Radio Praha v Afghánistánu

Humanitární organizace Člověk v tísni začala působit v Afghánistánu po pádu vlády Talibanu na konci roku 2001. Zaměřuje se na vzdělávání, zdravotnictví, otázky obživy a rozvoj venkova. Člověk v tísni postavil nebo opravil přes 82 základních a středních škol. Teď se podílí na obnově středního zemědělského školství v 17 provinciích v Afghánistánu. Jde o největší zahraniční misi společnosti Člověk v tísni, kterou v Afghánistánu navštívil náš kolega z anglické redakce Christian Falvey. Co už v Afghánistánu viděl?

"Jsem v severním Afghánistánu. Byl jsem poslední dny v Mazare Sharif. Teď jsme jeli na jih, abychom se podívali na některé vesnice, kde pracuje Člověk v tísni. Právě jsme v malém městě v podhůří Hindúkuše."

Na jakých projektech Člověk v tísni v Afghánistánu pracuje?

"Člověk v tísni tu má různé projekty - školu, kliniku. Ale hlavně dělají projekty, kde lidi učí pracovat v oborech jako je například včelařství nebo zpracování vlny. Zpočátku jim dávají materiály, které k tomu potřebují. Učí je, jak to používat, aby pak mohli obchodovat."

Jaké byly tvoje první dojmy z Afghánistánu?

Christian Falvey

"Přiletíte do Kábulu a ten je v hrozném stavu, alespoň to tak působí na mě. Základní služby jako odpady a takové věci nefungují nebo nevypadají, že by fungovaly. Rozhodně někdo jiný, kdo by tu byl deset let, by řekl, že to tu vypadá dobře, ale pro mě, když jsem tu byl poprvé, tak je to hodně smutné. Ale na severu v Mazare Sharifu je to mnohem lepší. Tam užívají už osm let klidu, takže ten vliv války není tak veliký."

Jak přijímají Afghánci pomoc Člověka v tísni?

"Velmi dobře. Už jsou trošku zvyklí hlavně ve větších městech na rozvojové akce. Také mají dlouholetou zkušenost s Československem. V 80. letech tu bylo hodně výrobků z Československa. Češi i Slováci tu působili jako učitelé. I na vesnicích znají Československo. Českou republiku ale neznají. Češi tu měli od začátku dobrou pozici."

A jak vnímáš bezpečnostní situaci?

"Bezpečnost je v Afghánistánu relativní slovo. Na severu je to hodně bezpečné. Když se tady místních zeptáte, jak se cítí, tak většinou řeknou, že je to skvělé. Ale v další chvíli, když si domluvíme cestu, tak řeknou, že jsou na nich nějaké ozbrojené skupiny a že si musíme vybrat jinou. Takže na jedné straně to vypadá hodně klidně, ale pak jsou velké obavy s bezpečností."