Příbram - město se slavnou hornickou minulostí
V naší pravidelné cestovní rubrice se dnes vydáme do Příbrami, která je oprávněně nazývána hornickým městem. I když dnes už může na svoji havířskou minulost jen vzpomínat.
Slavnou minulost Příbrami mapuje Hornické muzeum. Nejstarší stopy dolování nás dokonce zavedou až do doby civilizace Keltů. Jedna z pověstí říká, že zdejší stříbrné doly věštila kněžna Libuše, když hleděla z Vyšehradu směrem na jihozápad. Vyslala muže tímto směrem a řekla jim ať kopou a najdou vrch plný stříbra. S doly je svázána i další postava známá z českých pověstí - slavný Horymír. Jak uvedl ředitel muzea Josef Velfl, dostal se do sporu s příbramskými havíři. Zazlíval jim, že zanedbávají práci na polích a věnují se hornictví.
"Horníci zaútočili na dvorec Horymíra v Neumětelích. Ten jim na oplátku zavalil doly. Vše se řešilo na Vyšehradě u knížete. Ten odsoudil Horymíra k trestu smrti a Horymíra vlastně zachránil jeho kůň Šemík, když na základě poslední vůle mohl třikrát objet nádvoří a potřetí Šemík s Horymírem přeskočil palisádové hradby Vyšehradu. Skočil do Vltavy a dovezl Horymíra do bezpečí a kníže mu potom udělil milost. Samozřejmě to jsou pověsti, ale každopádně dokládají skutečnost, že podstatná část obyvatelstva se zde již v těchto dobách zabývala hornictvím, těžbou a zpracováním nerostných surovin, především stříbra a olova."Období první konjunktury přinesla dolům doba císaře Rudolfa II. Habsburského, který udělil Příbrami titul svobodného královského horního města. Později došlo k úpadku, pak ale opět nastala slavná éra zdejších dolů.
"Zlatá éra příbramského hornictví nastala v 19. století, kdy se zde na Březových Horách vytěžilo neuvěřitelných 97, 7 procenta stříbra a olova v rámci celého Rakouska - Uherska. a když si uvědomíme, že vlastně tehdejší monarchie zabírala podstatnou část střední Evropy, tak to hovoří samo o sobě."V Příbrami dokonce vznikla roku 1849 vysoká škola báňská. Vychovávala odborníky až do roku 1945, kdy na základě dekretu prezidenta Edvarda Beneše byla přemístěna do Ostravy. Ve zdejších dolech se vždy objevovaly největší technické novinky své doby. Například tu byly poprvé zkoušeny parní těžní stroje v rámci rudného hornictví v Evropě. Dva z nich, pocházející z přelomu 19. a 20. století, mohou návštěvníci vidět i dnes.
"O kvalitách těchto strojů hovoří skutečnost, že oba dva pracovaly až do roku 1978, kdy tady na Březových Horách skončila těžba stříbra a olova. A i když byl celý revír elektrifikován na konci 20- tých let, nebyl sebemenší důvod tyhle parní stroje předělat na elektrický pohon. To je jenom ta nejlepší vizitka práce českých inženýrů, techniků a dělníků, kteří ty stroje vyrobili a pak samozřejmě strojníků, kteří tyto stroje ovládali."Mezi nejobdivovanější expozice patří i šachetní budova Ševčinského dolu, o které se uvažovalo, že bude navržena do seznamu technických památek UNESCO. Zdejší těžní budovy mají jednu zvláštnost - jsou všechny z červeného neomítnutého zdiva se zajímavými tvarovkami.
"Jedná se o architekturu, která má název Malakov. Vznikla v polovině 19. století v období Krymské války. Konkrétně třeba na Ševčinském dole je tato architektura doplněna dřevěným ochozem. Laik by řekl, že si tam ředitel dolu vybudoval rozhlednu, aby mohl sledovat do kraje, jak vypadá březohorský rudný revír. Ale ten ochoz souvisel s důlním měřením. Před vynálezem těch dokonalých měřicích důlních přístrojů, byli tehdejší bánští měřiči schopní zaměřit jednotlivé rudné žíly podle konstelace hvězd, takže ten ochoz sloužil jako taková malá observatoř."
Dříve než těžní věže, tu stál rumpál, kterým se spouštěli havíři i hornina. Když hloubka dolu přesáhla sto metrů, nahradil rumpál žentour, který byl poháněn zejména koňmi či různými převody. V polovině 19. století se již dolovalo v hloubce 1000 metrů a nastoupily už zmiňované parní stroje. Jak dodal Josef Velfl, příbramské hornictví se může pochlubit i světovým rekordem."V roce 1875 za vlády císaře Františka Josefa I. zde bylo poprvé na světě dosaženo kilometru svislé hloubky. Odehrály se zde tehdy veliké oslavy na mezinárodní úrovni. Ty oslavy trvaly týden. Císař věnoval na důl Vojtěch pamětní desku, kde je uvedeno, že právě za jeho panování byl dosažen tento rekord."
Během oslav se zde pořádaly hornické průvody a pro dámy byly jako připomínka rekordu vyráběny speciální vějíře. K jámě se dnes mohou turisté podívat i ve vláčku, což se líbí zejména dětem."Jsme pravděpodobně jediným muzeem v Evropě, které umožňuje jízdu vláčkem v podzemí k jámě, která je hluboká 1600 metrů, což byla nejhlubší jáma březohorského revíru a jedna z nejhlubších ve střední Evropě."
Slavnou éru těžby stříbra a olova vystřídal uran. Geologové o něm věděli už v 19. století, ale neznali možnost jeho využívání jako zdroje energie. Používal se zejména k barvení textilu, porcelánu a v lázeňství. První šachta byla otevřena v roce 1948. A zhruba sto let po prvním rekordu se slavil rekord další. Jak dodal ředitel muzea Josef Velfl, v roce 1975 bylo dosaženo hloubky 1838 metrů.
"Uranová ruda se zde těžila až do roku 1991. Na uranovém ložisku ty zásoby jsou, ale jsou v obrovských hloubkách, takže je to ekonomicky netěžitelné a z těchto důvodů skončila těžba i na uranovém ložisku. V současném době se v Příbrami již netězí ani stříbrná a olověná ruda, ani uran a hornictví zůstává pouze slavnou tradicí a historií tohoto města, ale i regionu."