Proti křivdě se ozve 75 % Čechů, hlavně když jde o peníze
Pokud cítíme křivdu, většinou se ozveme a požadujeme nápravu. Tvrdí to tři čtvrtiny Čechů. Podle průzkumu agentury STEM/MARK řeší nejvíc případy, kdy se jedná o peníze.
Ochota bojovat o nápravu za situace, kdy je třeba oslovit úřady, pak klesá, stejně jako vůle zastat se neznámých lidí. Za ně se v případě křivdy postaví jen každý třetí.
Lidé se bojí vzít odškodné
Pokud se situaci podaří napravit a vznikne právo na odškodnění, každý pátý člověk se ho bojí přijmout kvůli obavám z medializace a poškození vztahů, ukázal průzkum.
"Bylo zajímavé, že se lidé dost často bojí reakce svého okolí, aby nedošlo třeba ke křivdě v rodině. Bojí se, že když si sáhnou při odškodnění po úraze na velkou částku, potom jim to bude dáváno za vinu nebo to bude medializováno a lidé jim to budou závidět, ať už jsou z rodiny nebo z blízkého okolí."
Každý pátý dotázaný navíc tvrdí, že více než odškodnění je pro ně důležitý trest pro toho, kdo jeho úraz zavinil. Jsou si rovněž vědomi, že peníze zdraví nenahradí. Hlavně u dopravních nehod se přidává obava z toho, aby případné odškodnění viníka nehody nezruinovalo - za volantem totiž mohl udělat chybu náš blízký příbuzný či kamarád.
Pětina řešila zanedbání lékařské péče
Lidé se snaží řešit problémy v práci i s úřady. Třetina respondentů se ozvala, když jejich zaměstnavatel porušil závazná pravidla, pětina má zkušenost s řešením zanedbané lékařské péče."Je zde velký problém s tím, že lidé většinou neví, že došlo k nějakému pochybení. Pokud má postižený právo na kompenzaci, často neví jak postupovat. V menším měřítku lidé jdou správnou cestou a vyhledají odbornou pomoc buď poradenské společnosti nebo advokáta, který se na danou problematiku specializuje."
Průzkum ukázal, že lidé preferují řešení sporů, kdy je situace poměrně jasná a lze ji napravit obratem, například právě výměnou poškozeného zboží za nové. Lidé se také poměrně neradi spoléhají na soudy a úřady, dvě třetiny respondentů je nechtějí oslovit.
Jak dodal odborník na odškodnění Tomáš Beck, náprava křivdy vyžaduje vykročení z komfortní zóny. Polovina respondentů přiznává, že občas raději sami sebe přesvědčí, že nespravedlnost nebyla zase tak velká a za řešení nestojí. S časovým odstupem si ale každý druhý tento přístup vyčítá.