Před 70 lety vznikly Pomocné technické prapory. Prošlo jimi zhruba 60 tisíc lidí

Technical Assistance Battalions, photo: www.ct24.cz

Před 70 lety vznikaly neozbrojené vojenské jednotky tvořené lidmi, které komunisté považovali za politicky nespolehlivé. Nesměli mít zbraně, museli ale pracovat třeba na stavbách nebo v dolech.

Sloužili mezi nimi kněží, intelektuálové, velkostatkáři nebo jejich potomci. Na svůj první den u Pomocného technického praporu vzpomínal pro projekt Paměť národa například Vladimír Sekanina.

"Tam nás přivítal nadporučík Řehořek slovy, které nelze ani reprodukovat, protože to byly nadávky, a že tam odsud neodejdeme živí."

Proč černí baroni?

Fenomén PTP vstoupil do širšího povědomí díky satirické knize Miroslava Švandrlíka Černí baroni. Sám Švandrlík sloužil u nástupnických Technických praporů, kde byly poměry již mnohem snesitelnější. Proč právě černí a proč baroni, to je otázka pro historika Prokopa Tomka z Vojenského historického ústavu.

Prokop Tomek, foto: Jana Přinosilová, ČRo

"Existuje několik teorií. Nejpravděpodobnější bude černá barva výložek, kterou zdědili od ženistů. Potom do jisté míry možnost finančního výdělku. Pétépáci, kteří byli třeba nasazeni v hlubinných dolech a přestože byli zdrojem vykořisťování, bylo jim sráženo mnoho peněz, třeba na ubytování, jídlo a podobně, tak v tom dole, když ještě překračovali normy, si něco vydělali. Takže na vojáky základní služby byli docela movití. Tak proto asi baroni."

Jak se dozvěděli že jedou k těmto jednotkám? Dalo se to tušit při odvodu?

"Pravděpodobně ne. Dalo se to odhadnout jedině podle čísla jednotky nebo místa, kam byli posláni, ale výslovně jim to podle těch svědectví řečeno nebylo. Byli dost často překvapeni. Třeba v roce 1950 na podzim ještě ta informace nebyla tak rozšířená, ale později to možná bylo jasnějí vzhledem k tomu, že byli třeba z movitých rodin, z rodin nepřátelů režimu."

Kolik lidí prošlo Pomocnými technickými prapory za ty čtyři roky?

"Nakonec mnoho ne, protože většina z nich tam byla třeba po celou dobu existence nebo hodně dlouhou dobu z těch čtyř let. Takže se tam vystřídalo celkem asi šedesát tisíc vojáků přičemž v době toho největšího rozkvětu někdy v roce 1952 jich tam bylo až třicet pět tisíc, což v podstatě byla asi desetina stavu tehdejší armády."

Řekl jste, že tam byli po celou dobu. Pro ně neplatilo to dvouletá služba?

Foto: ČT24

"Bylo to komplikované. Někteří tam byli dva roky, někteří déle, protože tam nebyli jen ti odvedení vojáci, mladíci kolem dvaceti let. V roce 1951 tam byli povoláváni vojáci na mimořádná vojenská cvičení. To vojenské cvičení trvalo třeba déle než dva roky, skoro až tři roky. To byl velký podraz a bylo to i proti tehdejším zákonům, protože na vojenské cvičení mohl být muž povolán pouze na deset týdnů a oni tam byli povoláni na několik let."

Jaké se zachovaly svědectví a paměti vojáků, kteří prošli těmi technickými prapory?

"V devadesátých letech založili Svaz PTP, vyšlo několik knih a tam ty svoje zážitky publikují. Jsou samozřejmě jiné, než je známe z těch Černých baronů. Ti pétépáci se i zlobili, protože to, co popisoval Miroslav Švandrlík napsal v Černých baronech, byl život Technických praporů. To byly pracovní jednotky, které byly založeny a rozšířily po roce 1954, kdy vlastně byly PTP zrušeny."

Který osud vás osobně zaujal?

"Mě zaujala jeden z nejznámějších pétépáků, a to byl Vladimír Lopaťuk, který stál v čele Ústřední rady svazu PTP od roku 1992 až do své smrti v roce 2012. Byl z majetné rodiny a byl to bohoslovec. V roce 1950 studoval na kněze v Litoměřicích. Byl nejprve internován a potom byl zařazen do PTP v Komárně a pracoval po stavbách na celé republice Tady je zajímavé, že to vlastně úplně změnilo jeho osud, protože když skončil na té vojně, tak podepsal závazek u vojenského stavebního podniku Konstruktiva. To mu vlastně umožnilo se vůbec dostat na svobodu z té vojny a tam pracoval až do důchodu, už se nevrátil ke kněžství. V roce 1968 pomáhal zakládat Svaz PPP což se nepovedlo, ale v roce 1990 patřil k zakládajícím členům PTP."

Byli mezi pétépáky také potomci šlechtických rodů?

"Samozřejmě. Byl tam výběr lidí z bohatých rodin, ale byli tam i trestaní podle paragrafu 231, lidé, kteří prošli tábory nucené práce atd. Byl tam třeba doktor Jiří Guth Jarkovský, který byl potomkem slavného znalce etikety Gutha-Jarkovského, který byl vyloučen v roce 1950 pro svůj původ vyloučen ze studia práv. Také podepsal závazek ve stavebnictví a budoval přehradu na Orlíku. Až v roce 1991 mu byl přiznán titul JUDr. v rámci rehabilitací."

V PTP sloužili lidé od 17 do 60 let. Pobyt u nich svým životem zaplatilo na 400 z nich.