Radnice a Starý Plzenec

Na řadě je pravidelná rubrika, ve které se dnes vydáme do západočeského městečka Radnice a Starého Plzence.

Městečko Radnice leží od Prahy zhruba 40 minut jízdy. Na své si tu přijdou jak milovníci přírody, tak i historických památek. V okolí jsou nádherné skalní utvary s nálezy zkamenělin a dvě chráněné krajinné oblasti. Co se týče historie, nejstarší zmínka o městečku pochází z roku 1336, kdy bylo prodáno Rožmberkům. Z této doby zůstal Radnici i znak, ve kterém je pětilistá rožmberská růže. K největším památkám Radnice patří barokní židovská synagoga. Podle nápisu na západní stěně pochází z roku 1781 a byla vystavěna v souvislosti s reformami Josefa II., které židovskému obyvatelstvu přinesly některá práva včetně práva budování synagog. Jakoby zázrakem přežila i období okupace. Po válce se z ní stala autodílna a nyní se o rekonstruovanou synagogu stará místní ekologické sdržení. Jak uvedla jeho představitelka Markéta Purmová, synagoga je spjata s významnou osobností - působil zde rabín Weise.

"Rabín Issac Mayer Weiss se narodil roku 1819 v Lomničce a zemřel v roce 1900 v Cincinnati v USA. V Čechách měl jediné působiště právě zde v této synagoze. V roce 1846 odešel do Ameriky, kde je dodnes znám jako zakladatel reformního judaismu. V Cincinnati založil rabín Weis reformní rabínský teologický seminář, který je dodnes nejznámější židovskou školou v Americe. Jeho osoba i dnes užívá v USA velké vážnosti."

V městečku Radnice působili i další slavní lidé. Například jako podučitel zde byl v letech 1869 až 1873 Josef Kořenovský, přírodovědec, cestovatel a spisovatel, který podnikl cestu kolem světa.

Jižně od Radnice leží Starý Plzenec - což je vlasně bývalá stará Plzeň - a patří mezi nejvýznamnější místa v regionu. První zpráva o městě je z roku 976 v kronice Merserburského kronikáře Tittmara, který píše o bitvě mezi vojsky Boleslava II. na české straně a Otty II. na straně bavorské a právě tento zápis si Starý Plzenec bere jako první zmínku a letos tedy slaví 1025 let. Jednou z nejvýznamnějších architektonických památek města je předrománská rotunda sv. Petra. Jak uvedla Helena Natasová z městského informačního centra, zachovala se z původního kníženího hradu.

"Za zajímavost určitě stojí to, že rotunda svatého Petra byla v době Josefa II. určena ke zboření a zachovala se jenom díky tomu, že na protějším svahu pod hradem Radyní byl kamenolom a bylo třeba někde uložit střelný prach, takže ta rotunda sloužila jako skladiště střelného prachu a díky tomu nám zůstala zachována. Jinak by byla už dnes zbořena a přišli by jsme vlastně o nejstarší architektonickou památku v západních Čechách a jednu z nejstarších v Čechách vůbec, protože já si myslím, že málokteré z měst se může pochlubit, že má 1025-ti letou tradici."

Blízko rotundy, se na jednom z kopců vypíná jako dominanta celého kraje zřícenina hradu Radyně, který je opředen legendami. V celé své historii byl obýván pouze 150 let a pobořen byl už 16. století.

"Vznikl v roce 1356 až 1361 na popud krále Karla IV., který si tak zajišťoval bezpečnost své země. Patřil do soustavy strážních hradů. Pokud byl nepřítel pozorován na naší hranici - to znamená v oblasti Kašperka, nebo hradu Přimda - tak tam odtud signalizovali toto dění. Na Radyni měli signalizovat směrem do vnitrozemí. Tato zpráva dorazila až na Točník, odkud údajně vyjížděl jezdec a oznamoval napadení země. V Praze se pak strojila zemská hotovost, která jela nepříteli naproti k hranicím, aby k boji došlo mimo osídlené území a aby oni byli ti, kteří volí místo, kde se bude bojovat, kde se bude bránit."

Na hradě sídlili purkrabí. Prvním z nich byl Zdislav Chlup, který tento post získal zřejmě za odměnu, neboť dohlížel na stavbu hradu. Později se na hradě střídali další purkrabí. Ti si však správu hradu vykládali po svém.

"Místo, aby ti purkrabí střežili královský majetek a střežili bezpečnost kupeckých stezek, které tímto krajem probíhaly, tak naopak si vykládali tu správu v tom duchu, že si mezi sebou signalizovali, že bohatá kupecká družina překročila naše hranice, zamířila do našich hvozdů a oni ji potom přepadli a oloupili. Dokonce to došlo tak daleko, že za časů krále Václava muselo být vypraveno královské vojsko, které místní družinu takovéhoto zpupného purkrabího pochytalo. Purkrabí se kál a bylo mu odpuštěno. Bohužel, odnesli to jenom ti jeho druženíci."

Hrad potom měli různí páni. Poslední byli Valdštejnové, mimo jiné majitelé nedalekého zámku Kozel ve Štáhlavech, který dnes patří k nejnavštěvovanějším v západních Čechách. Za jejich držení svitla pro Radyni naděje, že by se mohla stát opět obývaným sídlem.

"Kryštof z Valdštejna nechal už na zpustlém hradě vybudovat sál, který napodoboval místnost krále Artuše. Taky tam byl kruhový stůl, židle a za koženým závěsem, jak se píše v zápisech, byl vstup po schodech nahoru do věže a tam odtud krásná vyhlídka do kraje. "

Jak dodala Helena Natasová, bohužel vše zaniklo a zůstala už jen ta vyhlídka, neboť hrad Radyně je skutečně nejvyšším bodem široko daleko. A když už budete ve Starém Plzenci, můžete si dát například šumivé víno, neboť zde sídlí společnost Bohemia Sekt, největší výrobce vín v České republice.