Příběhy 20. století v komiksové podobě oslovují i mladé čtenáře

Vzpomínky na nacistické vyhlazovací tábory, sovětský gulag i komunistické lágry, na odboj, politické procesy, věznění a mučení, na posrpnovou normalizaci a disent - to vše už víc jak deset let zaznamenává skupina novinářů ve společnosti Post Bellum. Tento unikátní projekt zachytil už stovky výpovědí, které dokumentují naši historii v průběhu minulého století. Staly základem pro rozhlasový cyklus Příběhy 20. století i portál Paměť národa, vycházejí na cédéčkách i knižně. Naposledy vyšla komiksová kniha s názvem My jsme to nevzdali. Občanské sdružení současně udílí Ceny Paměti národa, v roce 2011 byly uděleny podruhé. Zakladatelem a ředitelem sdružení Post Bellum je náš bývalý rozhlasový kolega Mikuláš Kroupa. Zeptali jsme se ho na novinky projektu:

"Přišel do tábora doktor Josef Mengele. A nikdo by neřekl, že je to masový vrah. - Když jsem byl na tom trestným lágru na L, bydlel jsem na cimře, kde kdo měl pětadvacet let, tak to byl troškař. - Já jsem rok nevyšla z cely bez zavázaných očí. - Každý den se tam popravovalo, a když se otevírala cela, tak jsem si myslel, že jdou pro mne. - To ve mně bylo a myslím, že ve většině z nás. Staré křesťanské heslo: umírám kdykoliv. - Svoboda není zadarmo a je ji pořád třeba bránit a pěstovat. - Já jsem měl jenom styk s těmi zpravodajskými orgány, s nimiž jsem musel služebně spolupracovat. - Tam už nevěděli, jak mne mají mlátit, tak mi šlapali po prstech. - Když se někdo dobejval ven nebo si pustil pusu na špacír, jak jsme říkali, tak to byla jeho osobní věc. Když se ale někdo choval slušně, tak si ho nikdo ani nevšimnul. - Vždyť my jsme šli bojovat za tu lásku k vlasti! Dneska nikdo nechápe, co je to láska k vlasti. - Žiju už jenom já. Všichni už jsou teď po smrti."

To byl jen krátký sestřih z několika set výpovědí, které Post Bellum dosud zaznamenalo. Jsou mezi nimi hlasy obětí holocaustu, jako Toman Brod, nebo politických vězňů Oty Mádra, Václava Vaško, Tomáše Sedláčka nebo Jitky Malíkové. Post Bellum se ale neomezuje jen na oběti. Zaznamenalo například výpověď bachaře nebo prokurátora Karla Vaše. Koncem roku 2011 si společnost připomněla desáté výročí svého vzniku.

"Při té příležitosti jsme si s kolegy z Post Bellum řekli, že si uděláme velké oslavy. Na podzim a zimu jsme vymysleli několik větších akcí. A jedna z nich je vydání komiksové knihy. To byl původně nápad Nadace Crocodille, zavolal nám generální ředitel firmy, která vyrábí bagety. A tento člověk je velkým posluchačem Příběhů 20. století. Zavolal nám a říkal, že vyrábí něco, co má trvanlivost dva, tři dny. A my děláme práci, která má dalekosáhlý význam pro budoucí generace, pro naše děti. Proto se rozhodl nám dát na Příběhy 20. století milion korun. Měl ale jednu podmínku. Chtěl, abychom společně vymysleli, jak vyprávět tyto příběhy mladší generaci. Zkusme udělat komiks! My jsme byli pro tenhle nápad nadšení, protože o komiksu a animované formě těchto autentických příběhů jsme už dlouho uvažovali. Takže vznikl velký projekt, který byl završen vydáním komiksové knihy. Ukázky z komiksů také vycházely v deníku Mladá fronta Dnes, v nejčtenějším deníku v České republice. A zároveň jsme oslovili režiséra Jana Svěráka, zdali by nepoužil tuto komiksovou formu a nevymyslel, jak ji zakomponovat během druhé ročníku udílení Cen Paměti národa. A tak vznikly čtyři komiksově animované rozhlasové filmy. Je to neuvěřitelná kombinace, ale skutečně to funguje."

To je dnes velmi oblíbená forma - využívat komiks k účelům, pro který jakoby původně ani nebyl uřčen. Pokud si ale pamatuji, tak v komiksové podobě například vyšel už v 50. letech v Americe příběh Milady Horákové...

"Ano, to je pravda. Příběh Milady Horákové ale nebyl úplně komiks, byly to spíš ilustrace k textu. Já bych dokonce jmenoval ještě dřívější komiks. Hned po válce vyšlo jakési komiksové zpracování východní fronty, tedy vlastně příběh velitele Ludvíka Svobody. Je to ale úplně zapomenutý komiks, vyloženě sběratelská perlička. Myslím si ale, že jeden z velkých průlomů v komiksu byl Art Spiegelman, který udělal velmi slavný a oceňovaný komiks Maus. To je příběh jeho vlastního otce z doby holocaustu. A po pravdě řečeno, tu knížku jsem měl před sebou, když jsme dělali naše komiksy. Já jsem se s ní setkal asi před šesti nebo sedmi lety a byl jsem jí totálně uchvácen. Vlastně jsem si uvědomil, že komiks je zcela vážná forma, která dokáže velmi silnými prostředky a velmi důstojným způsobem převyprávět skutečný příběh. Takže jsem se tím inspirovali."

