují imunitní systém organismu, který je pak schopen likvidovat primární nádorová ložiska i metastázy. Doktor Fortýn a později i jeho tým vyzkoušeli v uplynulých desetiletích tuto metodu na velkém množství pokusných zvířat a úspěšnost zákroku údajně činila neuvěřitelných 99 procent.

Po zveřejnění Fortýnova objevu vyzkoušel devitalizaci dokonce známý český plicní chirurg profesor Pavel Pafko, který mimochodem operoval i prezidenta Václava Havla. Pro svůj pokus si ale raději vybral králíka a ten kupodivu přežil. Metodu neodsuzuje ani známý onkolog, profesor Pavel Klener. Mnozí jiní odborníci jsou ale skeptičtější. Fortýnova metoda totiž odporuje všem zásadám chirurgické léčby. Lékaři se nedokáží smířit s myšlenku, že by po operaci měli v těle ponechat něco, co tam nepatří a co mu dosud evidentně škodilo. Laicky řečeno, obávají se nechat v těle odumírající, vlastně zahnívající nádor, protože podle nich může hrozit vznik zánětu nebo otrava krve.

Doktor Fortýn ale ještě před smrtí tvrdil, že svou metodu v minulosti několikrát použil i v případě lidí. Poprvé to bylo v roce 1957. Pacient, kterému nikdo nedával víc než půl roku života, žil potom dál více než deset let. V dalších letech chirurgické praxe ještě odoperoval svou metodou víc než dvacet pacientů. Všichni nejen přežili a když po letech zemřeli, nebylo to kvůli rakovině.

Za komunistů se o Fortýnovi nesmělo psát, ale ani po roce 1989 se nic nezměnilo. Od jiných odborníků prý slyšel Fortýn jen stereotypní: tohle nikde nedělají, a tak to nebudeme dělat ani my. Vědecká rada ministerstva zdravotnictví nakonec pod tlakem veřejnosti souhlasila s omezenými klinickými zkouškami. Během půl roku letošních testů bylo operováno 45 dobrovolníků v závěrečném stádiu nemoci, z nichž 14 zemřelo a stav ostatních se nezlepšil. A tak dospěla vědecká rada k závěru, že Fortýnova metoda je neúčinná a další testy zastavila. Svaz pacientů se ale vzbouřil a minulý pátek dosáhl po jednání na ministerstvu obnovení zkoušek od nového roku. Přívrženci netradiční metody totiž tvrdí, že v poslední fázi rakoviny je už na devitalizaci pozdě. Totéž přece vždy tvrdil i doktor Fortýn. Nové testy tedy budou rozšířeny na dobrovolníky v ranějším stádiu nemoci. A proč ne? Při současných znalostech určitě nejde seriózně tvrdit, že devitalizace je účinná, ale stejně tak není solidní říkat, že nepřinesla žádné výsledky. Třeba za rok budou všichni moudřejší.