První noviny vyšly před 300 lety i s návodem

První české noviny drželi lidé v ruce poprvé před 300 lety. Jmenovaly se Pražské poštovské noviny a vyšly 4. února 1719. Tiskly se na pražském Starém Městě, kde stával dům U Zlatého kříže. Svoji dílnu tu měl tiskař a vydavatel Karel František Rosenmüller, český vlastenec, který těžce nesl úpadek českého jazyka.

Pražské poštovské noviny, zdroj: ČT24

Procestoval řadu evropských zemí, ve kterých vycházely tiskoviny v místním jazyce. A tady nic. Rozhodl se zaplnit díru na trhu a požádal českou dvorskou kancelář ve Vídni o udělení desetiletého privilegia na tisk periodických tiskovin v češtině. Náklad prvního čísla se odhaduje na 500 až 1000 kusů.

Svazek Pražských poštovských novin, zdroj: ČT24

Noviny vyšly dokonce s návodem. Jejich součástí byl dvanáctistránkový sešitek, kde se čtenářům pro lepší orientaci vysvětlovaly souvislosti nutné k pochopení domácí i zahraniční politiky. Noviny vycházely jen dvakrát týdně, v den, kdy přijížděly poštovní dostavníky.

A jak vznikal obsah? Poštovní dostavníky přivážely zahraniční noviny, a sazeči a tiskaři zprávami z nich plnili příští vydání. Přesto Pražské poštovské noviny vycházely dalších 53 let. Když se noviny jmenovaly poštovské, měla pošta na obsah nějaký vliv?

"Tisk a příprava novin byla v režii soukromníků. Byli to soukromí knihtiskaři, kteří obdrželi od panovníka časově ohraničené privilegium. Na jeho základě pak noviny vydávaly. Obsah novin si řídili sami, ale podléhali cenzuře nebo státnímu dohledu, takže si nemohli psát, co by je napadlo, právě naopak," uvedl Jan Kramář z Poštovního muzea České pošty.

Novinky u císařského dvora, ale i vraždy, trhy a vystoupení kumštýřů

Jan Kramář, foto: Eva Turečková

Kdo chtěl noviny celý rok, musel zaplatit osm zlatek. Jedno číslo stálo šest krejcarů. Zájemcům je ale nikdo domů nenosil, museli si pro ně chodit před poštovní úřad.

"Již před příjezdem každého dostavníku se u každé poštovní stanice (poštovní úřady jako takové ještě neexistovaly), shromažďoval větší počet lidí, kteří očekávali jednak cestující, kteří poštovními dostavníky jezdili, a jednak noviny. Ať už v podobě ústního sdělení, ale také ty tištěné, které přivážela pošta, a na jejichž distribuci měla pošta i monopol."

V novinách se dočetli o probíhajících válkách, nebo událostech u císařského dvora ve Vídni, ale taky o svatbách, požárech či vraždách, trzích a vystoupení kumštýřů. Noviny se dochovaly i v Poštovním muzeu.

"Máme jednak noviny z roku 1740 německy psané Pražské poštovské noviny. A pak máme jeden ročník Pražských poštovských novin z roku 1790."

Když zbyli čtyři předplatitelé, noviny zanikly

Článek v prvním česky psaném periodickém tisku, zdroj: ČT24

Poté, co zemřel zakladatel prvních českých novin Rosenmüller, pokračoval ve vydávání jeho syn Karel František mladší. Dotoval je levnými reedicemi žádané náboženské literatury. Po jeho předčasné smrti tiskárnu převzala vdova Žofie Jana Rosenmüllerová, jejíž další manželé se věnovali spíš knižnímu a uměleckému tisku. A tak prodělečné noviny rychle ztrácely svou úroveň.

Další hřebíček do rakve zatloukl redaktor František Kozury, který začal všechna slova cizího původu nahrazovat českými. Někdy je i sám vymýšlel. Lidé tak článkům přestávali rozumět, až nakonec zbyli jen čtyři předplatitelé. Tehdy vdova Žofie požádala úřady o možnost noviny zastavit.

"Ty noviny se vydávaly několik desítek let, vlastně až do konce 18. století. Byly to skutečně první česky psané noviny, ale v roce 1772 byly pozastaveny. V českém jazyce se pak obnovily až v 80. letech, a to desetiletí mezi tím byly vydávány pouze německy psané noviny," uvedl Jan Kramář z Poštovního muzea.

České noviny opět povstaly - zasloužil se o to Kramerius

Václav Matěj Kramerius

Když bylo zrušeno nevolnictví, začali se Češi z venkova stěhovat do měst a vytvořili vrstvu, která česky psané noviny chtěla. Na scéně se tehdy objevil velkopodnikatel Jan Ferdinand Schönfeld a literát Václav Matěj Kramerius. A úspěch se dostavil.

"Z původního tiskaře se Kramerius vypracoval na dalo by se říci takového šéfredaktora novin. Měl hlavní vliv na to, jaké zprávy budou otištěny, jak to bude vypadat. Většinou v záhlaví novin byl obrázek postilióna, poštovního kurýra jedoucího na koni, případně pěšího kurýra. Mohl tam být taky vyobrazen patron pošty, kterým byl Merkur."

Zanedlouho si však Kramerius založil noviny vlastní. Po jeho odchodu nastoupil Václav Thám, ale jako redaktor se příliš neosvědčil, protože měl problémy s alkoholem a řadu článků opisoval z Krameriových c.k. vlasteneckých novin. Proto byl také v roce 1790 propuštěn. Snaha vytvářet díky novinám veřejné mínění přišla až s národním obrozením. Mimochodem, povolání novináře definoval ve svém česko - německém slovníku Josef Jungman v roce 1835.