Roční bilance vlády - 1. část

Jmenování nové vlády na Pražském hradě 4.září 2006, foto: ČTK
0:00
/
0:00

Blíží se konec roku, nastává čas bilancování. Pro českou vládu to nebylo období jednoduché. Už samotný její zrod byl poměrně bolestný a zejména dlouhý. Co se kabinetu za tento končící rok vysloveně podařilo, a v čem je kritika opozice na adresu vládní koalice oprávněná? I s touto otázkou jsem se obrátil na komentátora Českého rozhlasu 6 Petra Hartmana:

Jmenování nové vlády na Pražském hradě 4.září 2006, foto: ČTK
"Kabinetu se podařilo to, že vůbec ten rok přežil, protože je to velmi křehká vláda, která je tvořena nesourodými koaličními partnery. Nebylo vůbec jednoduché nalézt shodu v těch klíčových záležitostech, a to se kabinetu podařilo. Podařilo se mu například prosadit reformní balíčky, byť opozice a ekonomové kritizují, že ta reforma není správná, ale je to alespoň krůček na cestě vpřed a tím správným směrem, kterým by se Česká republika měla ubírat. Kabinetu se podařilo odolat hlasování o nedůvěře vládě, a to hned dvakrát. Přece jenom se potvrdilo, že ta 'sto dvojka' drží pohromadě, protože do koaličních řad se už nyní musí počítat poslanci Melčák a Pohanka, kteří sice byli zvoleni na kandidátkách ČSSD, ale pak přeběhli na druhou stranu. Sice se staví do role 'nezávislých', ale tím, že hlasují v klíčových momentech pro vládu, tak jsou vlastně součástí koalice. To byly ty úspěchy. Neúspěchem je to, že vláda promarnila mnoho času, protože pokud má docházet k nějakým razantním změnám, tak to musí být v první části volebního období. A to se týká například důchodové reformy, razantnější reformy školství a podobně. A samozřejmě v tomto směru by mohla být kritika opozice oprávněná. Je ovšem problém, že tyto změny by měly být dohadovány takříkajíc napříč politickým spektrem, takže by neuškodilo, kdyby vláda a opozice našly alespoň v některých věcech společnou řeč."

Nezbytnou součástí fungování Topolánkovy vlády je dodržování koaliční smlouvy mezi občanskými demokraty, lidovci a zelenými. Dařilo se ji letos naplňovat?

"Dařilo se ji naplňovat. Kdyby se to nedařilo, tak by asi koalice nefungovala, ale já si myslím, že nikdo nemá zájem na tom, aby se ta vláda rozpadla, že svým způsobem to momentálně vyhovuje i opozici. Sice docházelo k určitému napětí a někteří koaliční partneři hrozili těm ostatním, že se pohybují na hraně koaličních dohod a že by mohlo dojít k jejich porušení a k vážnému stavu, který by mohl nakonec vést k pádu vlády, ale nedošlo k tomu. Typickým příkladem mohou být spory kolem Jiřího Čunka, které se mohly vyhrotit právě v rozpad koalice, protože lidovci tvrdili, že je jejich záležitostí, kdo bude za KDU-ČSL ve vládě a že tam chtějí mít svého předsedu. Nakonec se situace nevyhrotila tak, aby to bylo buď a nebo. Zatím tedy koalice funguje pohromadě."

Dana Kuchtová
Vláda v roce 2007 musela čelit nejen problémům s přípravou a prosazením reformy veřejných financí, ale také se svým složením. Po několika týdnech odstoupila z funkce ministryně kultury Helena Třeštíková, na podzim byla nucena rezignovat ministryně školství Dana Kuchtová, a poté z vlády odešel vicepremiér a ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek. Není to trochu moc pro jednu vládu za necelý rok?

"Já si myslím, že vzhledem k tomu, jak se ta vláda rodila a v jaké sestavě pracuje, to zas tak moc není. A navíc ty důvody byly rozdílné. Já myslím, že důvod týkající se ministryně kultury Heleny Třeštíkové pramenil z toho, že nebyla zkušená politička, že možná vstupovala do politiky s určitými ideály, a pak poznala, že přece jen to politické zákulisí funguje trochu jinak, že to je tvrdý boj, že tam se musí dodržovat nepsaná pravidla hry a vyjít vstříc i určitým lobbystickým tlakům. Dana Kuchtová byla svým způsobem obětí těch lobbystických tlaků, kde se asi hrála nějaká hra týkající se toho, aby politici nebo určité strany dosáhly na peníze, které budou proudit z evropských fondů. A byl tam velký tlak ze strany koaličního partnera KDU-ČSL, protože Dana Kuchtová se nebyla schopna dohodnout s lidovci na obsazení postu náměstka. A když se k tomu přidaly rozpory uvnitř Strany zelených, kdy Dana Kuchtová reprezentuje jedno křídlo a Martin Bursík druhé, tak bylo logické, že ten tlak těžko ustojí a musela odstoupit. No a Jiří Čunek, to je zase úplně jiná kapitola. Vzhledem k tomu, co se kolem jeho osoby dělo, musel čelit určitému obvinění z korupce a dalším skandálům, bylo jenom logické, že dříve nebo později kabinet bude muset opustit. Takže já si myslím, že to není zas až tak mimořádné, že se částečně ten kabinet obměnil. A děje se to, dalo by se říci, každé volební období."