Před sto lety zemřel Jan Kříženecký. Díky němu se Čechy staly šestou zemí, kde se začalo s filmováním
Před sto lety zemřel Jan Kříženecký. Filmař, který natočil první český hraný film. A taky, jak vzpomínal jeho prasynovec, byl tak trochu černou ovcí rodiny.
Pracoval v Praze na stavebním úřadu. A kdyby neobjevil kouzlo fotoaparátu a kamery, jeho jméno by v encyklopediích nejspíš nebylo. Pražský archiv ho požádal, aby provedl dokumentaci domů a památek před asanací staré Prahy. Jan Kříženecký tehdy pořídil asi 4 tisíce fotografií.
Jeho život se změnil, když se v Praze poprvé promítaly filmy bratří Lumiérů.
"On se nikdy nestaral o hmotné zajištění a o to, aby měl peníze. Spíš se věnoval tomu, co ho opravdu zajímalo. Dá se říct, že byl i trošku nezodpovědný, například nedodělal techniku a věnoval se tomu, co ho bavilo. Nejdřív fotografování a pak když se seznámil s vynálezem bratří Lumiérů, tak si objednal kameru z Paříže a stal se prvním českým filmařem," zavzpomínal před lety na svého prastrýce Jaroslav Kříženecký při navštívě filmového festivalu ve Zlíně.
Na první kinematograf neměl peníze
Promítání filmů bratří Lumiérů tehdy sledoval s Janem Kříženeckým v hostinci U saského dvora i jeho přítel, architekt Josef Pokorný. A právě ten sehrál v jeho životě podstatnou roli.
Jan Kříženecký totiž peníze na kinematograf a šest kotoučů filmu neměl. Ty však měl tatínek jeho přítele, který vlastnil továrnu na kočáry. Zahrál si také v prvním filmu. Jel kočárem ve Stromovce. Bohužel na vyvolaném filmu z Francie nebylo vidět vůbec nic.
Jana Kříženeckého to neodradilo, točil dál a pak si postavil na promítání vlastní prostor, spíše dřevěnou boudu na Výstavišti. I tady mu stál po boku jeho přítel Josef Pokorný. Zvládl filmy nejen komentovat, ale obstarával i zvukový doprovod. Jak vzpomínal pro stanici Vltava Jaroslav Kříženecký, další vášní jeho prastrýce byly hodiny.
"Kamkoliv přišel na návštěvu, tak vždycky obešel celý byt a všechny sloupkové hodiny, které v těch pokojích byly, dotáhl a přesně nařídil, aby šly, jak mají. Možná i proto jeden z jeho dokumentárních filmů je výstřel z děla, který v Praze tehdy oznamoval tuším pravé poledne. Dokonce to musel filmovat dvakrát, protože poprvé byl tak blízko s kamerou, že ho ten výstřel odhodil."
Jan Kříženecký natočil i první zpravodajskou reportáž, když vybuchl parník na Vltavě.
První filmy trvaly asi minutu
A také první tři hrané filmy. Tehdy měly délku asi minutu. První český hraný film se jmenoval Dostaveníčko ve mlýnici, druhý Výstavní párkař a lepič plakátů a třetí Smích a pláč. Ve všech vystupoval oblíbený komik a písničkář Josef Šváb-Malostranský.
A co Jan Kříženecký a ženy? Prozradil něco prasynovec Jaroslav Kříženecký?
"Byl považován tak trochu za černou ovci rodině, protože si vzal za manželku chudé děvče, což jako syn c.k. poštovního kontrolora neměl, nebo se očekávalo, že se ožení ve své třídě. Jak jsem říkal, nedodělal techniku a věnoval se v podstatě pouťové atrakci, za což byl tehdy považován kinematograf."
Jan Kříženecký natočil sokolské slety nebo návštěvu císaře Františka Josefa I. v Praze. V roce 1908 se konala Jubilejní výstava obchodní a živnostenské komory, jejíž součástí byl i kinematograf.
Některé Kříženeckého podniky však skončily finančním fiaskem, proto se věnoval i svému povolání na stavebním úřadu. Později byl ředitelem kina Světozor. Díky jeho filmům se Čechy staly šestou zemí na světě, kde se začalo s filmováním. V roce 1947 bylo po Kříženeckém pojmenováno náměstí před barrandovskými ateliéry a tento název nese dodnes.
