Raboň může na MS medailově překvapit

František Raboň se pohybuje ve stínu Romana Kreuzigera. V každé jiné cyklistické generaci by byl hvězdou, ovšem konkurence třetího muže světového žebříčku a zároveň devátého z letošní Tour de France je opravdu hodně vysoko položená laťka. Raboň potvrdil svou časovkářskou extratřídu ziskem titulu mistra republiky. I jeho mezinárodní výsledky naznačují, že by na MS ve švýcarském Mendrisiu nemusel být bez medailových ambicí.

Giro d´Italia i Tour de France jsou obrovské závody. Můžete neúčast na nich, kdy jste našetřil spoustu sil, zúročit dobrým výsledkem v časovce na MS?

"Určitě. Je to dvousečné. Když jsem jel svou první Grand Tour, což bylo Giro, tak mě to obrovsky posunulo dál. Po třech letech, kdy jsem vždy startoval na Giru a měl v nohách i další obrovskou porci závodů, tak letos to mám volnější a zúročuji tu tříletou práci. Najednou jsem schopen vyhrávat, jako např. na Romandii, kde jsem triumfoval v prologu a dva dny jel ve žlutém trikotu. I když v letošní sezóně nepojedu žádný z velkých etapových závodů, tak ji budu hodnotit jako nejlepší v kariéře, protože jsem ukázal co ve mně je a příští rok mohu jet závody Grand Tours v jiné pozici, než jenom pomocníka. Chci vlítnout na soupeře v pozici lídra podobně jako Roman Kreuziger. To by bylo super."

Dvousečná je i sestava ve vaši stáji Columbia Highroad. Lídry jsou Mark Cavendish, George Hincapie, Kim Kirchen. Pokud jste obklopen takovými borci, tak se můžete hodně naučit, ale na druhé straně konkurence je obrovská, takže se nedostanete na elitní závody. Převažují z vašeho pohledu pozitiva nebo negativa?

"Obojí. Na jednu stranu je to zklamání, když se přes skvělé výsledky nedostanete do nominace na velký závod, ale na druhé straně mě to motivuje a nutí na sobě pracovat. Někteří závodníci naší stáje si loni zvolili odchod. Těšili se na pozici hvězd v jiných stájích, ale co jsem s nimi teď mluvil, tak nejsou moc spokojení, protože z pozice kapitánů jedou všechny závody a mají problémy vyhrávat. Pro mě je to nová situace, protože v týmu mohu jet v pozici lídra menší závody a v roli pomocníka ty velké. Je to těžké rozhodování i pro tým. Jsem rád, že můžu jezdit s hvězdama a něco se od nich naučit a jestli jednou skončí, tak jsme tam taková mladá vlna Cavendish, Hagen, Martin a já, kteří je můžeme nahradit. Pořád je mi teprve 25 let, takže věřím, že mám ještě deset let před sebou a když se každý rok zlepšuji, tak za tři roky by to mohlo být super."

Současná cyklistiky je hodně svázána týmovou taktikou, kdy přes vysílačku jezdci plní pokyny šéfa stáje. Je tam ještě prostor pro vlastní rozum, třeba i risk nebo už jste jenom jezdící stroje, které poslouchají pokyny?

"Je to problém. Musím se přiznat, že ani sportovní ředitelé a závodníci na to nemají pevný názor. Na jednu stranu je výhoda, že nás mohou informovat o různých problémech na silnici, kde jsou nebezpečné sjezdy apod. Na druhou stranu je pravda, že všechno sledují v tv a potom vám řeknou - teď jeďte na špici, zrychlete na 55 km/hod - to potom vypadá, jako by z auta hráli nějakou počítačovou hru. Vysílačky přišli jako vymoženost doby a je to stejné jako s dresy a výživovými doplňky. Všechno jde kupředu, ale těžko říct. Na to neexistuje jednotná odpověď."