První českou básnířkou byla Alžběta Johana Vestonia
Nejvýznamnější autorkou starší české literatury je Elizabeth Jane Westonová. Bývá označována za první literární autorku působící na českém území. Narodila se v Anglii, celý svůj život ale prožila v Čechách, kam se odstěhovala s matkou a nevlastním otcem, známým alchymistou Edwardem Kelleym. Od jejího úmrtí uplynulo 400 let.
"Dozvěděl jsem se o ní tak, že jsem mluvil s paní Susan Reynoldsovou, která je kurátorkou českých a slovenských sbírek Britské knihovny v Londýně. Řekla mi, že tam mají velmi zajímavou knihu jejich básní. Přímo v knize je ručně napsaný úvod, kde Vestonie píše, že ta kniha není úplně v pořádku, protože tam editor dal básně, které tam vůbec nepatří, které nanapsala."
Jak se dostala z Anglie do Čech?
"To je taková kuriózní historka. Narodila se v městečku Chipping Norton, které je shodou okolností jen pár desítek kilometrů od města, kde se narodil Shakespeare. Alžbětě nebyl ještě ani rok, když její matka ovdověla. Nevíme proč, ale pak si vzala za manžela Edwarda Kelleyho, který je v Čechách nejznámější alchymista rudolfínské Prahy. V té době žil Kelley v Londýně, a prý nějaká 'duše' jim říkala, že mají jet do střední Evropy, nejprve do Krakova, pak se dostali do Prahy. Část dětství prožila Vestonia asi v Třeboni, takže od ranného dětství byla v Čechách."
Kolik básní od ní známe? Je nějaké přibližné číslo?
"Vyšly dvě sbírky i korespondence. Její básně jsou velice různorodé, částečně i kuriozní. Když zemřel Kelley ve vězení, tak rodina přišla o všechno. Vestonii v té době bylo asi 17 nebo 18 let, nevíme přesně a kladla si otázku: co z nás bude? Měla spoustu kontaktů na pražském dvoře, tak oslovila různé pány ze dvora básněmi. Napsala takové prosebné, skoro až žebravé dopisy, které na ně opravdu zapůsobily. Dokázala získat přízeň řady pánů ze dvora, a do určité míry i Rudolfa. Pak napsala spoustu básní, které jsou o rudolfínské Praze, krásnou báseň o zahradě jednoho dvorního právníka Jana Barvicia, jedna z jejich prvních básní popisuje katastrofické záplavy v Praze. Když zemřela její matka v roce 1606, tak jí věnovala velmi osobní krásnou báseň, kterou budeme číst u jejího hrobu v sobotu. Její hrob se dodnes nachází v ambitu kostela sv. Tomáše na Malé Straně, je to takové pietní místo. Je obrovské štěstí, že se zachoval její hrob i s náhrobní deskou s pěkným věnováním, které napsal její manžel. Zemřela, když jí bylo pouhých 30 let, ale do té doby stihla mít sedm dětí a napsat několik stovek básní. My nevíme, jestli byla katolička, protestantka nebo anglikánka, takže děláme ekumenickou bohoslužbu a během ní britská velvyslankyně Sian MacLeod přečte jednu báseň latinsky."
Texty Elizabeth Jane Westonové vyšly česky v roce 2003 pod názvem Proměny osudu.
