Proměny Strany zelených

O minulém víkendu jednali v Praze delegáti sjezdu Strany zelených, kteří měli nejen zvolit své nové vedení, ale zároveň dát odpověď na to, jakým směrem se tato ekologicky zaměřená strana bude ubírat. Někteří političtí odpůrci, ale i bývalí vlastní aktivisté, zeleným zazlívají, že mění barvu na tyrkysovou, že se příliš přibližují svým nejsilnějším vládním partnerům z Občanské demokratické strany. A jaké konkrétní podoby tohoto sbližování vidí politolog Jiří Pehe?

Martin Bursík, foto: ČTK

"Za prvé si myslím, že ona udělala určité ústupky v zahraniční politice, které jsou poněkud v rozporu s tím, co ta strana dříve hlásala, a především myslím s většinovým názorem členské základny, ať už jde o americkou základnu nebo vůbec o další fungování Severoatlantické aliance, popřípadě o evropskou ústavu. Na tu se na sjezdu zelených vůbec nedostalo, ačkoliv se o ní také mělo diskutovat. A pokud jde o některé další věci, tak samozřejmě zelení už před volbami měli poměrně liberální program, ale potom po volbách udělali některé ústupky, které je skutečně posunují poměrně napravo, jako je podpora pro rovnou daň sedmnácti až devatenáctiprocentní, nebo třeba poplatky u lékaře. To jsou věci, které v tom původním programu zelených nebyly a těžko bychom si uměli představit ještě před půl rokem, že jsou pro tuto stranu přijatelné."

Do jaké míry se čeští zelení odlišují od zelených v Evropě, a jak jsou mezi evropskými zelenými vnímáni?

"Většinou jsou strany zelených stranami levicovými, i když se to v dnešní době velmi těžko nějakým způsobem definuje. Levice, pravice, je to velmi často rozmazané, ale přece jenom obecně strany zelených v Evropě jsou strany levicové. Pokud jde o zahraniční politiku, jsou velmi proevropské. Z toho také vyplývá, že jsou poměrně protiamerické, nikoliv v tom antiamerickém smyslu, ale spíše v tom, že chtějí budovat například struktury bezpečnostní a další z evropských zdrojů, a nikoliv prostřednictvím spojenectví se Spojenými státy. Jsou to strany, které navrhují v různých podobách celou řadu daní, ekologických a dalších, kterými se má zabránit další devastaci přírody, a podobně. A to všechno vytváří určitý profil těch stran, který je více méně nalevo od politického středu. Myslím, že česká Strana zelených se v osobě Martina Bursíka, který vzešel původně z liberálního prostředí předtím, než se stal členem Strany zelených, tak byl v liberálních stranách, skutečně posunula do pravého středu a chová se více méně v určitých otázkách jako středopravá liberální strana typu Unie svobody u nás nebo Občanská demokratická aliance."

Kateřina Jacques a Karel Schwarzenberg, foto: ČTK

Jedním z častých argumentů odpůrců Strany zelených je to, že zelení postrádají osobnosti. Souhlasíte s tímto argumentem? Vyprofilovaly se na sjezdu nějaké nové osobnosti?

"Myslím si, že nedostatek osobností je pro zelené vůbec největší problém, protože ta strana dnes stojí a padá s Martinem Bursíkem. Těžko si lze vůbec představit, co by se se Stranou zelených stalo, kdyby Bursík z nějakého důvodu zmizel z politické scény. Prostě nemají za něho rovnocennou náhradu. Byl to v podstatě Martin Bursík, který po vítězství na sjezdu na podzim roku 2005 tu stranu začal táhnout nahoru, a on je ta hlavní tvář v médiích. A i když se samozřejmě v médiích objevují i některé další tváře, jako je třeba Kateřina Jacques a další, tak většina těch lidí nemá řekněme 'ministerský profil'. Velmi málo lidí si tyto politiky dokáže představit ve vládě nebo v nějakých exekutivních funkcích, a to může být pro zelené problém. Takže mám pocit, že ta strana má před sebou poměrně velký úkol, aby jaksi 'přetavila' ty velmi schopné ekologické aktivisty, z kterých se politici zelených rekrutují, v politiky, kteří dokáží vystupovat v tom veřejném prostoru tak, že lidé si je umí představit ve vládě. Bohužel v té současné sestavě plní tento úkol mezi ministry zelených například jenom Bursík. Jak paní Kuchtová, tak paní Stehlíková si myslím patří k těm méně viditelným a také méně věrohodným ministrům."