Registr profesorů má zkvalitnit vysoké školy
Zřízení registru vysokoškolských profesorů a docentů ve čtvrtek po sněmovně schválil i Senát a k platnosti této novinky tedy už schází jen podpis hlavy státu. Co si ji vlastně vynutilo a jaký je účel tohoto opatření?
Registr má omezit praxi takzvaných létajících profesorů, opakovaly titulky, když média referovala o přípravě novely vysokoškolského zákona. O co vlastně jde, se ptáme šéfky Akreditační komise, profesorky Vladimíry Dvořákové, podle níž nová úprava řeší zásadní problém.
"Ten problém myslím si, že by hodně veliký, protože zejména při žádostech o akreditaci pro určitý obor se uvádějí jména. A především tomu oboru se dává akreditace, pokud jsou tam kvalitní, kvalifikovaní lidé. A začalo se stále více stávat, že se objevovali ve své podstatě stále stejní lidé v různých žádostech o akreditaci a fyzicky vlastně vůbec nebylo možné, aby to ti lidé stihli učit. Pokud někdo má čtyři plné úvazky, tak asi velmi obtížně může opravdu pracovat se studenty, dělat vědeckou práci a vytvářet ten obor na té škole. Takže my jsme museli tu akreditaci třeba udělit, protože tam byli napsáni kvalitní lidé, ale nakonec tam třeba ti lidé vůbec neučili. A učili kteří v životě třeba nic neopublikovali, kteří nedělali žádnou odbornou práci, to znamená se snižovala kvalita výuky a toho vysokoškolského prostředí."
Uvádění virtuálních garantů studijních programů kvůli získání akreditace kromě pochyb o kvalitě vzdělání nastoluje také otázky etické. Tím spíš, že na některých školách bylo možné získat i diplom a titul za velmi pochybných okolností. Nejsou české vysoké školy nakažené ziskuchtivostí, která vede k rezignaci na vzdělání a vytváří z diplomu jen obchodní artikl? Podle profesorky Dvořákové tato otázka není úplně lichá.
"V souvislosti i s tou Plzní se ukázalo, že školy mohou být taky zdrojem určitého zneužívání. A že mnohé školy, a já samozřejmě nemám k tomuhle žádné důkazy, ale dostali jsme nejrůznější signály, že mohly být využívány pro řekněme nekalé praktiky. Třeba aby někdo dostával víza. Když je někdo student na vysoké škole a přijde ze zahraničí, tak samozřejmě to má mnohem jednodušší, aby tady dostal nějaká víza. Třeba syn majitele jedné soukromé školy měl agenturu, která zprostředkovávala víza a podobně."
Přesto si šéfka Akreditační komise myslí, že takové problematické záležitosti jsou spíše okrajové a o moru v celém vysokém školství rozhodně nelze hovořit.
"Já bych řekla, že to rozhodně není věc, která by byla běžná a že by měla ohrožovat celkově kvalitu vysokého školství v České republice. Navíc po tom skandálu v Plzni mám pocit, že jsme zaregistrovali pozitivní trend, že mnohde ve škole se sami začali už hlídat, aby teda opravdu všechny ty procesy byly transparentní. Takže pokud někde, řekněme, ty určité vztahy k různým lidem mohly být, že třeba by se vycházelo někomu více vstříc a že by se prostě dávaly nějaké věci bez adekvátní práce, tak mám pocit, že ty školy si to samy začaly hlídat a samy si vytvářejí nějaké mechanismy kontroly, aby k tomuhle zneužívání nemohlo docházet."
