Případ desetileté Terezy rozpoutal diskuzi o odebírání dětí z rodin

"Pane prezidente, jmenuji se Tereza a je mi 10 let. Prosím, pomozte mi. Nic mi není a už týden ležím na psychiatrii, kam mě poslal zlý soud." Tak začíná dopis, který dostal prezident Václav Klaus.

Případ Terezy, kterou poslal soud na celé prázdniny do psychiatrické léčebny kvůli tomu, že se o ni přou její rodiče, se dostal na první stránky novin. Prezident udělal neobvyklou věc a dívky se zastal. Požádal soudce, aby se případem neprodleně znovu zabýval a své původní rozhodnutí pokud možno změnil. Kvůli tomuto případu se na prezidenta obrátilo mnoho lidí i psychiatři, kteří odsoudili pobyt zdravého dítěte na psychiatrii. Soudce, na kterého se v posledních dnech hrne kritika ze všech stran, nakonec rozhodl, že dívku přemístí do Olivova domu u Říčan. Jde podle něj o zařízení na způsob dětského diagnostického ústavu. Tady má zůstat do doby, než znalci posoudí její zdravotní stav.

Případ upozornil, který ještě bude mít další vývoj, upozornil na složitost rozhodování sporů o děti a jejich odebírání z rodin. Česká republika má ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi v ústavní péči příliš mnoho dětí - 7 a půl tisíce. Právě za odebírání dětí z rodin je náš sociální systém nejen od institucí Evropské unie často kritizován. To by se mělo změnit. Podle ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase by o tom neměli rozhodovat jen sociální pracovníci.

"To znamená, že se snažíme zapojit širší okruh kolem rodiny. Nejenom sociální pracovníky, ale také třeba zástupce, škol, lékaře, případně zástupce nestátních neziskových organizací a samozřejmě rodiče, aby byla na této úrovni nalezena cesta, jak rodině pomoci. Výsledkem by byla snaha tu situaci vyřešit bez odebrání dítěte. Případně jen s velmi krátkodobým odebráním dítěte třeba do nějaké náhradní péče."

Na kritiku unie reagovala senátorka Alena Gajdůšková, která se dohodla s vedením Univerzity Tomáše Bati na vypracování studie, zda jsou děti v Česku umísťovány do dětských domovů oprávněně. Studenti navštíví všechny domovy v regionu a společně s jejich pracovníky budou srovnávat, podle jakého soudního rozhodnutí byla péče o dítě ústavu svěřena.

Ilustrační foto

Neméně složité je i řešení únosů dětí jedním z rodičů do ciziny. Nejvyšší soud v Brně přišel s průlomovým rozhodnutím, když nařídil, že se tříapůlletý Adrian zatím nemusí vrátit k otci do Spojených států. Předchozí soudy, které jeho vydání nařídily, se podle Nejvyššího soudu dostatečně nezabývaly tím, do jakých podmínek se má vrátit. Únosy dětí jedním z rodičů do zahraničí by mohl v budoucnu řešit specializovaný soudní senát. Je to také reakce na případ 6-tileté Sáry Barao, kterou soud poslal za otcem do Portugalska. Dívka to však těžko nesla a portugalský soud ji poslal zpět do Česka. Jak řekl ministr Jiří Pospíšil, soudní řízení, která se týkají dětí, by se měla zkrátit řádově na týdny.

"Právní úprava v ČR nezdůrazňovala, že takovéto kauzy je třeba řešit přednostně a urychleně. Jde o zájem dítěte a pokud takováto kauza není řešena v řádech týdnů či měsíců, tak případné následné odnětí dítěte po několika letech z péče jednoho rodičů a násilné přesunutí do péče druhého, má samozřejmě obrovský vliv na psychiku dítěte."

Mezinárodní únosy dětí by měly řešit dva senáty v Brně. V nich by bylo vždy 6 soudců specializovaných právě na problématiku mezinárodních manželství.