Ptal jsem se cest
"Každý si musí hledat svoji cestu v životě, v myšlení i ve víře. Ostatně ani učitel nemůže dát člověku víc, než umocnit jeho odvahu k vlastnímu hledání," píše se v podtitulu knihy "Ptal jsem se cest". Katolický kněz Tomáš Halík, o kterém se veřejně mluvilo jako o nástupci Václava Havla, v ní vzpomíná na dobu komunismu, revoluce v 1989, i na mladá léta nové republiky.
"Dlouho jsme váhal, protože je vždycky problém jaksi dávat v šanc své soukromí. Ale pak jsem si uvědomil, že pro mne bylo vždy velmi důležité, když mi někdo vykládá své názory filozofické, náboženské, politické, abych věděl něco o kontextu, životním rámci, kde tyto názory vznikaly. Vždycky, když jsme poslouchal přednášku nějakého myslitele, tak maně jsme si říkal, jak jsi na to přišel, vyčetl jsi to z knih, nebo tě to napadlo v tichu tvé studovny, nebo to zrálo tváří v tvář nějakým dramatickým událostem v tvém životě, pochyboval jsi někdy o těchto věcech? Když jsem věděl něco o životě svého učitele, nebo kazatele, tak jsem jeho názory vnímal jinak. Takže jsem se rozhodl, že udělám knihu, která nebude jenom takovým rozhovorem ve stylu "starý Vávra vzpomíná". Chtěl jsem ukázat tři roviny, pokusit s maximální otevřeností vyprávět o svém životě, o jeho vnějším průběhu, ale také o vnitřní stránce spirituálního, duchovního hledání, že ukážu na pozadí tohoto hledání také něco z kulturní, duchovní, politické mapy naší země. To je ta druhá rovina - reflektování dnešní doby. Za třetí - ukázat jaké plody měla tato životní cesta, ukázat něco z mých názorů, proto je tam také filozofická část."
Pětapadesátiletý katolický kněz, profesor filozofie a teologie, sociolog a bývalý terapeut v protialkoholické léčebně Tomáš Halík se zhruba před pěti lety sešel s Janem Jandourkem, svým žákem, dnes také katolickým knězem, aby vznikla nová kniha v edici Rozhovory v nakladatelství Portál s názvem Ptal jsem se cest. Jakmile kniha spatřila světlo světa, během prvních měsíců byla vyprodaná. Zájem o ni byl nečekaně obrovský. Jak si to Tomáš Halík vysvětluje?
"To je myslím tajemstvím úspěchu té knížky, že spojila více rovin dohromady. Filosofické části knihy si přečetli lidé, kteří vůbec filosofické knihy nečtou. Uchvátil je příběh. Zároveň lidé, kteří se nespokojí jenom s takovými paměťmi a chtějí na hloubku, tak tam našli něco k přemýšlení."
Tomáš Halík v knize Ptal jsem se cest více než jen vzpomíná na své osudy během komunismu u nás, na období po revoluci v roce 1989, poutavým a otevřeným vyprávěním čtenáři předkládá svůj vnitřní duchovní boj. Na jednotlivých etapách svého života Halík ukazuje své názory postoje a pevná a neměnná rozhodnutí. Jedno z prvních rozhodnutí učinil Tomáš Halík, jak sám říká, jako odezvu na oběť Jana Palacha.
"Rozhodování pro kněžství, které u mě souviselo s tím dramatickým obdobím roku 1968, 1969. Souviselo s mým velmi silným prožitkem okolo smrti Jana Palacha, kdy jsem cítil potřebu na tuto oběť člověka, který byl stejně starý jako já, studoval na stejné fakultě, odpovědět tím, že budu něčemu také věnovat svůj život. Velký zlom bylo období svěcení 1978, které proběhlo v tajnosti a o kterém nesměla vědět ani moje maminka."
Komunismus více než politickou a ekonomickou devastaci zavinil pokřivení morálních hodnot společnosti. Proto, aniž disidenti tušili, že změna režimu je tak blízko, založila skupina lidí projekt Desetiletí duchovní obnovy národa, jehož hlavním iniciátorem se stal právě katolický kněz Tomáš Halík.
"Tenkrát se náboženský, kulturní a politický disent propojovaly. Byla to taková atmosféra, kdy jsme cítili potřebu a blízkost nějakých změn. Jelikož jsme nechtěli, aby to byly změny jenom ekonomických a politických struktur, vznikl, a já se stal jeho iniciátorem, projekt Desetiletí duchovní obnovy národa. To byla myšlenka, že je potřeba se připravit na něco, co přijde. Nevěděli jsme, že to přijde tak brzo a tak radikální. Chtěli jsme se podílet na změně duchovní mentality společnosti, hodnotové orientace společnosti a že je třeba připravit nějaký dlouhodobý ekumenicky laděný program."
Kniha Ptal jsem se cest však odhaluje zákulisí nejen Desetiletí duchovní obrody národa, bytových seminářů, nebo pedagogického působení na teologické fakultě, ale i papeže Jana Pavla II.
Citace z knihy Ptal jsem se cest:
"Papež se na svojí první cestu do Československa pečlivě připravoval. Chtěl co vědět nejvíce o české kultuře a dějinách. Překvapilo mě, s jakou naléhavostí se stále znovu vracel k Husově otázce a chtěl vědět, proč v tom Češi ještě něco neudělali. Viděl jsem, že tento papež, který rehabilitoval Galileiho a pro něhož uzdravení jizev dějin a vyrovnání se s temnými stránkami církevních dějin je velkým tématem, v tomto kontextu viděl i Husův případ. Několikrát mi s úsměvem připomenul, že jediný, kdo se na kostnickém koncilu Husa zastal, byl polský teolog. Jednou mi papež ukázal na svém stole řádku knih Václava Havla a ptal se, co by si měl především přečíst. Namátkou jsem jmenoval asi tři tituly, které jsem považoval za nejzávažnější, a on mi řekl: "To jsem četl." Byl jsme překvapen a on doplnil: "Papež čte v noci." Papež má velký smysl pro humor, Zdálo se mi, že se mu příliš nelíbí, když kněz nosí vousy. Několikrát na začátku našich setkání udělal poznámku na mé vousy a někdy mi za ně žertovně zatahal. "Má plnovous jako pravoslavný, asi ho pošleme do Ruska," prohodil jednou k sekretáři Dziwiszovi. "Ale já už si vousy nemohu oholit," namítl jsem. "Proč?" podivil se papež. "Nu, jsou už dotýkané papežem, to znamená, že jsou něco jako relikvie!" odpověděl jsem. Papež se rozesmál a nikdy už o mých vousech nehovořil."
