Raší břízy v březnu a pučí duby v dubnu?

Začínající jaro přináší úvahy, jak dlouho ještě budou platit různá omezení. Do května? Budeme moct cestovat v srpnu? Vrátíme se do normálu v listopadu? V našem jazykovém okénku ideální příležitost se na chvilku zastavit u jmen měsíců v kalendářním roce.

Led, foto: PublicDomainPictures, Pixabay / CC0

Většina národů v Evropě je převzala od Římanů, takže různé obměny latinských jmen měsíců, počínaje januarem a konče desemberem, používají dnes ve svých jazycích jak Angličané, tak Francouzi, Italové, stejně jako Španělé a Maďaři.

Některé slovanské národy šly ale jinou cestou. A i poté, co v 16. století začaly používat gregoriánský kalendář, se nezřekly svých krásných lidových jmen měsíců. Mezi nimi byli i Češi – kdysi dávno první měsíc v roce leden pojmenovali po ledu, který v tu dobu v přírodě vládl. Slovo únor prý pochází ze starého slovesa „unořiti se“, s oblevou totiž led puká, kry se „unořují“ do vody a odplouvají. Březen dostal jméno buď po rašících břízách, anebo po dobytku, který začíná být „březí“ čili očekává přírůstek, a naznačuje, že začíná nový přírodní cyklus.

Dub pučí v dubnu, foto: Bob Embleton, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.0

S dalšími dvěma měsíci je to jasné: v dubnu pučí duby a v květnu všechno kvete. S červnem a červencem je to složitější. Častěji uslyšíte, že tyto měsíce dostaly jméno po třešních, malinách, jahodách a dalších plodech, co se v létě všude červenají, ale jazykovědci upozorňují na slovo „červci“, což je hmyz, ze kterého se vyráběla červená barva. V srpnu se chodilo se srpem na pole, září je prý od slova zaříjet čili souvisí s počátky námluv jelenů, kteří přicházejí do říje. V dalším měsíci vysoká zvěř přímo řve – říjí (tvar slovesa říjet, řidčeji říti), takže odtud říjen. V listopadu, jak samo slovo praví, padá listí ze stromů, ale prosinec je záhada. Název možná pochází od slovesa prosit, v čase adventu se lidé častěji obracejí se svými prosbami k Bohu. Pak je tu proso, obilovina, která převažovala v zimní stravě lidí, než byly do Čech dovezeny brambory.  Za zrodem jména možná také stojí staré slovo siný čili barva došeda.

Podobnosti v dalších slovanských jazycích, jen pozor na správný měsíc

Ukrajinština má podobné názvy měsíců jako čeština, foto: KaMan, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0

Ač jsou dnes Češi patřičně hrdí na to, že si zachovali svá stará slovanská jména pro měsíce, odvozená od přírodních jevů a prací na poli, nejsou jediní. Stejnou cestou se vydali i Bělorusové, Chorvaté, Poláci a Ukrajinci, a tudíž jsou názvy měsíců v těchto jazycích podobné. Jelikož však tyto slovanské národy žily dosti vzdáleně od sebe a v jiném klimatu, nezřídka se téměř stejná jména užívají pro různé měsíce v roce.

V Chorvatsku kvetou lípy v červnu, v Bělorusku, Polsku a na Ukrajině v červenci, foto: wertyfy2, Pixabay / CC0

Český duben se tak v polštině a ukrajinštině jmenuje květen. Srpen v chorvatském jazyce přichází o měsíc dříve než v Česku, Polsku a na Ukrajině. Stejně tak listopad, jediný měsíc, který je v kalendáři všech čtyřech národů, jen v Chorvatsku přichází o měsíc dříve, tedy v době, kdy je v Česku říjen. V mezislovanském měsícovém zmatku problém dělají i měsíce lipiec, lipienia, lypen´ a lipanj, čili lípy v Chorvatsku kvetou v červnu, ale v Bělorusku, v Polsku a na Ukrajině v červenci. Podobně je to s měsíci studeni/studzień, a kdybychom sáhli i po starobulharských, staromakedonských a staroslovinských názvech pro měsíce, výčet by byl i delší. Ze slovanských jazyků se jen v srbském, ruském a slovenském používá výhradně mezinárodní (latinské) názvosloví měsíců.

Takže pozor na česká jména kalendářních měsíců, jsou sice krásná, malebná a nápaditá, ale některá nepatří jenom českému jazyku.