První vitariánská cukrárna v Česku funguje už téměř dva roky
Dnes nás zaujala vitariánská cukrárna. Už téměř dva roky uplynuly od otevření první a jediné vitariánské cukrárny v Praze. Jediná není pouze v Praze, ale v celé České republice. Jak takové vitariánské zákusky vypadají a chutnají, to šla na vlastní chuťové buňky vyzkoušet Kristýna Maková.
Ve vitariánské cukrárně jsem nad borůvkovo-levandulovým dortíkem hovořila s Veronikou Klamtovou, majitelkou cukrárny, a Evou Kavkovou, přední českou odbornicí na raw food. Nejprve jsem Evu Kavkovou požádala, aby vysvětlila, v čem vitariánství spočívá:
„Jedná se o způsob stravování, při kterém se veškerá strava neupravuje tepelně. Maximálně se používá dehydratace do 42 stupňů Celsia. Používá se především ovoce, zelenina a semínka, aby se ve stravě objevovaly všechny zastoupené vitamíny a živiny. Do 42 stupňů v těchto potravinách enzymy zůstávají v nezměněném stavu. Když je tato hranice překročena, enzymy se přeměňují. Rozkládají se a přestávají fungovat samovolně. V tu chvíli potrava, kterou jíme, přichází do těla jako něco, na co jsou třeba naše vnitřní, nitrotělní enzymy. A to víc zatěžuje naše tělo.“
Zpátky k cukrárně. Je první a jediná v Česku. Ptala jsem se tedy na okolnosti jejího vzniku.
E.K.: „To byl Verčin nápad.“
Jak vás to tedy napadlo?
V.K. „Vzniklo to tak, že… Vždycky jsem ráda vařila. Pořádala jsem party pro kamarády, vařila jsem pro ně třeba 20 nebo 30 jídel. Pracovala jsem v kanceláři a Eva mi nabídla, abych dělala provozní ve vitariánské restauraci. Ta provozní část mě ale tolik nebavila, spíš samotné připravování jídel. Pomáhala jsem s vytvářením celého jídelníčku. Zjistila jsem, že to mě baví nejvíc. Nacházet recepty, šťourat se v nich, vymýšlet, jak by se ještě daly vylepšit, co ještě by se k nim dalo přidat, aby byly ještě lepší. A plácat to rukama dohromady. Přesně u toho jsem si řekla, že to musím dělat.
Restaurace ale už existovala a kuchaře měli. Řekla jsem si, že budu dělat sladké, že to bude prostě bomba. Teď mám asi 300 receptů na dorty, které tu budu dělat. A už jsem jich hodně vyzkoušela. Porůznu recepty vymýšlím. To je moje. Úplně jsem se v tom zhlédla. Moc mě to baví. Je to úžasné.“
V čem všem se liší nabídka raw food cukrárny nebo vitariánská cukrárny od těch klasických?
Mluvila jsem se spoustou lidí, když jsem se sem za vámi chystala. Snažila jsem se od nich vyzjistit, jak si představují sortiment a nabídku raw food cukrárny, z čeho si myslí, že se všechny ty sladkosti vyrábějí, a jak můžou chutnat. Dospěli jsme k závěru, že si to mnoho z nich představit nedokáže. Popsala byste, jak se takové nepečené dorty vyrábějí?
„To je docela srandovní, že si to nikdo nedokáže představit. Ono je to velmi jednoduché. Místo klasického korpusu se dělá krustička, podobně jako u klasických cheescaků. Ta krustička se dělá z oříšků a z něčeho, co oříšky slepí dohromady, aby se to dalo hezky rukou napěchovat do formičky. Například rozmixuju mandle a k nim rozmixuju datle. To jsou ty jednodušší korpusy.
Těsta mají buď oříškový základ, nebo ovocný základ. Mají-li ovocný základ, je to jednoduchá věc. Rozmixuje se jakékoliv ovoce, jablíčka, borůvky, jahody, ananas. Prakticky cokoliv, co se dá koupit. Když se to rozmixuje ve vysokorychlostním mixéru, vznikne z toho taková skoro voda. Do té se vmíchá ještě sladidlo, agáve, pak něco na podporu chuti, většinou citrónová šťáva, koření. Citrónová šťáva se většinou do ovocných dortů dává, aby měly takovou tu sladkokyselou chuť. Nakonec se přidá kokosový olej. Řádně se to spolu rozmixuje. Když se to nalije na krustu a dá do ledničky, kokosový olej způsobí, že to všechno ztuhne do správně tuhého tvaru. A ty druhé, takové ty hutnější, čokoládové dorty nebo dorty z bílé čokolády, jejich základem je kakaové máslo.“
