Průvodce Teplá Praha seznamuje čtenáře a turisty s památkami, které se váží k minulosti homosexuálního společenství
Teplá Praha je název unikátního turistického průvodce po našem hlavním městě. Jak již název napovídá, zabývá se turistickými zajímavostmi v souvislosti s homosexuální menšinou. Myšlenka na vznik knihy má kořeny na festivalu Prague Pride, jehož 4. ročník právě tento víkend začíná. O okolnostech vzniku knihy, ale i například o pražské homosexuální komunitě v době 1. světové války, od jejíhož propuknutí letos uplynulo 100 let, hovořila Kristýna Maková s jedním z autorů publikace Janem Seidlem.
"Nápad vznikl tím způsobem, že předloni i vloni jsem na festivalu Prague Pride pořádal historicko-vlastivědné vycházky po různých čtvrtích Prahy. A protože jsem historik a zabývám se dlouhodobě dějinami homosexuality v českém kontextu, při těchto vlastivědně-turisticko-historických vycházkách jsem seznamoval účastníky s památkami, tedy z našeho pohledu památkami, v dotyčných čtvrtích, které se nějakým způsobem váží k minulosti homosexuálního společenství v Praze. Jak předloni tak vloni vycházky vzbudily celkem slušný zájem návštěvníků. Už během vycházek mi někteří z nich říkali, že je to látka, která přímo volá po knižním zpracování ve formě turistického průvodce. Domluvil jsem se s několika kolegy a kolegyněmi, oslovil jsem je s nabídkou spolupráce. Dali jsme dohromady takový menší, čtyřčlenný tým, v němž jsme tento turistický průvodce připravili. Kromě mě se na vzniku knihy podíleli Ladislav Zikmund-Lender, Ruth Jochanan Weiniger a Lukáš Nozer."
Viděla jsem facebookový profil připravované knihy a zaujala mě informace, která mi navíc přijde poměrně zábavná, a to že kniha o Praze vznikala v Brně.
"Autorský tým je pražský, ale nakladatelský tým brněnský."
Jakým způsobem jste volili v autorském týmu ten široký záběr? Kniha se zabývá obdobím mezi lety 1380 - 2000.
"Spodní chronologické ohraničení se nabízelo samo. Z roku 1380 pochází první písemná zmínka svědčící o tom, že v Praze se o někom říkalo, že snad páchá s někým jiným sodomský hřích. Konkrétně se tato informace šířila mezi farníky farnosti svatého Linharta na Starém Městě. Je zaznamenána ve vizitačním protokolu Pavla z Janovic, což byl úředník pražského arcibiskupství, který tenkrát konal vizitační návštěvy po pražských farnostech a zkoumal mravní stav obyvatelstva. To tedy samo od sebe nabízelo jako spodní chronologické ohraničení.Z druhé strany jsme to ohraničili rokem 2000, a to z toho důvodu, že jsme chtěli, aby kniha do nějaké míry obsahovala období po Sametové revoluci, kdy se naprosto diametrálně změnil způsob fungování pražské gay a lesbické scény. Vzniklo mnoho nových míst, kde se gayové a lesby mohli scházet, bavit se. Na druhou stranu, takových míst začalo přibývat v té době diametrální rychlostí. Kdybychom chtěli průvodce dotáhnout až do dneška, měl by asi 1000 stran. Proto jsme chronologicky ukončili zkoumané období rokem 2000, aby alespoň do nějaké rozumné míry byl výběr míst reprezentativní i pro porevoluční éru."
Popsal byste nám nejzajímavější pasáže knihy? Předpokládám, že zajímavá je celá. Vypíchl byste ale nějaká opravdu interesantní místa?
