Prezidentské obavy čtyřkoalice

Strany čtyřkoalice se pokusí prosadit, aby příštího prezidenta volili přímo občané a nikoli Parlament. Tento týden proto čtyřkoalice navrhla změnu ústavy, která by to umožnila. Jak uvádí Zdeněk Vališ, představa přímé volby hlavy státu je bezesporu velmi lákavá, důvodů proti je ovšem také dost.

logo čtyřkoalice

Přívrženci přímé volby většinou zdůrazňují, že nejde o technickou záležitost, ale o zásadní změnu kvality české demokracie. Občan se může ve větší míře podílet na výběru politické reprezentace země, více se identifikuje se státem. Dochází k vytvoření přímé vazby mezi občanem a hlavou státu, což mezistupeň v podobě Parlamentu neumožňuje. Tam o prezidentovi rozhoduje handlování politických stran, navíc jen těch, které jsou v parlamentu zastoupeny. Prezident zvolený občany má mandát přímo od nich, ne od politických stran. Na takové argumenty občané samozřejmě rádi slyší. Kdo by také nechtěl mít pocit, že aktivně přispěl k výběru svého nejvyššího reprezentanta? Tento spíše citový postoj ovšem také zastírá některé věcné problémy.

Předpokládaný efekt, že totiž občané sami volí hlavu státu a že se tak zvýší její legitimita, se může v praxi změnit v opak. Prezident těžko bude zvolen v prvém kole. Pak se může dostavit nižší počet voličů, protože někteří kandidáti již odpadli; ze dvou uchazečů může vítěz získat minimální většinu hlasů. Bude sice legálně prezidentem všech občanů, ale reálně se jich pro něj vysloví třeba jen 20 procent. Budou ho vnitřně za svého uznávat ti, kdo ho nechtěli? Volba Parlamentem spíše brání polarizaci společnosti v této věci. Další problém: Navrhování kandidátů nebude ani náhodou probíhat mimo politické strany a nevylučuje jejich dohody. Proto i argumenty o posílení samostatné pozice prezidenta vzhledem k stranám se mohou ukázat liché.

Poznatky z Rakouska, s nímž se i při všech výrazných diferencích asi můžeme nejsnáze srovnávat, potvrzují, že prezidentem byl zvolen vždy ten, koho kandidovala jedna ze dvou hlavních stran. Další spornou otázkou je povaha volební kampaně. Co má být jejím obsahem vzhledem k ústavnímu postavení a pravomocem hlavy státu? Prezident nemůže plnit, a proto ani nabízet nějaký program, tudíž je nejasné, proč, na jakém základě by ho občané měli volit? Přímé volby by ve voličích a možná i v prezidentovi budily nepatřičnou iluzi, že byla vybrána odpovědná osoba. Ústava však praví, že prezident za své činy s výjimkou velezrady nenese žádnou odpovědnost. Vlastně by mu důležitější projevy měl podobně jako anglické královně psát premiér. A v neposlední řadě by svou výraznou úlohu sehrála média a peníze. Videopolitika, coby přehlídka pečlivě vybraných, ale bezvýznamných gest, by udělala z prezidentských voleb vysoce lobbyistickou záležitost. Je tudíž zřejmé, že přímá volba hlavy státu vůbec nečiní stát automaticky více demokratickým.

Pozorovatel si proto spíše musí položit otázku, proč zrovna v tomto případě volají po přímé demokracii ti, kdo se jí jinak léta úporně brání například v případě uzákonění institutu referenda? Proč po přímé volbě volají takřka výhradně představitelé čtyřkoalice a politologové názorově blízcí Hradu? Kalkulují snad se znovuzvolením dosavadního prezidenta v lidovém hlasování, když už Havel vyčerpal dvě úspěšné volby, které Ústava povoluje? Nebo chtějí zabránit tomu, aby se prezidentem stali Zeman nebo Klaus? Tato poslední spekulace má zřejmě nejreálnější podklad. Logicky vzato by to ale znamenalo, že čtyřkoalice nevěří ve své volební vítězství.