Quo vadis ČSTV?
Český svaz tělesné výchovy (ČSTV), nechvalně známý tím, že jeho šéfové jen trpně přihlíželi počínání vedení zkrachovalé loterijní společnosti Sazka, která měla financovat český sport, má nového předsedu. Poslední lednovou sobotu jim byl na valné hromadě v Nymburce podle očekávání zvolen šéf České basketbalové federace Miroslav Jansta, který byl jediným kandidátem. Podaří se mu vzkřísit tento orgán zastřešující český sport? Vrátí mu důvěru sportovců, ale také vlády a firem, které sportovní činnost financují?
"Hrubé obrysy samozřejmě mám, jinak bych nekandidoval na tuto pozici. jasno je o tom, že skupina předsedů jednotlivých svazů, které mě navrhly na tuto funkci a z kterými od loňského února spolupracuji, diskutuje, co dál s českým sportem, jak mu získat úctu a jak získat respekt od politické reprezentace jak na nejvyšší úrovni, tak v rámci krajských a okresních reprezentací. Tu představu chceme prezentovat na příští valné hromadě, řádné valné hromadě, která proběhne začátkem května tohoto roku. Takže máme tři měsíce na to, abychom to zpracovali, předložili, protože mezi tím to chceme prodiskutovat se všemi předsedy, a nejen s předsedy, ale se všemi jednotami. No a jít s touto představou na valnou hromadu, zkusit si jí nechat odsouhlasit a na základě toho postupovat dál. Ta transformace musí být velmi hluboká. Netýká se jenom ČSTV, ale týká se i dalších střešních organizací, jako je Olympijský výbor. Při této transformaci chceme zároveň prohloubit spolupráci například se Sokolem nebo Asociací sportů, protože nám jde o to, abychom měli pružnou reprezentaci opravdu na úrovni odborné i lidské. No a k tomu je potřeba poznamenat, že ta transformace probíhá vlastně nenápadně. Probíhá tím, že se emancipují svazy, stávají se partnerem státu, v rámci svých mezinárodních organizací zastupují stát. Takže od padesátých let došlo v posledním roce k nenápadné transformaci tím, že jednoty určovaly padesát let vývoj, a ten jednotný systém se naboural tím, že svazy se emancipovaly, protože nic jiného jim nezbylo. Tuto transformaci chceme dokončit po všech stránkách - institucionální i ekonomické."
"Já myslím, že právě tou transformací a vytvořením nové struktury (nesmíme zapomenout ani na jednoty, které by si měly vytvořit určitou unii a být partnerem Asociaci krajů, oblastí a bývalých okresů, tedy bývalých okresních měst), musíme hledat nové zdroje nejen od státu. Musíme přijít za legislativci s takovým návrhem, aby pro firmy - české i nadnárodní - bylo zajímavé investovat do českého sportu a prezentovat se prostřednictvím českého sportu. Myslím tím různé daňové úlevy, daňová zvýhodnění, těch nástrojů je víc. Nechtěl bych teď ještě o nich hovořit, protože by to bylo trošku spekulativní, ale dozvíte se to nejpozději v dubnu, s čím půjdeme. Musíme s něčím přijít, protože obraz reprezentace českého sportu je velmi tristní. Téměř 50 procent financování českého sportu táhnou rodiny, rodiče. Stát by se měl zaměřit především na dobudování infrastruktury pro mládež, pro školy, pro výchovu mládeže by měl zainvestovat peníze, pro výchovu trenérů, a měl by se starat o reprezentaci. To je takový propojený řetězec, který by měl fungovat, aby ti rodiče, když do svého děcka investují, viděli, že to děcko má nějaký vzor a možnost v nějakém středisku trénovat a dál se rozvíjet. A to je asi jedna z mála pozitivních věcí z minula, která by měla být obnovena. To jsou ta střediska mládeže, která produkovala ty naše hokejisty, fotbalisty. Oni dál jsou, ale v tom měřítku, v jakém byli, už je to spíše drženo sílou vůle různých měst, skupin, jednotlivců."
Nový předseda Českého svazu tělesné výchovy není příznivcem rozprodeje stávajícího majetku svazu:
"My máme nad sebou trošku Damoklův meč kolem 200 milionů dluhu, který jsme zdědili po bývalém vedení ČSTV. Ony vznikaly dlouhodobě, to není jen vina vedení pana předsedy Kořána. Mým cílem je během dvou, tří let se těchto dluhů postupně zbavit, jak půjde - jednáním, soudy, a nedostat se do tlaku, abychom teď museli prodávat to poslední, co máme lukrativního, a to jsou horská střediska. Samozřejmě abych to mohl zodpovědně říct, že nechci prodávat, musím také mít nějakou představu o tom. Chci na to vytvořit určitou skupinu předsedů a místních, aby nám řekli varianty postupu: když investovat, tak kolik, jak, když prodávat, tak jak, abychom ty peníze zase 'neprožrali', ale aby byly použity nikoliv na splácení dluhů, ale spíše na další rozvoj jiných sportovních svazů."
"To nemůže být 'malá domů', protože my tam normálně platíme nájem, jako každý, ale je to spíše nostalgie nad tím, že jsme měli jedno z nejlepších středisek vrcholového sportu v Evropě, kam za starého režimu jezdily francouzské, anglické, ruské, turecké reprezentace, a teď, kdyby se tam nehrál volejbal a basketbal, tak tam už není nic vrcholového. Jezdí tam spíše firmy, než že by to využívali sportovci. Středisko chátrá. Teď tady hrál basketbalový tým z Petersbugu. Když jsem pak četl ohlasy v petrohradském tisku, kde posměšně psali, že hrají v hale, která spíše patří do dob Sovětského svazu, tak vás přivádí do zoufalství, že se nám bývalý okupant směje. Jde o to, že středisko není jenom provoz haly, ale je tam třeba obnovit provoz lékařů, provoz masérů, celé zázemí, které vrcholový sport potřebuje. To tam všechno zmizelo. Myslím, že je to jedna z věcí, kde by stát mohl pomoci s financováním. Ale tam je hlavně třeba ještě využít evropské financování, protože v rámci Středočeského kraje bychom na to mohli získat evropské peníze. Proto také budeme hned ustanovovat k tomu komisi ze zástupců města, kraje, ministerstva a svazů, protože potřebujeme rychle aktualizovat projekt tak, aby byl efektivní, aby se to uživilo. Nejde něco mamutího vybudovat, ale něco, co bude fungovat tak, aby svazy to byly schopny ufinancovat a posílaly tam sportovce. Takže to vůbec není o tom, že mám Nymburk. Naopak mě mrzí, že v tom středisku hraje ročně 15 až 20 cizích týmů, a nikdo tam nespí! Každý spí v Poděbradech, Kolíně. A jenom to, že by tam spali, tak ten efekt je kolem čtyř, pěti milionů. Takže by se to vyplatilo."
Nový předseda Českého svazu tělesné výchovy Miroslav Jansta poslední lednový den seznámil prezidenta Václava Klause s kroky, které chce v nejbližších týdnech udělat pro vzkříšení českého sportu a zlepšení jeho financování. Václava Klause považuje Miroslav Jansta za jednoho z mála vrcholných představitelů země, který sportu vždy pomáhal. "Pan prezident je sportovní fanoušek a ukázal to například, když nám významně pomohl s organizací mistrovství světa v basketbalu," uvedl Miroslav Jansta při setkání na Pražském hradě. Za zavřenými dveřmi spolu probrali zejména problémy, do kterých se český sport v poslední letech i vinou krachu loterijní společnosti Sazka dostal.
