Kalendárium

Kalendárium nás tentokrát zavede do světa médií, dozvíme se v něm například, kdy začaly vycházet Pražské poštovské noviny nebo začala vysílat první soukromá celoplošná stanice v postkomunistických zemích.

Před 290 lety se mohli čtenáři poprvé začíst do Pražských poštovských novin. Tyto první periodicky vycházející české noviny každou sobotu a úterý vydával pražský tiskař Karel František Rosenmüller. Později se vedoucím novin stal Václav Matěj Kramerius, řídil je až do roku 1789, kdy začal vydávat vlastní proslulé Krameriusovy c. k. vlastenecké noviny. Některé ročníky Pražských poštovských novin včetně toho prvního má ve svých fondech Knihovna Národního muzea.

---

Před 20 lety byl na území dnešní České republiky naposledy vykonán trest smrti. Popraven byl několikanásobný vrah Vladimír Lulek. V roce 1990 byl trest smrti zrušen a od té doby je nejvyšším trestem doživotí, čas od času se ale stále ozývají hlasy, volající po znovuzavedení.

---

Před 15 lety začala v Česku vysílat první celoplošná soukromá televize Nova, své vysílání zahájila Televizními novinami a filmem Obecná škola. TV Nova budí od počátku rozporuplné reakce, nicméně její pořady patří k nejsledovanějším. Naposledy vzbudil velký ohlas cyklus Soukromé pasti.

---

Před devadesáti lety byl založen Československý červený kříž, navazoval na činnost Vlasteneckého pomocného spolku pro Království české, který byl součástí Rakouské společnosti červeného kříže. Předsedkyní nově ustanovené organizace se stala Alice Masaryková, dcera 1. československého prezidenta. Významnou roli v období první republiky sehrál červený kříž např. za hospodářské krize, kdy se snažil zajišťovat stravu či oděv pro chudé. Za nacistické okupace byla pak organizace rozpuštěna a řada jejích členů skončila v koncentračních táborech.

---

Ladislav Mrkvička, foto: ČTK

Herec Ladislav Mrkvička se narodil v únoru roku 1939. Některé zdroje uvádějí, že v Praze, on by s nimi ale asi tak docela nesouhlasil.

"Já jsem se narodil na okraji Prahy v osadě, která se dostala do povědomí Pražáků, až když tam vyrostlo nesmyslné sídliště. Já jsem spíše Prosečák než Pražák. Prosek byla taková okrajová čtvrť nad Vysočany, v podstatě vesnice s nejstarším kostelem svatého Václava. A máme ještě jednu zvláštnost. Dodnes jsou na Proseku potíže s vodou a když klesne tlak, tak se tam těžko dostává voda. Kdysi ale voda na Proseku nebyla, byl tam jediný pramen a u toho malý rybníček. Zvláštností té obce je, že se voda rozvážela na oslících v takových kožených vacích a zejména se dopravovala do kostela, a proto se o proseckých tvrdí, že jsou křtění oslí vodou. Nejsem samozřejmě pamětník těchto časů, ale jako správný rodák jsem se o historii svého rodiště hodně zajímal a hodně jsem se o tom dovídal od starších generací i leccos z farní kroniky. Za svého dětství jsem ministroval a byl jsem hluboce věřící, čímž nechci říct, že dnes věřící nejsem, a protože jsem se znal s panem farářem doktorem Výborným, tak jsem měl možnost nahlédnout do prosecké kroniky a dost mě to vzrušovalo. Je to rozhodně část Prahy, která není historicky zanedbatelná a jsem na to tak trochu i pyšnej."

Na své dětství vzpomínal Ladislav Mrkvička v rozhlasovém pořadu A léta běží. V současné době je Mrkvička členem Národního divadla a učí mladé herce na pražské DAMU.