"Určitě bych uvedl nejstarší doložený podnik, kde se scházeli homosexuální muži. Nebudu prozrazovat, kde se nacházel, jeho existence je ale doložena už pro období před 1. světovou válkou. O jeho existenci nás informuje Egon Erwin Kisch ve své románové reportáži Vojákům zakázáno. Tehdy totiž pražská vojenská posádka vydala seznam podniků na území Královského hlavního města Prahy, kam byl zakázán vojákům přístup. Jednalo se asi o 14 podniků. Přístup byl zakázán z nejrůznějších důvodů, buď proto, že tam kvetly hazardní hry, rvačky nebo prostituce, tedy prostituce heterosexuální. A jeden podnik, kavárna Artist, byl zakázán vojákům z toho důvodu, že se tam už v té době scházeli homosexuální muži. Fungoval pravděpodobně od roku 1911 zřejmě někdy do 1. světové války, později už se v pramenech nevyskytuje. Bylo docela složité zjistit přesnou polohu tohoto místa. Nakonec nám vytrhl trn z paty pan Novotný, badatel v oblasti pražského místopisu.Dále bych zmínil z období První republiky velké reprezentativní podniky jako Batex na Revoluční třídě nebo tzv. Kmochovu restauraci U Divadla, vedle Vinohradského divadla. Tyto podniky fungovaly jako taková kosmopolitní střediska tehdejší pražské homosexuální scény. Konaly se tam poměrně velké a výpravné taneční zábavy za účasti jak homosexuálních mužů, tak lesbických žen, také ale za účasti cizinců. Je dochováno, že při jedné policejní razii v podniku U Divadla, protože k raziím tam občas docházelo, bylo předvedeno několik zahraničních občanů, několik Němců a Rakušanů, které bychom v té době v Praze mohli potkat ve větším počtu, protože po Hitlerově nástupu k moci emigrovalo z Německa do Československa, konkrétně často také do Prahy, i hodně německých homosexuálů. A právě při výše zmiňované razii, jako by to byla scéna vystřižená z nějakého vtipu, bylo zatčeno několik Němců, Američan a Rus."
V těchto dnech si připomínáme neblahé výročí, sto let od začátku 1. světové válku. Představil byste část knihy nebo její pasáže, které se zabývají tématem "teplá Praha" v období 1. světové války?
"První světová válka představuje v teplých dějinách Prahy speciální případ. Kdysi jsme s kolegou Lukášem Nozerem, který také spolupracoval na přípravě tohoto průvodce, zkoumali míru trestání homosexuálních styků v českých zemích v době, kdy byly trestné. Postupovali jsme ve statistických sondách v obvodu několika krajských soudů, vždy po pěti letech. A ukázalo se docela zajímavě, že během 1. světové války míra tohoto trestání, a to jak v absolutním, tak relativním vyjádření, výrazně poklesla oproti době před 1. světovou válkou a po 1. světové válce. Příčin může být několik. Jedna taková zřejmá je ta, že řada homosexuálních mužů ve věku od 20 do 50 let, což byla nejčastější skupina, která byla právě tím trestním zákonem postihovaná, se v té době nacházela na bojišti, tedy mimo Prahu a mimo české země vůbec. Z tohoto důvodu tedy trestání přímo v Praze ustalo, protože řada těch lidí byla pryč. Ženy byly trestány v daleko menší míře než muži.Druhou příčinou mohlo být to, že bezpečnostní orgány ve válečné době, v době 1. světové války, měly naprosto jiné starosti a priority než postihování mravnostních deliktů. V roce 1918 nám například z té sondy vyplynulo, že naprosto dramaticky v Praze narostl počet trestních stíhání pro krádež nebo černý obchod. Ať je to ale ta, či ona příčina, nebo možná ještě nějaká jiná, dá se říci, že za 1. světové války teplý život v Praze v podstatě zkomíral. A také co se týče mužské části teplého společenství, v průvodci nemáme pro tuto dobu žádnou pamětihodnost.
Co se ale týče žen, zaznamenali jsme pro tuto dobu jeden dost zajímavý a silný příběh. Jedná se o příběh soukromé učitelky jazyků, která žila na Starém Městě, ve čtvrti Na Františku a která byla ve svém okolí známá jako určitá pražská figurka, kterou všichni znali, protože chodila po ulici zásadně v mužských šatech. Lidé mnohdy ani nevěděli, zda se jedná o ženu, nebo o muže. Často se po městě procházela se svými přítelkyněmi. V době 1. světové války jí zemřela dlouholetá partnerka. A tady tato dáma po určité době smutku nebo truchlení navázala vztah s další přítelkyní, jejíž otec ale tomuto vztahu nepřál a celou věc udal na policii s žádostí o potrestání této dámy. Případ se dostal na přetřes tisku krátce po skončení 1. světové války. Celá ta aféra ukazuje na velmi pozoruhodný příběh mimořádné a mimořádně silné ženy, který se odehrával z části za 1. světové války."
Je v knize zmiňováno více mužů, nebo žen? Je všeobecně zaznamenáno více příběhů homosexuálních mužů, nebo žen?
"Musím říct, že z pramenů jsme načerpali většinou příběhy, které se vztahovaly spíše k mužům. Průvodce ale pojímáme jako průvodce po místech, jak mužských, tak ženských, a proto jsme i cíleně pátrali po místech lesbické sociability v různých obdobích. Řadu ženských příběhů jsme právě tímto cíleným pátráním objevili. I přesto všechno čtenáři a čtenářky uvidí, že v průvodci převažují mužská témata."