Před 400 lety byl na skřipci umučen Jan Sarkander. V Olomouci ho připomíná kašna, kaple i socha

Pramen živé vody svatého Jana Sarkandra. Tak se jmenuje jedna z olomouckých kašen, která stojí v centru města před kaplí tohoto světce. Původně tu byla věznice, kde byl Jan Sarkander 17. března 1620, tedy před 400 lety, umučen na skřipci.

Socha sv. Jana Sarkandera na sloupu nejsvětější Trojice v Olomouci, foto: Jan Kameníček, CC0

Pohled na fontánu má připomínat vodní pramen v kryptě, z něhož kdysi kněz Jan Sankarder pil. Fontána má tvar dvou lastur zeleno-modro-oranžové barvy. Autorem je olomoucký rodák sochař Otmar Oliva, který už dřív pracoval na relikviáři Jana Sarkandra.

Poprvé se do vězení dostal kvůli bratrovi

Jan Sarkander působil v 17. století v době českého stavovského povstání a následných válečných událostí jako farář na Moravě. Původně uvažoval o civilním povolání, byl zřejmě i krátce ženatý s protestantkou Annou Plachetskou, dcerou kupce z Velkého Meziříčí. Brzy však ovdověl a rozhodl se pro dráhu duchovního.

V roce 1609 byl na příkaz kardinála Ditrichštejna uvězněn, protože pomohl bratrovi Mikulášovi, který byl obžalován ze zrady, uprchnout z vězení. Brzy však byl propuštěn.

Nakonec se usadil v Holešově, kde se stal osobním důvěrníkem a zpovědníkem majitele panství Ladislava Popela z Lobkovic. Jan tam v roce 1616 nastoupil na faru po evangelickém faráři a brzy získal zpět ke katolické víře 250 farníků.

Po cestě do Polska přišlo obvinění ze zrady

Po své pouti do Polska byl Jan Sarkander v roce 1619 protestantskými moravskými stavy obviněný ze zrady. Podezřívali ho totiž, že u polského krále jednal o pomoci pro rakouského císaře Ferdinanda, a to na popud Popela z Lobkovic.

Podezření vzniklo proto, že se Holešovu, kde působil, vyhnula kozácká jízda. Údajně vyšel kozákům vstříc v čele eucharistického průvodu. To ale není podle historiků příliš pravděpodobné. Není ani žádný důkaz o tom, že by se zúčastnil jednání o polské pomoci nebo o něm věděl.

Týdny ve vězení s mučírnou

Kaple sv. Jana Sarkandera v Olomouci, foto: Daniel Baránek, Wikimedia Commons CC3.0

Když se moravští protestantští stavové ocitli u moci, hrozilo Janu Sarkanderovi nebezpečí. Uprchl a skrýval se. Nakonec byl dopaden v Tovačově a čtyři týdny vyslýchán ve vězení s mučírnou na místě dnešní Sandarderovy kaple v Olomouci.

Naléhali, aby prozradil, z čeho se mu zpovídal Lobkovic. Ale marně. Jan Sarkander zemřel 17. března 1620. V Ottově slovníku naučném z roku 1897 se uvádí: "Očití svědkové svědčí, že nemoha již rukama listy z breviáře obraceti, činil tak jazykem."

Jeho socha je v Olomouci na Sloupu Nejsvětější Trojice

Po jeho umučení se Sarkanderův kult rozšířil na Moravě, v Polsku i v Čechách. O tom, jakou úctu k němu měli sami Olomoučané, svědčí fakt, že navzdory možné nelibosti církevních představitelů jeho sochu umístili mezi sochy světců na slavném Sloupu Nejsvětější Trojice - více než 100 let před oficiálním blahořečením.

Sarkanderovy ostatky byly v roce 1860 přeneseny do svatováclavského chrámu v Olomouci. Svatořečen byl v květnu 1995 papežem Janem Pavlem II. Jeho kanonizace ale byla tehdy kontroverzním tématem. Proti se stavěli evangelíci, kteří ho považovali za reprezentanta násilné rekatolizace, který přispěl k likvidaci bratrských sborů na Moravě.

Pro svatořečení musí existovat i zázrak. Ten pochází z roku 1979, kdy byl podle církve nevysvětlitelným způsobem vyléčen kněz Karel Picha ze Sarkandrova rodiště Skočova.