Před patnácti lety vznikla Česká republika
Před patnácti lety vznikly ve střední Evropě dva nové státy Česká republika a Slovenská republika. Rozpad Československa nebo tehdy České a Slovenské Federativní Republiky a vznik samostatné České republiky je, ač je většina obyvatel jeho přímými pamětníky, už záležitostí, o kterou se mimo jiné zajímají i historikové a učí se o ní ve školách, ať už v hodinách dějepisu nebo občanské výchovy.
Rozpad Československa a následný vznik České republiky není jednoduchým problémem s jednoznačnými závěry pro nikoho, kdo se, ať už z jakéhokoli pohledu, této kapitole našich dějin věnuje. Historický vývoj státu je mimo jiné předmětem zájmu Ústavu pro soudobé dějiny AV České republiky, proto jsem o rozhovor na téma okolností vzniku České republiky a jejího vývoje požádala jednoho z pracovníků ústavu, historika Michala Kopečka. Historikové občas rádi dělí dějinné epochy na různá období. Michal Kopeček říká, že také éra od sametové revoluce až prakticky po dnešek by se dala dělit z různých hledisek. Rozdělení na období například podle vlád, které byly u moci, se ale trochu brání.
"Já bych to úplně nerozděloval na období vlád, i když samozřejmě ty politické reprezentace jsou většinou poměrně důležitým vodítkem. Řekl bych ale, že právě v té politické a ekonomické oblasti můžeme hovořit o tom, že už nejsme ve fázi postkomunismu, ale jsme ve fázi stabilizované, normálně fungující, standardní demokracie a mohli bychom zde v rámci toho českého postkomunismu a posléze tedy české demokracie mluvit o některých specifických obdobích. V té první fázi, tedy ve fázi těch prvních dvou let po pádu komunismu, to bylo řekněme období jakéhosi převažujícího antikomunistického konsenzu, vidíme to na volbách v roce 1990, ať už jsou to všeobecné volby parlamentní volby nebo komunální, kde vlastně hlavní starostí těch nekomunistických politických představitelů bylo, aby v rámci toho legálního a parlamentního procesu ta komunistická strana, v té době ještě KSČ později KSČM, nezískala příliš silné postavení v rámci toho systému.
"Tato žárovková nebo rozsvěcecí akce existovala, pokusů bylo samozřejmě víc, protože většinové obyvatelstvo jak v českých zemích tak i na Slovensku bylo pocitově proti. Byla to ztráta vlasti, ztráta společného státu, do kterého se všichni ti lidé, kteří zde tehdy žili, minimálně tedy drtivá většina, narodili, ve kterém vyrostli. Referendum se nekonalo. Historici, a nejen historici, ale také právníci se přou, zda je to správně nebo ne. Je jasné, že rozpad státu nenastal, tedy jako v tomto smyslu, demokratickým procesem tzn. nebyl schválen většinou obyvatelstva, on by asi ani nebyl schválen. Nicméně zaznívají hlasy a myslím si, že je potřeba jim věnovat náležitou pozornost, že v okamžiku, kdyby k nějakému referendu došlo a kdyby většinové české i slovenské obyvatelstvo odmítlo rozpad státu, tak by se tím vlastně nic nevyřešilo. Ten politický proces by i nadále zůstal zablokován a ty nacionální vášně, které se začaly projevovat nejdříve možná na té slovenské a poměrně záhy i na té české, by se pouze stupňovaly a eskalovaly. Pak by tady byla situace, kdy tedy obyvatelstvo v referendu, tedy my historici nesmíme říkat kdyby, ale kdyby se tak skutečně stalo, tak by došlo k situaci, kdy obyvatelstvo si nepřálo rozpad státu, ale politická reprezentace a vlastně i zájmy obyvatelstva, které ta politická situace měla reprezentovat nebo zastupovat, ty české a slovenské by stály proti sobě. Tato situace by vedla do slepé uličky."
Michal Kopeček ale také upozorňuje, že je třeba brát v potaz i tehdejší mezinárodní situaci, nedávný rozpad Sovětského svazu a obzvláště krvavý konflikt v bývalé Jugoslávii, tyto případy působily na českou politiku a české elity jako odstrašující příklady, kterým je třeba se nutně vyhnout.
Na názory, týkající se referenda, jsem se ptala také v krátké anketě. Položeny byly dvě otázky.
Co si myslíte o tom, že nebylo referendum vyhlášeno?
"Mrzí mě to, protože jsme chtěli rozhodovat, jako lidi."
"V důsledku současných událostí a vztahů mezi našimi republikami si myslím, že je dobře, že nebylo referendum.
"Já si myslím, že referendum u nás nemá žádnou velkou tradici, a lidé by se stejně rozhodli pro to, aby Československo rozděleno nebylo. A já, jelikož můj názor je, že Československo rozděleno být mělo, si myslím, že bylo dobře, že nebylo referendum.
Jak byste tehdy hlasovali?
"Byla bych proti, ale teď po letech už mě to nemrzí."
"Zřejmě v tu dobu asi proti rozpadu."
Pokud byste sechtěli s námi podělit o Váš názor na téma rozpadu Československa, napište nám na [email protected]. Na možný blížící se rozpad Československa reagovali v roce 1992 také písničkáři Miroslav Paleček a Michael Janík deskou Na československém rozvodu. Desku vydal Jiří Zmožek "jako memento, jako varování." "Tak dost, křičím já touto deskou na všechny herce naší politické scény, kteří si pomlčkovou válkou počínaje a rozvodovými žvásty v novinách nekonče myslí, že se z místa bezmocného diváka budeme donekonečna dívat na jejich svévolně rozehranou partii," uvádí Jiří Zmožek na přebalu desky.
