Před dvaceti lety opouštěla Československo sovětská vojska

Česko si letos připomíná 20 let od doby, kdy zemi opouštěla sovětská vojska. Odsun trval rok a půl, zbraňová síla byla tak velká, že každý týden odjížděly tanky, letadla a několik desítek vlaků munice. S odsunem je spojeno jméno Michaela Kocába. Nejen on zavzpomíná na dramatické okamžiky jednání i setkání se sovětskými vojáky.

Michael Kocáb

Sovětská vojska byla postupně dislokována na 64 místech tehdejší Československé socialistické republiky. Požadavek na jednání o odsunu se objevil už pár dnů po revoluci v roce 1989. Jak uvedl tehdejší předseda komise pro dohled nad odsunem sovětských vojsk Michael Kocáb, bylo štěstí, že u moci byl tehdy v Sovětském svazu Michail Gorbačov, i tak byla mnohdy jednání dramatická.

"Například jednoho dne nás pozvali na sovětskou ambasádu a tam seděli zástupci branně bezpečnostního a zahraničního výboru Nejvyššího sovětu a chtěli ten odsun zastavit. Křičeli i na tehdejšího ambasadora, pozdějšího ministra zahraničí Pankina a já jsem přišel do situace, kdy se napětí a strach dal doslova krájet. To byla asi nejkritičtější chvíle, tak jsem řekl: dobře, zavolejte generála Vorobjova, náčelníka Střední skupiny sovětských vojsk z Milovic, ať přijede a sám se k té věci vyjádří."

Eduard Vorobjov v roce 1968, foto: ČT24

Právě na generála Vorobjova bývalý ministr Kocáb vzpomíná jako na člověka, který trval na dodržování každého dojednaného termínu a také na to, jak mluvil o demokracii obecně.

"Když se vrátil do Sovětského svazu, tak měl úžasný lidský vývoj. Byl nasazen do Čečenska jako hlavní velitel. Přímo na místě otevřel desky s rozkazem, zaklapl je a řekl: to dělat nebudu, to je řezničina. Potom ho suspendovali a nakonec se stal pravicovým politikem."

Sovětští politici při jednání o odsunu vojsk poukazovali na to, že nemají kde ubytovat 115 a půl tisíce vojáků z Československa, kteří tu byli léta. Češi v počátcích dokonce sháněli montované domky. Prvním městem, ze kterého byl odsun uskutečněn, byl Frenštát pod Radhoštěm, vzpomíná Dalibor Norský, jehož dvě ze tří děti emigrovaly do Spojených států. Tehdy byl ve Frenštátě plukovník Smirnov. Co by mu řekl, kdyby zazvonil u dveří?

"Tož, vítej! Já jsem mu tehdy říkal: přijeď a podle toho, kdy přijedeš, uvidíš, jak se to tady změní a budeš souhlasit s tím, co se u nás děje, i když se ti teď domů nechce."

Tvrdá jednání, která trvala 300 hodin se vedla také o odškodnění ekologických a majetkoprávních škod. Vyjednavačem z ruské strany byl admirál Grišin, který dojednával například smlouvy SALT I a II. Michael Kocáb přiznává, že měl strach ze zvratu. Nejlepším momentem byl podle jeho slov okamžik, kdy odletělo poslední letadlo.

"Najednou nastupuje do letadla generál Vorobjov a to letadlo skutečně opouští naši zemi a je poslední. Co víc si může člověk přát? To je skutečná svoboda. A jestli mě něco trochu zarazilo, tak pocit, že to náš národ nedostatečně oslavuje."