Rok židovské kultury: o svém vztahu k židovství hovořil Václav Havel

Jednou z velkých kulturních akcí roku 2006 v České republice je Rok židovské kultury. Židovské muzeum v Praze, které je nejnavštěvovanějším muzeem v Česku, si tak připomíná sté výročí svého založení. Do Roku židovské kultury se ale zapojují i další muzea, galerie, divadla i hudební instituce po celé republice, chystají se představení v Brně, Kutné Hoře nebo Holešově. Na úvod Roku proběhlo setkání s bývalým prezidentem Václavem Havlem. Tuto středu hovořil ve Španělské synagoze v Praze o svém vztahu k židovství. Více už Milena Štráfeldová:

Setkání s exprezidentem Havlem navázalo na sérii podobných diskusí, které už dva roky pořádá Vzdělávací a kulturní centrum při Židovském muzeu v Praze. O svém vztahu k židovství tu v minulých dvou letech hovořili například psychiatr Cyril Höschl, bývalá předsedkyně Akademie věd Helena Illnerová, publicista Pavel Tigrid nebo nynější místopředseda Senátu Petr Pithart. Václav Havel se nejprve zmínil o tom, že se jako dítě setkal s tím, že si lidé v Česku udržovali vůči Židům odstup, jakousi sociální distanci:

"To neznamená, že já jsem takový postoj měl. Kde bych ho vzal..."

dodal ale Václav Havel. Jak během setkání připomněla paní Marta Kotová, Havlova rodina naopak za války pomáhala i Židům internovaným v Terezíně.

Václav Havel přednášel 11. ledna ve Španělské synagoze, foto: ČTK

"Já jsem se s velkým časovým odstupem dozvěděl, že můj strýc i moji rodiče dost podporovali vězně různými složitými cestičkami, ale moc o tom nevím z důvodů víc než srozumitelných: přeci o takových nebezpečných věcech nemohli mluvit před prostořekým dítětem."

Václav Havel ale během středečního setkání ve Španělské synagoze hovořil především o svých kontaktech se světovými osobnostmi s židovskými kořeny, jako jsou Šimon Peres, Madeleine Albrigtová nebo Elie Wiesel:

"S Elie Wieslem jsme opravdu přátelé. Kdysi dávno jsme se setkali v Hirošimě a vymysleli jsme tam Fora 2000, která se tady pak každoročně pořádala. Letos bude už desáté."

V souvislosti s Elie Wieslem, jedním z nejznámějších vězňů nacistických koncentračních táborů, se Václav Havel vyjádřil i tzv. osvětimské lži a zpochybňování holocaustu:

Španělská synagoga, foto: Jana Šustová

"Připadá mi naprosto neuvěřitelné, prostě nechce se mi věřit, že něco tak zřejmého, co má tolik svědků, tolik účastníků, tolik památek, může někdo jen tak bezostyšně popírat, že se stalo."

K dlouholetým přátelům Václava Havla, kteří měli židovské kořeny, patřil i publicista a vydavatel exilového Svědectví Pavel Tigrid:

"Dokonce si vzpomínám, že v roce 1968 se o mne trošku staral. To bylo v době pražského jara, já jsem měl v té době pas, využíval jsem ho, cestoval jsem, byl jsem v Americe. Přilétl jsem z Ameriky do Paříže a tam byla generální stávka. Nemohl jsem se dostat zpátky do Prahy a Pavel Tigrid nastartoval auto a odvezl mne do Bruselu na letiště. Samozřejmě jsem ho znal dávno předtím z jeho publikací, z jeho knih. A byl jsem to já, kdo ho přemluvil, aby se stal ministrem kultury. Tak dlouho jsem do něj mluvil, až tu funkci přijal. Nevím, zda byl nejlepším ministrem kultury, ale byl to naprosto bezvadný člověk."

Jako spisovatel a dramatik se Václav Havel nemohl nezmínit i o svém vztahu k pražské židovské literatuře. Ocenil dobu, kdy vedle sebe v Praze existovala česká, německá i židovská kultura:

"Spisovatel, který mne v mém psaní, myšlení a vůbec vztahu ke světu snad nejvíc ovlivnil, byl Franz Kafka. Samosebou mám rád Broda, mám rád Werfla a další pražské židovské autory. Z toho, co člověk ví, zachytil nebo vypozoroval, je zřejmé, že kulturní život byl nepoměrně bohatší, když ty tři elementy se tady všelijak podivně kombinovaly."

K právě zahájenému Roku židovské kultury se vrátíme i příští týden ve středeční kulturní rubrice.