Prostřelený obraz na hradě Kost obestírá záhada

Kost, foto: Archivo de Radio Praga

Hrad Kost je jedním z nejkrásnějších a nejzachovalejších hradů v Čechách. Obestírá ho řada pověstí i zajímavých exponátů. Mimo jiné se dozvíte, proč byl postaven v údolí, jaké filmy se tu natáčely a proč je jeden z obrazů prostřelený.

Majestátní hrad Kost leží uprostřed Českého ráje. Se stavbou začal v polovině 14. století Beneš z Vartemberka. Nebyl příliš bohatý a tak tu stál jen skromnější gotický hrádek. Zato jeho syn Petr to dotáhl až na nejvyššího hofmistra krále Karla IV. a zbudoval mohutný gotický hrad. Většina hradů se tyčí na skále, ale tady je všechno jinak.

"Určitě jste si všimli, když jste sem jeli, že nic není vidět a najednou hup a hrad je před vámi. On totiž není vidět, a tak když táhla nepřátelská vojska třeba z Mladé Boleslavi na Jičín, tak vojáci hrad obešli, aniž by si ho všimli."

Většina kamenů má v sobě vyvrtaný důlek, foto: autorka
přiblížila strategické uvažovaní majitelů hradu průvodkyně Jana Dytrychová. Poněkud překvapivě nad bránou není kamenný znak šlechtického rodu, ale čs. státní znak a datum 1.5. 1959. Tehdy byl totiž hrad zestátněn. Vlastnila ho Anna Marie dal Borgo Netolická. V roce 1993 byl vrácen v restituci. Protože manžel Anny Marie Norbert Kinský patřil do řádu Maltézských rytířů, nemohl mít žádný majetek a přenechal celé své panství dvěma synům. Vstupme však do hradu, který při bližším pohledu vypadá jako by byl tečkovaný. Většina kamenů má v sobě vyvrtaný důlek, aby se s nimi lépe manipulovalo.

"Dříve se ty tečky dávaly na sebe, aby nebyly vidět. Jenomže na hradě Kost byli dělníci poměrně líní, takže to jen 'zaplácali' omítkami. Byly dost nekvalitní, takže se vydrolily, proto máme tečkovaný hrad."

Hrad kost je i filmovým studiem pod širým nebem. Natáčela se tu řada filmů a pohádek. Třeba S čerty nejsou žerty. Za malým zamřížovaným okénkem seděl ve vězení mlynář Petr Máchal a jeho milá Adélka mu tady zpívala.

A my už pomalu míříme do hradu. Pohled na historii tu nabízejí i zbraně, které pocházejí ze soukromé sbírky Kinských a z vojenských muzeí. Procházíme kolem dvou pušek, které vypadají, jako by byly určené pro obry.

"To jsou to tzv. hradebnice. Jsou těžké 15 až 20 kilogramů. Když voják vystřelil, tak ho ten zpětný záběr vymrštil zpátky z hradeb dolů. Proto nějaký vtipný pán vymyslel klín, který se zarazil do hradeb."

A bylo po problémech. Ovšem pozor, jako pro třímetrové obry vypadá na hradě i velký hodovní stůl. Bylo to kvůli psům.

"Rádi skákali na stůl, proto je tak vysoký. Psi měli dva účely. Prvním bylo, že když páni dojedli, tak shrábli kosti a zbytky a hodili je psům. A když měli páni špinavé a mastné ručičky, tak pejsky pohladili a bylo po problému. Totéž dělali i s dětskými hlavičkami. Když malá pážata nosila bílé paruky, tak se do nich utřeli a měli vystaráno."

Pomalu se už blížíme k prostřelenému obrazu. Vystavit ho nechali dnešní majitelé hradu - bratři Kinští. Jejich rodu patří záhadná podobizna této dámy, provrtaná kulkou, snad odnepaměti. O tom, proč byl portrét prostřelen se tradují hned tři historky, uvedla Jana Dytrychová.

"Říká se, že je to žena hradního pána a že prý hodně mluvila. On už ji nechtěl poslouchat, tak vzal ženu, obraz, namířil na ženu zbraní a řekl: podívej se, co ti provedu, když nepřestaneš mluvit, a obraz prostřelil. Žena se prý tak lekla, že už nikdy nepromluvila. Druhá historka říká, že mu prý žena byla nevěrná. Byla krásná, když ji srovnáte s jejími vrstevnicemi a on nejdřív prostřelil obraz a když s tím nepřestala, tak i ženu. A třetí historkou je, že když ji malíř maloval, tak jí namaloval malá prsa, manžel se naštval a prostřelil obraz."

Tak si můžete vybrat, která je ta pravá. Každý správný hrad má i svou věž. Bílá věž hradu Kost měří přes 30 metrů. Je postavená z pískovce s kousky křemene, takže ve slunci nádherně svítí. Na věž se chodilo po úzké lávce z vedlejšího Vartemberského paláce. Při obléhání ji stačilo shodit dolů a do věže se nikdo nedostal. Druhou zajímavostí je tvar věže.

"Je to nepravidelný lichoběžník. Když se postavíte na jedno místo pod hradem, tak uvidíte všechny čtyři hrany. Je tak postavená ze strategických důvodů, protože když na ni stříleli dělové koule, tak koule pouze minula tu hranu a hezky se svezla."

V nedaleké kapli se dnes na hradě konají svatební obřady. Má dokonce tzv. šeptací oblouk. Dva lidé mohou u dveří tiše do oblouku mluvit a nikdo v kapli je neslyší. Hned pod hradem leží krásné údolí s názvem Plakánek. A jak uvedla Jana Dytrychová, i o něm se vypráví pověst.

"Traduje pověst, že jedna mladá dívka měla pletky s pánem hradu a bohužel otěhotněla. Rozhodla se tedy, že dítě donosí, ale hned po porodu ho šla zahrabat právě do údolí Plakánku. Když se vrátila domů, zjistila, že udělala hroznou chybu a chtěla dítě zpátky, ale už ho nikdy nenašla. Jediné, co vždycky slyšela, byl dětský pláč. Proto by se prý údolí mělo říkat Plakánek. Ale je to jen báchorka. Po pravdě řečeno, v údolí se pálilo dřevěné uhlí a lidé, kteří jím procházeli, tak slzeli, proto údolí Plakánek."

10
50.519722000000
15.170556000000
default
50.519722000000
15.170556000000
50.490217710000
15.135088550000