Reforma pohledem člena bankovní rady

Reforma pohledem člena bankovní rady

Pavel Štěpánek, člen bankovní rady ČNB, foto: ČTK

Dvanáct zákonů, které mají odstartovat reformu veřejných financí, je už na světě a nyní se čeká, co všechno s nimi provedou poslanecké pozměňovací návrhy. Zlé jazyky tvrdí, že se z toho může zrodit dítko, které ani vlastní Špidla nepozná, že zákony ztratí svůj zamýšlený charakter a nebude splněn cíl reformy - snížit do roku 2006 schodek veřejných rozpočtů na 4% hrubého domácího produktu. O reformě snad bylo řečeno už všechno. Pro jedny je to socialistická fraška, pro druhé asociální tragédie. Záleží většinou na politické orientaci nositelů jednoho či druhého názoru. Odborníci na finance bývají ve svých soudech zdrženlivější, přinejmenším se neuchylují k různým expresivním výrazům. Jak by tedy měla vypadat taková reforma veřejných financí třeba podle Pavla Štěpánka, člena bankovní rady České národní banky?

"Já myslím, že recept na úspěšnou reformu je následující. Snažit se omezit daňové břemeno, které leží na právnických, tak fyzických osobách, jinými slovy na podnicích a na obyvatelstvu. To je jeden prvek. A ta druhá ingredience, ta je na straně výdajů. Tam jde o tom, aby byly vynakládány výdaje hospodárně, efektivně, aby přinesly nějakou přidanou hodnotu. Tady se teď vede takový spor o zaměření reformy jako takové. Pokud správně interpretuji záměry vlády, tak je zde úsilí o jakési provázání výdajových a příjmových opatření. Zdá se mi, že ty návrhy, které jsem zaregistroval ze strany odborů, zpochybňují ty vládní záměry a ve svém důsledku by vedly k tomu, že by tlak na úsporu výdajů byl nižší. To jsou například ty věci, které se dotýkají nemocenské. Na druhé straně by ty odborové návrhy vedly k pomalejšímu snižování daňového břemene právě třeba na straně podniků. Ty návrhy jdou tedy do určité míry proti duchu vládních reforem."

Dovolme si ale menší jízlivost. Často se mluví o tom, že pro český daňový systém je charakteristická vysoká daňová zátěž a značná míra přerozdělování, která neodpovídá potřebám doby. Nedávno pobýval v Praze nositel Nobelovy ceny za ekonomii americký profesor Joseph Stiglitz, mimochodem bývalý hlavní ekonom Světové banky. A v rozhovoru pro Českou televizi pronesl Stiglitz téměř kacířská slova. Mimo jiné řekl, že třeba Švédsko má jednu z nejvyšších daňových kvót na světě a přitom má fungující, efektivní tržní ekonomiku. To znamená, že vybrané daně dokáže rovněž efektivně využít. Co na to Pavel Štěpánek?

"Efektivní využití prostředků, které jsou vybrány, je samozřejmě velmi důležitá věc. Nicméně já bych nemohl argumentovat tím, že když dokážu ty prostředky efektivně vybrat, pak není až tak důležité, jestli je daňová kvóta 40, 50 či 60 procent. Ono je to také o něčem jiném. Je to o tom, kolik tím výběrem daní ponechám prostředků k dispozici těm, kdo ty prostředky tvoří, kolik jim dám prostoru, aby ty zdroje použili podle svého vlastního uvážení. Ti jedni třeba k investicím, ti druzí ke spotřebě. Je samozřejmě možné využít efektivně jak nízké procento vybraných daní, tak vysoké procento. Ta debata je ale o něčem jiném. Jaká má být role vlády, jaká má být role státu. Pokud ekonomická obec většinově volá po tom, že by procento výběru daní mělo být spíše nižší než vyšší, není to kvůli tomu, že by byla skeptická, ohledně toho, zda stát je schopen či není schopen ty prostředky potom efektivně utratit, ale proto, že je přesvědčena, že nejefektivnější použití zdrojů je garantováno těmi, kteří ty zdroje tvoří."

Vraťme se ale k tomu základnímu problému. Je tedy soubor opatření navrhovaných vládou skutečnou reformou nebo ne?

"To je velice složitá otázka. Já myslím, že nejcennější na té reformě je to, že vláda si uvědomila fakt, že situace veřejných rozpočtů a jejich budoucí vývoj - pokud by se nic nezměnilo - je už skutečně neudržitelná a ten vývoj je prostě na hraně. Je tedy velmi cenné, že toto si vláda uvědomila. Druhá věc ovšem je, zda jsou ty návrhy, které byly připraveny a které jsou nyní předkládány, dostačující. Každopádně bych balík těch vládních návrhů považoval za naprosté minimum toho, co by ve skutečnosti mělo být uděláno. Navíc se domnívám, že tady byla zatím pozornost soustředěna spíše na opatření, která budou mít možná rychlý efekt, ale která se zaměřují jenom na řešení krátkodobých otázek. V tuto chvíli nevidím v konceptu reformy nějaká opatření, která by garantovala dlouhodobě udržitelný vývoj veřejných rozpočtů."

Pořád se ovšem pohybujeme v obecné rovině. Co tedy Pavel Štěpánek, coby význačný finančník, považuje za jeden z hlavních konkrétních nedostatků předkládané reformy?

"Pokud se zamýšlí například jiným způsobem naplňovat pravidla indexace důchodů, to může samozřejmě přinést určitou úlevu veřejným financím v nějakém kratším časovém horizontu, řekněme dvou tří let. Pokud ale současně nebude přeložen a schválen koncept velmi významné penzijní reformy, tak po těch dvou třech letech dojde k vyčerpání onoho efektu, těch opatření. A situace se pak začne velmi rapidně opět zhoršovat. A to bych zřejmě především vyčítal té stávající reformě, že tam vlastně chybí konkrétní návrh, jak bude reformována ta největší a nejcitlivější oblast veřejných výdajů, tedy výdajů spojených s financováním penzijního systému."

Občas zaznívají hlasy, že je svým způsobem paradoxem, že k reformě se nakonec odhodlala většinově levicová vláda. Člen bankovní rady Pavel Štěpánek ale soudí, že to není v Evropě ojedinělý jev. Na druhé straně je prý ale levicový rukopis české reformy dosti zřetelný.