Přistání na Měsíci očima komentátora Koláře
Přímý přenos přistání na Měsíci byl první globální mediální událostí. Podle odhadů se na něj v té době díval každý 6. člověk na Zeměkouli, diváků bylo asi 600 milionů. Na rozdíl například od Sovětského svazu mezi nimi byli také Češi a Slováci. Přímý přenos vysílala také Československá televize. Necelý rok po okupaci Československa to v době nastupující normalizace byl jeden z posledních závanů svobody.
" To byl soukromý spolek nadšenců. Celkem nás bylo asi 10, scházeli jsme se a vzájemně jsme se obohacovali. Všichni ti lidé se pak profesně uplatnili nějakým způsobem, který s touhle problematikou souvisí a dodneška se scházíme. Namátkou byli členy novinář Karel Pacner, Antonín Vítek, který spolek vedl, astronomové Petr Lála a Pavel Koubský z Ondřejova a další. Díky nim se nám dařilo ty informace, které byly jinak tak těžko dosažitelné, získávat."
S basketbalem do vesmíru
" Koncem našeho zájezdu se na amerických televizních kanálech začalo živě vysílat o letu Apollo 8, což byla ta slavná a důležitá mise, při které Američané obletěli poprvé Měsíc, aniž by ale přistáli. To mne naprosto fascinovalo: poprvé v životě jsem viděl, že existuje něco takového, jako živý přenos!"
Jan Kolář pak byl podle svých slov doslova nalepený na obrazovce, když měl jen chvilku času. Zároveň hltal o vesmírné tématice informace z novin a časopisů, což do té doby v socialistickém Československu také prakticky neexistovalo. Když se pak vrátil domů do Prahy, zjistil, že i Československá televize už o americkém vesmírném programu vysílá a nabídl jí své služby.
Slovo dalo slovo a tehdejší redaktor Josef Doubek, který měl vysílání na starosti, řekl: „No tak přijďte a uvidíme.“
" Já přišel spolu s Antonínem Vítkem a oni nás opravdu přizvali jako odborníky na komentování těch přenosů, která už se rozbíhaly. Nakonec jsme pak komentovali Apollo 9, Apollo 10 i to Apollo 11."
Hlas Ameriky jako vesmírná osvěta
" Od 16. července, startu Apolla 11, jsme absolvovali každý den přenos a někdy i vstupy do zpravodajství. My jsme se do té televize prakticky odstěhovali a ztratili jsme pojem o čase, kdy je noc a kdy je den. Snažili jsme získat všechny informace, které byly dostupné."
A to nebylo v dobách, kdy neexistoval internet, vůbec snadné. Jan Kolář a jeho kolegové si doplňovali čerstvé informace i při samotných přenosech a jak jen mohli z tiskovin a agenturních zpráv. Hlavním zdrojem bylo ale rádio:
" Především jsme využívali rozhlasovou stanici Hlas Ameriky a její vysílání v angličtině. Tam jsme se dozvídali, jak situace vypadá, protože právě tam o ní informovali velmi podrobně. Co se týče technických informací, tam jsme v maximální míře využívali časopisy, které chodili do Městské knihovny, něco se dalo sehnat také na Akademii věd. To nám pomohlo pochopit souvislosti, že jsme věděli, co teď přijde, kdy to přijde, jak to přijde, a hlavně proč to přijde. To nás na tom děsně bavilo."
Normalizátor utahuje šrouby
" Ta situace politicky gradovala v tom negativním smyslu a bylo jasné, že to vydrží tak do podzimu a pak už bude konec. Ještě jsme komentovali Apollo 12, ale to už v mnohem omezenějším rozsahu. Potom už nám přišel zákaz. Přenosy jsme už komentovat nemohli. Televize sice ještě pořád přinášela o amerických letech na Měsíc informace, ale to už bylo v jiném duchu."
Američané přistáli na Měsíci celkem šestkrát, po povrchu zemské družice se prošlo 12 astronautů včetně Eugena Cernana, který byl českého původu. Nejenom na Jana Koláře ale pochopitelně udělala největší dojem první mise Apolla 11:
"Pro mne to byl největší životní zážitek ve dvou směrech. Za prvé v tom, že jsem prostřednictvím toho přenosu mohl být takříkajíc „u toho“, i když podobně to mohly vnímat i další miliony diváků doma u televizních obrazovek. Pro mne ale byl ten prožitek také v tom, že jsme k tomu mohl dávat ten komentář a o ten můj komentář se dělit s diváky."
Jan Kolář dnes vede Českou vesmírnou kancelář. Ke komentování problematiky výzkumu vesmíru a kosmických letů si ho od roku 1989 stále zvou česká i slovenská média.
