Český červený kříž slaví sto let

Český červený kříž (ČČK) v době svého vzniku před 100 lety pomáhal obětem války a tuberkulózy, budoval zdravotní a sociální síť na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Dnes pořádá školení, zřizuje azylové domy a věnuje se domácí péči, uvedl prezident Českého červeného kříže Marek Jukl:

"Za významné datum v historii červeného kříže bývá pokládán 6. únor, kdy prezident republiky Tomáš Garrigue Masaryk oficiálně vyslovil souhlas s ustavením národní společnosti červeného kříže v tehdy nově vytvořeném Československu."

Masaryk pověřil svoji dceru Alici, aby se stala předsedkyní. A protože se v rozhlasovém archivu najdou skutečné poklady, máme tu i její projev, ve kterém si pochvaluje počet členů i techniky.

"Máme přes 34 tisíc vyzkoušených samaritánů, přes sto dopravních automobilů, a ve vlastních službách 73 ošetřovatelek. Do toho nepočítáme dobrovolné ošetřovatelky, které jsme v kurzech vycvičili. Proto má naše slovo váhu."

Červený kříž se vrátil k činnostem, který musel ukončit v 50. letech

Marek Jukl, foto: Monika Puchingerová, archiv ČRo

Čestnou předsedkyní Československého červeného kříže byla i Hana Benešová, manželka prezidenta Edvarda Beneše. I její projev je v rozhlasovém archivu. Výzývá v něm dorost červeného kříže, aby pomohl s úklidem sněhu.

"Měli bychom se spojenými silami sněhu co nejdříve zbavit. Ukažte jako uvědomělí mladí křižáci, co se dá vykonat společnou prací všech."

Opravdu se členům červeného kříže říkalo křižáci?

"To jsem v pramenech nedohledal," říká prezident Českého červeného kříže Marek Jukl.

"Ale termín červenokřižáci je v zásadě používán po celou dobu historie Československého červeného kříže, ale jako termín neoficiální. Oficiální oslovení za první republiky bylo sestry a bratři."

V 50. letech už byl Československý červený kříž státní organizací, foto: archiv ČČK

Jaká byla činnost Československého červeného kříže krátce po jeho vzniku?

"Tehdy čerstvě skončila světová válka, takže z toho vycházely některé úkoly, jako byla péče o lidi, kteří se třeba vraceli ze zajetí. Válka byla provázená velkou bídou a také zhoršením zdravotního stavu. Také se připojilo Slovensko a Podkarpatská Rus, a tam systém zdravotní a sociální péče nebyl ani zdaleka na takové úrovni jako v Čechách a na Moravě. Bylo třeba bojovat s epidemiemi tyfu a jiných nemocí, a vytvářet to, co bylo v českých zemích normální, to znamená péče o sirotky, vybudování různých sanatorií a podobně. Budovala se automobilová záchranná služba, došlo k tomu už v roce 1925. Byl to vlastně předobraz zdravotnické záchranné služby, v roce 1952 byla zestátněna."

Kolik měl Československý červený kříž členů, když začínal, a kolik má dnes?

"Začínal pouze s několika tisíci členy. Ve 30. letech se jeho členská základna už počítala na statisíce. V 50. letech začal být Československý červený kříž budován jako organizace masová. Počet dosáhl vrcholu v roce 1965, kdy bylo asi 1,5 miliónu členů. V současnosti má Český červený kříž zhruba 20 tisíc členů. Myslím si, že to vůbec není málo. Jeho činnosti nepoklesly, spíš přibyly. Po roce 1989 se začal navracet k těm činnostem, které musel ukončit počátkem 50. let, což byla třeba sociální činnost spočívající nejen v dobrovolné pečovatelské službě, ale také v provozování profesionálních agentur."

Foto: Kristýna Maková, archiv ČRo - Radia Praha

Které byly nejvýznamnější projekty Českého červeného kříže?

"Jedná se o výuku první pomoci, ročně projde našimi kurzy na 50 tisíc lidí, pak jsou to činnosti sociální, provozujeme kolem šesti desítek zařízení. Dále pobytové akce pro děti, seniory. Ale nejčastěji bývá s červeným křížem spojována propagace a oceňování dárců krve."

Vy také vyhledáváte osoby.

"Ano, ročně pátrací služba vyřizuje kolem dvou až tří tisíc podání, a to i v době mírové. Jedná se o vyhledávání osudů lidí, nebo vyhledávání hrobů. Prostřednictvím pátrací služby se třeba předávají zprávy rozděleným rodinám v důsledku válek nebo přírodních katastrof, pokud třeba procházejí přes naše území."

Jak dodal Marek Jukl, Český červený kříž pomáhá i v zahraničí při humanitárních krizích. Od roku 2001 do konce roku 2017 v cizině financoval pomoc za více než 198 milionu korun. V posledních letech poskytl materiální podporu za desítky milionů korun obětem války v Sýrii. Pro oběti zemětřesení v Nepálu v roce 2016 vybudoval v obci Limpatar zdravotnické středisko.