Příbram
V naší rubrice se již podruhé vydáme do Příbrami. O její slavné hornické minulosti jsme si už povídali a neubráníme se tomu ani dnes. Ale Příbram nejsou jen doly. Nedaleko je například slavné poutní místo Svatá Hora.
První písemná zmínka o existenci Příbrami je z počátku 13. století. Jedná se o kupní smlouvu mezi pražským biskupem Ondřejem a tepelským klášterem. Jak se z listiny dovídáme, stále zde osada a v jejím centru statek zvaný již tehdy Příbram. Jak uvedl ředitel zdejšího muzea Josef Velfl, vlastníky osady byla církev a její biskupové.
O tom, že Arnošt z Pardubic na Zámečku často pobýval, svědčí i některé listiny, které sám vydal. Později zde sídlila báňská akademie, dnes Galerie Františka Drtikola, Muzeum III. odboje a nově Zámeček připomíná i svého slavného zakladatele arcibiskupa Arnošta z Pardubic. A k Ernestinu se váže i pověst o vzniku dřevěné sošky Panny Marie.
Svatá Hora se ovšem dostala do povědomí lidí ani ne tak v době, kdy Příbram patřila pod správu arcibiskupa Arnošta z Pardubic, ale až po třicetileté válce, kdy přišli jezuité. Ti zpracovali rozsáhlé plány na výstavbu barokního klenotu, tak jak známe Svatou Horu dnes. Velkorysá přestavba probíhala od roku 1660 po řadu desetiletí. Svatá Hora se může pochlubit například skvostným oltářem.
"Je ze stříbra a část toho stříbra pravděpodobně pocházela ze zdejších dolů. Vedle již vzpomínané Panny Marie svatohorské, se Svatá Hora pyšní nádhernou štukovou výzdobou, ale také například krytým schodištěm, které spojuje svatohorský komplex s Příbramí. Na architektonickém zpracování se měl podílet Kilián Ignác Dientzenhofer. Na Svaté Hoře najdeme i obraz od známého Petra Brandla a před nedávnem zde byl objeven dokonce obraz svatohorské Panny Marie od Karla Škréty, což byl velikán českého barokního umění."
Ale vraťme se zpět do historie. Příbram se po husitských válkách stala městem panovníka. Bylo to ovšem město poddanské a jeho majitelé využívali svěřený majetek spíše ke svému prospěchu. Poslední paní Kateřina z Lokšan se chovala ke svým poddaným tak špatně, že obyvatelé Příbrami proti ní povstali a sídlo správců panství vyplenili. V 16. století pak povýšil císař Rudolf II. Příbram na královské horní město.
"Je trošku paradoxem, že většina té báňské činnosti, kvůli které Příbram ten titul získala, se odehrávala na teritoriu sousední satelitní osady Březové Hory, pozdějšího městečka. A Březové Hory tento titul získaly až v roce 1897 od císaře Františka Josefa I. a ještě větším paradoxem je, že ho získaly v době, kdy vlastně se ty doly už dostávaly do krize a křivka prosperity prudce klesala."
"Odval šachty Lil byl znám tím, že tam bylo ještě možné nalézt i s odstupem desítek a stovky let některé zajímavé minerály, které se na ten odval z podzemí dostaly spolu s hlušinou. No a my jsme se před vybudováním té továrny domluvili s tehdejšími rudnými doly Příbram a bylo sem navezeno asi 50 nákladních aut a turisté, kteří hledají kamínky, tak mohou s geologickým kladívkem ťukat a hledat ten svůj vysněný minerál."
"A sice vodní těžní kolo na dole Drkolnov. Je to monumentální dřevěné, zčásti kovem pobité vodní kolo, které má průměr asi 13 metrů. Nachází se v podzemí a tímto vodním kolem byla řešena jednak svislá důlní doprava, čerpání vody, ale i pohon úpravárenských strojů na dole Drkolnov před vynálezem páry. U nás nikde se podobné dřevěné monumentální kolo nedochovalo."
Jak uvedl Josef Velfl, některá vodní kola jsou v zahraničních muzeích, ale ne v takovémto stavu a velikosti. Lidé mohou navštívit i havířský domeček a podívat se, jak zde lidé před sto lety žili. Najdou v něm i specialitu zdejšího kraje. A tou byly modely dolů, které místní havíři vyráběli.