A máte už reakce čtenářů, co si o knížce myslí a jak na ně ty příběhy působí?

"Těch reakcí máme poměrně dost, lidé píší hlavně na různých chatech na internetu. Sledujeme tyto diskuse a také jsme zaznamenali velmi pozitivní recenze lidí, kteří se komiksem zabývají. To nám udělalo velkou radost."

Měli bychom říct alespoň namátkou, jaké příběhy se do této komiksové knihy dostaly...

"My jsme hned na začátku promysleli tuto knížku tak, aby byla průřezem druhé půlky 20. století a postihla obě totality, tedy nacismus a komunismus. Začínáme příběhem z válečné fronty 2. světové války, ze západní i z východní fronty a postupujeme přes 50. léta v komunistickém Československu. Je tam také příběh z domácího odboje 2. světové války, příběh z doby normalizace, čtenář tam najde i příběh z prostředí Státní bezpečnosti"

Jsou to příběhy dosud žijících lidí? A jak ti se dívají na to, že jejich příběh dostal tuto podobu?

"To my jsme právě chtěli, aby hlavní hrdinové toho komiksu žili. Bohužel se nám to úplně nepovedlo. Jeden z pamětníků zemřel v průběhu naší práce a jeden už byl po smrti, když jsme s ní začínali. Protože to ale byl nesmírně silný příběh, rozhodli jsme se ho také zpracovat. Jméno jsme ale v komiksu pozměnili."

A jak se dívají na to, že jsou vlastně hrdiny komiksu?

"Velice pozitivně! Je to velká legrace. Tomáš Sedláček mi říkal, že měl velké obavy, že bude stát naroveň komiksovým hrdinům, jako je Batman a Superman, a že si sám sebe neumí představit s bublinou u huby. Byla to ale myslím poctivá práce, my jsme s kreslířem chodili za těmi pamětníky, vyptávali jsme se na úplné detaily. Jak vypadal výraz tváře, jak místnost, ve které byl ten člověk vyšetřován. A ty detaily jsme se tam snažili zanést. A s těmi vypravěči jsme konzultovali i to, jak by jejich příběh měl být vystavěn. Nicméně dál platí, že komiks je určitá forma zkratky. Vybírali jsme určité části jejich příběhu, které jsme pak spojili."

A teď k těm čtyřem medailonům, které natočil Jan Svěrák. Koho se týkají?

"My jsme koncipovali udílení Cen Paměti národa stejně jako předchozí ročník. Bylo nominováno deset pamětníků ze sbírky Příběhů 20. století. Z těchto deseti příběhů vybíralo na portálu Paměti národa zhruba dva tisíce lidí, historiků, novinářů, badatelů, členové Klubu přátel Paměti národa. A vybrali jsme čtyři pamětníky. Laureátem je Luboš Jednorožec, člověk, který v 50. letech komunistům utekl z koncentračních táborů. Nakonec byl dopaden a odseděl si tuším devět nebo deset let v kriminálech. Nicméně se přeci jenom dostal přes hranice a dnes žije ve Spojených státech. Druhou oceněnou je Anna Magdalena Schwarzová, řeholnice a velmi statečná žena, která v 50. letech taky seděla v komunistickém kriminále. Potom, co ji propustili, se nevzdala a šla do střetu s režimem podruhé, a to v době normalizace. A po tom, co všechno prožila, se v 80. letech odevzdala zasvěcenému životu ve velmi přísném klauzurním řádu bosých karmelitánek. Dnes žije uzavřená v modlitební cele v jednom klášteře v Krakově. Třetím lauretátem je Imrich Gablech, Čechoslovák v tom pravém slova smyslu. Člověk, který se narodil na Slovensku a bojoval za Československé v britské RAF. Předtím prodělal velmi bolestnou anabázi v sovětských gulazích. Po r. 1948 byl vyhozen z armády a skončil v nejtěžších dělnických povoláních. A čtvrtou oceněnou je Miluška Havlůjová. Nesmírně statečná dáma, která byla Státní bezpečností v 50. letech velmi surově vydírána přes svého malého syna. Měla udávat své rodiče a měla na výběr: buďto bude spolupracovat s totalitním režimem jako agentka StB, bude ale moct vychovávat svého syna. Ona se ale rozhodla, že spolupráci nepodepíše, a skončila na dva roky v kriminále. A svého syna víceméně ztratila. Po vězení se synem velmi těžce navazovala vztah."

Bližší informace o projektu Příběhy 20. století a Paměť národa jsou na stránkách sdružení Post Bellum www.postbellum.cz.