První měsíc českého šéfování EU

Česká republika má za sebou více než měsíc předsednictví Evropské unii, měsíc plný významných událostí, které vyžadovaly urychlené řešení. A kdo jiný než země šéfující evropské sedmadvacítce by k tomu měla přinejmenším dát impuls. Podařilo se naším politikům obstát v této zkoušce diplomatické dovednosti? Hovořil jsem o tom s politologem Jiřím Pehe.

Karel Schwarzenberg, foto: ČTK

Až nečekaně tvrdý k nám byl první z šesti měsíců šéfování Evropské unii. Nesl se ve znamení krize v Gaze a přerušení dodávek ruského plynu. Myslíte si, že ministr zahraničí Karel Schwarzenberg jako představitel Evropské unie svou blízkovýchodní misi zvládl?

"Já myslím, že Karel Schwarzenberg tu misi zvládl v rámci možností. A tím mám na mysli především skutečnost, že vlastně žádný představitel Evropské unie tam nějak výrazně neuspěl. Dokonce si myslím, že ani neměl příliš velkou šanci výrazně uspět, protože zejména Izrael se na Evropskou unii nebo na její diplomatické úsilí na Středním východě dívá trochu s podezřením. Většina zemí Evropské unie podle mínění izraelských politiků straní spíše Palestincům, takže tam byla velmi malá šance, že by Evropská unie, ať už by byla ta delegace vedená kýmkoliv, mohla uspět. Bylo jasné, že se bude muset počkat na novou administrativu ve Spojených státech, a teprve pak bude šance na nějaké diplomatické řešení."

Přerušení dodávek ruského plynu se nepříjemně dotklo celé střední, ale i části západní Evropy. Premiér Mirek Topolánek vyvinul jménem Evropské unie značné diplomatické úsilí. Myslíte si, že to byly právě jeho aktivity, které dovedly hlavní aktéry, tedy Ukrajinu a Rusko, k jednacímu stolu?

"Já myslím, že Mirek Topolánek přinejmenším pomohl tomu, aby Ukrajina a Rusko si sedly společně a nakonec našli řešení, i když ta jeho konkrétní mise neuspěla, protože hned poté, co bylo dosaženo dohody, ji vlastně znehodnotila premiérka Ukrajina Tymošenková, která připojila svůj vlastní dodatek k té dohodě, což Rusové odmítli. Takže by se dalo říci, že v tomto smyslu Topolánkova mise nebyla úspěšná, ale myslím si, že tím nastolil, tím svým úsilím, tou kyvadlovou diplomacií mezi Kyjevem a Moskvou, určitou atmosféru, která potom pomohla tu krizi vyřešit. Takže bych řekl, nebyl úplně neúspěšný."

Hned v lednu se v Česku konalo několik neformálních schůzek šéfů některých resortu z členských zemí Evropské unie. Myslíte si, že tyto schůzky byly přínosné?Setkal jsem se totiž s názorem, že jde pouze o nákladný seriál rautů, v lepším případě prezentaci některých regionů Česka. Co o tom soudíte?

"Ty schůzky vždy mají dvě stránky. Na jedné straně se tam řeší určité otázky evropské, nemusí se je vždy vyřešit a nemusí se vždy dospět k nějakému stanovisku. Na druhé straně je to také šance pro tu pořádající zemi, aby se představila, aby ukázala evropským politikům, kteří přijedou ze všech ostatních členských zemí, svoje bohatství, aby ukázala i jiná místa než je hlavní město, a podobně. Takže si myslím, že to ty schůzky plní a nikterak bych to nepodceňoval, protože samozřejmě pro každou zemi je předsednictví šancí, jak se zviditelnit a jak ukázat zbytku Evropy i místa a určité věci, které v rámci Evropské unie normálně nejsou vidět."

Do paměti se začátek českého předsednictví snad nejvýrazněji zapsal představením kontroverzní instalace Entropa v budově Rady Evropské unie v Bruselu. Připomenu, že obří plastiku, která se strefuje do stereotypů spojovaných se zeměmi evropské sedmadvacítky, nevytvořilo podle původního příslibu 27 umělců z jednotlivých zemí unie, nýbrž pouze český výtvarník David Černý a jeho spolupracovníci. Způsob svého ztvárnění ostře odmítlo zejména Bulharsko, které bylo vyobrazeno jako soustava tzv. tureckých záchodů. Jední toto dílo haní, jiní obhajují. Co o tom soudíte Vy?

"Já mám k celé věci poněkud ambivalentní postoj. Na jedné straně si myslím, že humor Davida Černého, dokonce i kdyby to byl oficiální humor České republiky, by možná nebyl ničím špatným, kdyby se odehrál v místě a obecně v kontextu, který by nebyl tak oficiální, jako je české předsednictví, a v místě, jakým je budova Evropské komise. Bohužel v tomto kontextu to dílo vyznívá poněkud jinak a myslím si, že neplní úplně přesně ten účel, který asi mělo plnit, tedy ukázat česká výtvarné umění a také nějakým způsobem sdělit názor České republiky na určité věci. Je to skutečně jenom soukromý názor jednoho výtvarníka, navíc to díle je celé vlastně financováno ze soukromých peněz, protože stát po tom skandálu svoje finanční prostředky stáhnul. Takže v tomto smyslu si myslím, že se ta věc politicky příliš nepodařila. Zda-li se podařila umělecky, to musí posoudit samozřejmě kritici umění. Já osobně mám i na tuto stránku poměrně smíšený názor. Myslím si, že některé zkratky, které se v tom díle objevily, nebo některé karikatury, které se týkají jednotlivých zemí, se možná podařily a dělají si vlastně legraci z určitých stereotypů nebo dokonce bych řekl z určitého druhu politické zabedněnosti, ale v jiných případech ty stereotypy jsou příliš zřejmé, a v tom smyslu mi to dílo připadalo trošku postpubertální."

Když shrneme vše, co se za ten více než měsíc českého předsednictví Evropské unii událo, obstálo podle Vás Česko v této zkoušce či nikoliv?

"Myslím si, že pokud mluvíme o tom, zda Česko obstálo nebo ne, tak musíme mluvit v relativních měřítcích. To znamená v kontextu toho, co se od České republiky očekávalo. Kdybychom poměřovali Českou republiku v absolutních měřítcích, to znamená například co se očekávalo od předsednické země obecně nebo co předvedla před námi Francie, tak samozřejmě Česká republika nemůže být hodnocena jako země příliš úspěšná. Nedá se to například s tím francouzským předsednictvím srovnat už jenom proto, že Francie je mocná země a má velmi agilního, charismatického vůdce. Ale pokud to budeme srovnávat s tím, co se očekávalo od České republiky, a víme, že ta očekávání byla poměrně nízká, tak Česká republika možná leckoho příjemně překvapila. A v tom smyslu si myslím, že to zatím probíhá bez nějakých větších zádrhelů a větších problémů."